Dobrodružství Retardů {PROBÍHÁ KOREKCE}

25.

Aaron :

,,Jo, to by ti slušelo" řekl jsem mámě, která nám ukazovala triko, které si prohlížela a nevěděla jestli si ho má vzít a nebo ne. Já a Austin jsme byli s mamkou v obchodě a Matt byl doma, protože se rozhodl udělat oběd místo mámi.

Mamka má trochu slabé srdce a doktor řekl, ať se o ní staráme. Snáší to dost těžce, i když to nedává najevo. Říká, že je to lepší, ale já ji na očích vidím opak. Ale bojuje, a to je důležitý. Musí bojovat. Aspoň kvůli nám.

Stál jsem a pozoroval ji. Jak očima pozoruje to různé oblečení, to jak si vše v hlavě zvažuje, jestli si má vzít tohle a nebo tohle a nebo obojí.
Pořád jsem sledoval ty její krásné zelené oči. Vždy mě uklidňovaly, když jsem byl v nesnázích. Vždy do mě ten její pohled tak vplul, že mě uklidnil, i ten její hlas je tak jemný.

Nedovilím, aby se jí něco stalo!

Austin řekl, že se půjde jen tak po obchodě projít, že ho nebaví jen stát. Já i mamka jsme přikývli. Chvíli jsem ho sledoval a pak jsem od něj odtrhl zrak, když jsem v tom zahlédl, jak se zastavil, před nějakou holkou.

Mira

Zvláštní, jak se teď často potkáváme. Sledoval jsem je a snažíl se podle vidění, zjistit o čem se baví. Z dálky jsem pozoroval, jak se ji pohybujou rty, její výrazy, oči. Ale nějak jsem nemohl odhadnout o čem se baví. A nevypadala, že by byla ráda, že ho vidí. Nejdříve vypadala polekaně, ale pak svůj pohled dala zas do normálu.

V ruce držela šaty a Austin, jak jsem si všiml, na ně ukázal. Podle jejich výrazu se určitě škádlili. Potom jsem si všiml, jak Austin poukázal dolů na její kalhoty. Snažil jsem se, abych víc viděl, ale překážel mi stůl, na kterém bylo oblečení, který byl před ní, takže jsem ji neviděl na nohy. ,,Aarone, koho pozoruješ?" leknutím jsem sebou cukl a podíval se na mamku, která byla hned vedle mě.

Sakra....co tu dělá?

,,Em....nikoho.." zalhal jsem. Změřila si mě podezřívavým pohledem a pousmála se. ,,Aarone, nemysli si, že tvoje matka si ničeho nevšimla. To že má slabé srdce neznamená, že má slabý zrak" ďoubla po mě pohledem. ,,Takže?..... Jakou slečnu pozoruješ?" mamka se vždycky nedala jen tak odbít. Vydechl jsem v náznaku prohry a podíval se znovu na Austina a Miru. Mamka se podívala mým směrem a než jsem vyslovil jméno toho, koho jsem pozoroval, řekla to za mě.

,,No to my je překvapení!..." řekla radostně. ,,To je přeci Mira Sparxová!. To se ti nedivím, že jí pozoruješ" strčila do mě a šibalsky se usmála. Já jen protočil oči. ,,Je nádherná, tak dlouho jsem ji neviděla a ona se tak krásně proměnila. Pojď Aarone, půjdeme ji pozdravit"

Začala mě táhnout za ruku a já chtěl hned říct nějakou námitku, ale byla rychlejší. ,,A nebudu o tom s tebou diskutovat. Je slušnost pozdravit někoho, koho si už dlouho neviděl, tak už pojď" řekla a já pořád ještě něco chtel říct, ale ona na mě střelila výhružnym pohledem a já radši zmlknul.

No.....a je to v pytli....

Pořád mě táhla za ruku a já ji musel bohužel následovat. ,,Mami....ale já ji vidím skoro každý den ve škole...tak.." ,,Aarone a co je špatného na tom ji mimo školu (když ji potkáš), pozdravit?" ,,Dobřee, dobřee....vyhrála si, ale aspoň mi pusť moji ruku" výtězně se na mě usmála, pustila mi ruku a pokračovali jsme v cestě.

Do háje!....

Mamka šla předemnou a já úmyslně zpomalil.

Vážně nestojím o to, abych se s ní setkal