Hi, I'm Suga... (BTS) ✔️

12.

Ahoj!!

,,Aha, tak proto chtěli ty pasy. Tak se tu uveleb, já se jdu sbalit, ať už to mám za sebou." řekl jsem, aniž bych počkal na jeho reakci, a vydal se do pokoje.

Balil jsem si věci a u toho sem tam koukl na display, abych Shiori odepsal a rovnou jí sdělil, že se jí opět nebudu moc tolik věnovat. Asi po deseti minutách jsem měl vše sbalené. Vrátil jsem se zpět k Namjoonovi. Momentálně byl seknutý na displayi svého telefonu a sladce se usmíval. Vždy mi tak přišel roztomilý. 

,,A ty tam máš co, že se na to tak culíš?" 

,,Nic jen jsem se díval na jedno video." rychle mu odpověděl a doufal, že se jej nebude dál vyptávat. Nedíval se totiž na žádné video, ale na fotky Jina, kter mu připadaly víc než roztomilé. To ovšem nemohl svému hyungovi říct. 

Dál jsem se už na nic neptal a také se věnoval svému telefonu. Stále neodepsala. Přemýšlel jsem, co jí napsat. Celkem mě mrzelo, že se jí nebudu moci tolik věnovat. Nakonec jsem do zprávy namačkal několik písmenek.

--------------------------------------------

Me:
To si budu pamatovat, třeba toho jednou využiju...😊😇

Promiň jestli ruším, jen jsem ti chtěl říct, že zítra odlétáme do Ameriky 😇😇

Shiori:
Ty nikdy nerušíš 😊
A na jak dlouho? 

Me: 
Nevím, neptal jsem se na podrobnosti, ale tipoval bych to tak na týden😅

Shiori: 
Dobře, tak si to tam užijte a dávejte na sebe pozor. 
Když se ti zasteskne, můžeš napsat  😊

Me:
Budu se snažit psát 😇
Koupím ti nějaký suvenýr 😚

Shiori:
No jak myslíš 😁😅

-----------------------------------------------------------

Druhý den večer: 

Jelikož jsem v práci končila pozdě, zmohla jsem se jen na sprchu a poté ulehla do postele. Zkontrolovala jsem svůj telefon. Podle poslední zprávy musel sedět ještě v letadle. Chtěla jsem počkat a psát si s ním, až dorazí, ale o několik minut později jsem usnula s mobilem v ruce. 

Procházela jsem se společně s Sugou, Jungkookem a Taehyungem různě po venku. Ostatní měli něco na práci. Zpívali jsme si písničky a pořád se na sebe usmívali. Když jsem nás tak pozorovala, vypadali jsme jako nerozluční přátelé. Tedy až na Sugu, ten se vždy choval jako něco víc, ale nikdy nepřekročil hranici. Přesunula jsem svůj pohled na něj. Ach ty jeho baculaté tvářičky, jak já je milovala. Náhle ke mně stočil pohled. Naše oči se střetly. Bez mrknutí jsme na sebe koukali pomalu minutu, jako by se snad snažil nahlédnout do mé duše. Cítila jsem, jak se mi krev hrne do tváří, avšak ani to mě neodradilo uhnout pohledem, a tak jsem se na něj usmála. 

,,Mám rád, když se usmíváš." pošeptal Suga a mrkl na mě. 

,,To samé bych mohla říct o tobě, je fajn se takhle spolu procházet a zpívat si. Škoda, že nemohli i ostatní." 

,,Půjdou příště." pověděl s jemným úsměvem a hřbetem ruky mi přejel po tváři. 

Než jsem stačila cokoliv dalšího říct, přerušil mě křik fanynek, kteří si to mířili naším směrem. A je to tu zase, povzdechla jsem si. Kdyby jich aspoň nebylo tolik, ale jejich povyk přilákával stále víc a víc lidí. Snažila jsem se je odstrkávat, co to šlo, ale nakonec jsem i tak musela zavolat bodyguardy. Poté, co jsme je setřásli, jsme si sedli na lavičku. Tedy mě na sebe stáhl Suga, což mi málem způsobilo srdeční zástavu a Taehyung to samé udělal s Kookiem. Rozbalila jsem mix bonbonů, který jsme si vzali sebou. Nabídla jsem Teahyungovi, neboť on jediný jsi nebral, ale odmítl mě s tím, že si počka¨á na své nejoblíbenější, které byli vespod. Všichni jsme se začali smát. Když už jsme si mysleli, že nás nic nevyručí, přifrčela k nám jedna fanynka s tím, že by chtěla obejmout od Sugy. Avšak on za mnou jen otráveně mlaskl a paže mi omotola kolem pasu. Slečna nám jaksi nepochopila, co se jí tím snažil naznačit a stále trvala na tom objetí. 

,,Tohle je neslušné, nemyslíš? Vidíš, že se mu nic takového dělat nechce, tak prosím...odejdi!" řekla jsem a dívčina se rozeběhla pryč. Nechtěla jsem být zlá, ale když si to Suga nepřál, co jsem měla dělat? Zpevnil své objetí a já překryla jeho dlaně těmi mými...

Prodbudila jsem se kvůli příšernýmu hluku, oc vycházel z mého telefonu. Chvíli jsme byla zmatená a přemýšlela, kde to vlastně jsem. Doma. Povzdechla jsem si. Byl to jen sen...

Pokračování příště...