Stars Above Us [Dnf]

Chapter 16

Dobře dobře, tady máš tu kapitolu writeVV :33
Jinak vím, že to nikoho nezajímá, ale tuhle chapter jsem musela přepisovat, protože já chytrá ji omylem smazala ._. lolll

,,Georgi." Probral mě z myšlenek Dreamův hlas.
,,Georgi." Zopakoval ještě jednou, protože jsem ho nevnímal.
Nedokázal jsem cokoliv říci a do očí se mi nahrnuli slzy. Najednou, jako by ze mě vyprchala veškerá energie. Nic jsem neříkal a jen jsem se sesypal do jeho náruče. Ruce jsem obmotal kolem jeho těla tím se o něho také celou svou vahou zapřel. Moje nohy jako by přestaly poslouchat.
,,Georgi, neplakej." Uklidňoval mě Dream a přešel se mnou k posteli. Posadil mě na ní a sedl si těsně vedle mě. Přitáhl si mě do objetí a nic neříkal. Jen jsme tam tak seděli v objetí a já se snažil uklidnit.

Setřel jsem si slzy z očí a trochu se odtáhl od Dreama. Až teď mi pořádně došlo, že jsem se mu tady v podstatě zhroutil.
,,Promiň mi to." začal jsem se mu omlouvat.
,,Georgi, v klidu. Nemáš se za co omlouvat." Lítostně se na mě usmál. Neměl jsem slov a tak jsem si ho jen ještě jednou přitáhl do obětí.

★★★

Šli jsme zrovna s Tommym a Tubbem na snídani, když jsme na chodbě potkali Dreama. Kluci si ho nevšímali a šli dál, ale já se u něho zastavil abych ho pozdravil.

,,Ahoj." Usmál jsem se na něj a on mi hned úsměv oplatil.
,,Dobré ráno." Pozdravil mě také.
,,Dneska už je ti líp?" Zeptal se mně s trochu lítostným úsměvem.
,,Jo. Ještě jednou se omlouv-" nestihl jsem dokončit svou větu, protože mi dal před pusu prst.
,,Za nic se neomlouvej. Každému so to někdy stane." prst z mé pusy už sundal a jen se mi koukal do očí. Nic neříkal, na nic se nevyptával. Nepotřeboval vědět, co se mi stalo. Respektoval moje soukromí a to bylo to, co se mi na něm tolik líbilo.

Přisedl jsem si ke klukům, Tommy už se cpal snídaní.
,,Nevíte kde je Karl s Nickem?" Zeptal jsem se, když pořád nepřicházeli.
,,Netuším. Ale rozhodně nechci vědět co dělají!" Řekl znechuceně Tommy a dál se věnoval svému jídlu. Tubbo se jen trochu uchechtl, ale nic neříkal.
,,Počkat. Oni spolu chodí nebo co?!" Podíval jsem se na kluky.  Ti si prohodili pohledy a pak začal Tommy mluvit.
,,Jo chodí spolu. Mysleli jsme, že už to víš." Zasmál se.
,,Ne to jsem netušil." Zasmál jsem se taky a poté se konečně pustil do mé snídaně.

Kluci vůbec nepřišli a my se šli převléct na běh, protože nám v jídleně řekli, že půjdeme běhat.
V pokoji taky nebyli, takže jedine co mě napadalo, bylo, že jsou buď venku nebo na nějakém tajném místě.

★★★

,,Kde jste sakra byli?!" Zvýšil jsem hlas na Karla s Nickem, kteří stáli venku před zámkem. Oba se na sebe podívali a trochu se začervenali.
,,Víte co, to je radši jedno. Hlavní je, že jste tady." Nechtěl jsem už s nimi rozebírat, co dělali a tak jsem raději odešel dál.

Běželi jsme dnes sedm kilometrů a já jsem doběhl mezi prvními. Musím říct, že se moje fyzička, za tu dobu co jsme tady, celkem zlepšila.
Když jsem doběhl, viděl jsem Dreama, který mě s úsměvem pozoroval. Nebylo mi to zrovna příjemné, ale nic jsem s tím udělat nemohl. Aspoň bude mít nějakou podívanou, když dnes budeme zase dělat lukostřelbu.

Nejprve jsme stříleli na terče a pak jsme si zkoušeli trefovat šišky na stromech. Musím říct, že většině klukům míření nešlo, takže jsem byl jeden z těch lepších.

,,Georgi." Přešel ke mně Dream a vzal mě za rameno.
,,Pojď." Řekl jednoduše a tak jsem ho následoval. Odvedl mě dál od ostatních a začal mluvit. Ostatní mezitím před námi utvořili takový polokruh.
,,Chci abyste si odpoledne ve dvojicích něco zkusili." Začal.
,,Je to taková zkouška důvěry." Pokračoval a zvedl ruku, ve které držel jablko. Ani jsem si předtím nevšiml, že nějaké drží. Položil si ho na hlavu a mě došlo, co chce dělat. Chtěl jsem začít protestovat, ale Dream mě přerušil než jsem stihl cokoliv říci.
,,Musíte věřit svému partnerovi. Ale on musí sám sobě také důvěřovat." Snažil se mně přesvědčit. Bohužel jsem neměl na vybranou a tak jsem odstoupil dál od něho.

Jablko si položil na hlavu a přidržoval si ho rukou. Natáhl jsem šíp v luku a zhluboka se nadechl. Co když mu ublížím? Co když se netrefím a zabiju ho?
Dream na mě kývl, aby mi dal znamení, že můžu vystřelit.
Pustil jsem šíp a ten letěl vzduchem. Doletěl až k Dreamově hlavě a trefil se do jablka. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, že jsem se fo jablka strefil. Přešel jsem zpět k Dreamovi, který už si jablko sundal a teď se na mě zářivě usmíval. Ostatní začli jásat a Dream se je snažil zklidnit.