Hi, I'm Suga... (BTS) ✔️

6.

Ahoj!!

Dál jsem tam už nic nepsala. Položila jsem mobil na stůl, sem tam jsem se koutkem oka mrkla na display, ale jinak jsem debatovala se Sayuri. Stále jsem tomu nemohla uvěřit, kdo by taky mohl. Ale něco mi říkalo, že tohle by možná opravdu mohlo být skutečné. Nedávala jsem to moc najevo, ale uvnitř jsem byla šťastná jako blecha. Tohle prostě naprosto obměkčilo mé přesvědčení. Se Sayuri jsme si pak sedli k notebooku a pouštěli si písničky. Samozřejmě se to neobešlo beze zpěvu a napodobování choreografie. Tolik jsme se nasmáli. 

U Sugy: 

Když jsem skončil s Vlive, chtěl jsem si sednout zpátky k seriálu, ale zavolal Tae...musel jsem odběhnout do studia. Jako by to prostě nemohlo počat do rána. Nenechají nám ani jeden den volna, nadával jsem na ně ve své hlavě. Neochotně jsem se převlékl do něčeho vhodného a vydal se na cestu k Taemu. Stál jsme před svou minulou "kojejí" Otevřel jsem si a šel najít Taehyunga. Zaklepal jsem na dveře jeho pokoje a když se ozvalo dále, vstoupil jsem dovnitř. Ležel na posteli jen v kratasech a volném triku. Nevypadal, že by se zrovna někam chystal. 
,,Neměli jsme jít náhodou do studia?" optal jsem se, ale už teď mi něco říkalo, že lhal. 

,,No možná jsem se spletl. Kluci šli ven a já tu nechtěl být sám..." přiznal se. 

,,A proč si tedy nešel s nimi?" 

,,Neměl jsem náladu, chtěl jsem se s tebou na něco kouknout..." 

,,Tak dobře, kdy už jsem tady..." 

,,A přespíš tu?" 

,,Neodstěhoval jsem se proto, abych tu úřespával každý druhý den. Když jsem tu bydlel, netrávil jsi se mnou tolik času a teď..." konstatoval jsem, avšak nedopověděl jsem svou myšlenku. Ve tváři se mu zračil smutek. 

,,Jo já vím, ale teď když tu nejsi, je to divný...nejřív Namjoon, teď ty a kdo bude další?" pověděl smutně. Skutečnost, že by měl brzy bydlet sám bez svých "bratrů" ho děsila, i přes to, kolik mu bylo. Byl zvyklý a nechtěl svoje zvyky měnit. 

Najednou jsem cítil zodpovědnost za jeho náladu a nakonec jsem souhlasil. Sundal jsem si mikinu a složil ji na židli. Lehl jsem si vedle něj a čekal až spustí film. Občas jsem mrkl na telefon, jestli mi náhodou neodepsala Shiori, ale když si toho Teahyung všiml, sebral mi mobil a položil jej vedle sebe na noční stolek. Neměl rád, když jsem nedával pozor při sledování...důvod, proč jsem s nimi nekoukal tak často. Najednou jsem pocítil únavu. Snažil jsem se vydržet neusnout až do konce, aby na mě nebyl naštvaný, ale nepovedlo se. 

Byl jsem v parku na lavičce. Vedle někoho jsem seděl, ale byla to spíš jen rozmazaná slabá silueta připomínající dívku. A ať už jsem se snažil zaostřit sebevíc, stále jsem tu danou osobu nepoznával. Zeptal jsem se kdo to je a co je zač...třeba bych ji poznal po hlase. Ale neodpověděla. Měl jsem z toho zvláštní pocit, ale něco mi našeptávalo, že ji znám. Mám snad uhádnout, kdo to je a zjeví se mi její podoba? Její téměř průsvitná ruka se jako by dotýkala mé tváře. Oslovil jsem ji jako Shiori a najednou začala nabírat barvy. Než to však došlo k její hlavě, zmizel jsem...

Trhnutím jsem sebou škubl, jak jsem se lekl toho. Porozhlédl jsem se vedle sebe. Už jsem zapomněl, kde vlastně jsem. Promnul jsme si oči a unavěně si zývnul. Musel jsem usnout. Tae si toho nejspíš nevšiml, když byl zažraný do filmu, kde zrovna byla bojová scéna. Když jsem si znovu chtěl vybavit, co se mi zdálo, zobrazovaly se mi jen útržky. Cítil jsem se tak zvláštně.

Pokračování příště...