Stars Above Us [Dnf]

Chapter 13

Vzbudil jsem se, když tu mě do očí udeřilo světlo z okna. Rychle jsem zase oči zavřel a sedl si na postel. Počkat, co? Sedl jsem si na POSTEL. Kde to jsem?!
Otevřel jsem oči a když jsem vedle sebe spatřil spícího Dreama, došlo mi, že jsem tu včera musel usnout. Sakra! Kolik je hodin?!
Vystřelil jsem do místnosti s hodinami a zjsitil jsem, že za deset minut končí snídaně. Rychle jsem vběhl zpět do 'ložnice' a snažil jsem se být potichu, abych nevzbudil Dreama, když konečně spal.
To bych to ale nebyl já, kdyby se něco nestalo. Omylem jsem za sebou zabouchl dveře, takže hlasitě třískly.
To Dreama ihned vzbudilo a vystřelil do sedu.
,, Promiň." ihned jsem se omluvil.
,, Až budu mít čas, přijdu.. Teď musím na snídani." řekl jsem rychle, Dream ani nestihl nijak zareagovat a já už zmizel v chodbě.

Rychle jsem doběhl do jídelny, neupravený a ve stejném oblečení jako včera. Nikdo už tady nebyl, až na pár kluků, kteří už dojídali a jen si povídali. Sedl jsem si na naše obvyklé místo, tentokrát ale zcela sám. K snídani byl jen chleba namazaný máslem a ten jsem snědl hodně rychle. Ti kluci odcházeli zrovna, když jsem také odcházel, takže jídelna zůstala tichá a prázdná.

Šel jsem do pokoje, partička kluků šla někam jinam, odhadoval bych, že do jejich pokoje, protože jsou ve skupince Willa.
V pokoji byli snad všichni z naší skupiny a já si ihned všiml Tommyho, Tubba, Nicka a Karla, kteří si zaujatě povídali.
Nechtěl jsem na sebe přilákat pozornost, protože mi bylo jasné, že by se začli vyptávat, kde jsem byl a co jsem dělal, a tak jsem jen potichu došel k oblečení, které jsem si na sebe oblékl. Normálně jsme se tady před sebou převlékali, všem nám to bylo jedno, stejně si teď všichni povídali nebo něco dělali a mě si nikdo nevšímal.

Nevím jak se mi to povedlo, ale nikdo si mě opravdu za celou tu dobu nevšiml. Chtěl jsem se zrovna vypařit z pokoje a jít se někam projít, když jsem ale ve dveřích potkal Willa.
,, Kluci. Jde se ven." křikl na ostatní a mě si přejel pohledem.
,, Georgi, kde jsi byl?" zeptal se už potišeji.
,, Co?" bylo jediné, co jsem ze sebe dostal. Proč se mě ptal, kde jsem byl. Vždyť jsem celou dobu tady v pokoji.
,, Kluci říkali, že jsi ráno nebyl v pokoji. A na snídani jsi taky nepřišel."
,, Oh-" chtěl jsem začít vymýšlet nějakou výmluvu, ale Tommy mi skočil do řeči.
,,Georgi!" Zakřičel. ,, Kde jsi byl včera?" podíval se na mě a ostatní kluci se otočili také mým směrem. Sakra. Co mám teď jako říct.
,, Kluci, vyřešíte si to venku. Hlavní je, že je George v pořádku zpět." usmál se na nás Will.
,, Teď už ale pojďte." kývl hlavou ven a poté opustil pokoj. Kluci vypadali, že mají spousty otázek, ale já je ignoroval a prostě jsem odešel z pokoje.

Samozřejmě, že mě kluci dohnali, to jsem také čekal. Kupodivu ale nic neříkali, za což jsem byl rád.

Došli jsme ven, kde čekal Will i Jeremy. Dream tu nikde nebyl, což bylo pro mě dobré znamení. Nechtěl jsem, aby se přemáhal, ještě po tom, co jsem ho viděl v jeho hrozném stavu.
Měli jsme se rozdělit do dvojic, Tommy šel s Tubbem, Nick s Karlem a já jsem byl nakonec s Quackitym. Moc jsem se s ním nebavil, asi hlavně proto, že se on si povídal se Samem, Jackem a Philem a taky proto, že byl ve  Willově skupince.

Dělali jsme ve dvojicích všemožné cvičení a podobně a skončili jsme tak za hodinu a půl. S Quackitym jsme se celkem bavili, on se aspoň nevyptával na všemožné otázky a tak jsem si s ním mohl normálně popovídat. Po tom co jsme skončili se se mnou rozloučil a odešel nejspíš za klukama.
Mezitím, co jsem se chystal odejít, za mnou přišli kluci.
,, Georgi?" řekl opatrně Nick a tím si upoutal mou pozornost.
,, Proč jsi nám zase nic neřekl?!" začal trochu šílet Tommy. Nejprve jsem jim nechtěl říkat, že jsem se šel podívat za Dreamem, ale když jsem se podíval na Karla, rozmyslel jsem si to a řekl jsem to i ostatním.

,, Tos s ním jako spal?!" Vykřikl Tubbo a já mu zacpal rukou pusu. Rozhlédl jsem se, jestli není někdo poblíž nás a když jsem nikoho nezahlédl, uklidnil jsem se.
,, J-jo, teda ne!" zazmatkoval jsem.
,, Dalo by se to tak říct.. Jenom jsem tam usnul, to je všechno." podrbal jsem se na zátylku a ostatní po sobě vrhali pohledy.
,, Kluci! Říkám vám, že jsem jen usnul. Nic mezi námi není!" ujsitil jsem je. Když se ukldinili, po chvíli ticha problmluvil Karl.
,, A co se Dreamovi teda stalo?" podíval se mi do očí a poté zase pohled přerušil.
Povzdechl jsem si. Nechtěl jsem jim to říkat, ale svým kamarádům přeci mužů věřit, ne? Kluci jsou mí kamarádi, ne? A třeba by mi mohli pomoci vyřešit, kdo Dreama napadl..

Nakonec jsem jim všechno vyklopil, ale jen s podmínkou, že to NIKOMU neřeknou a že se to pokusíme vyřešit.
Potom jsme se odebrali na oběd, kde už seděli všichni ostatní.

Po asi tak půl roce jsem vydala chapter yay (ne dělám si srandu, zas tak dlouhá pauza to nebyla lol)
Anyways.. hope u enjoyed :>