Dobrodružství Retardů {PROBÍHÁ KOREKCE}

4.

Byla jsem už před dveřma našeho domu a otevřela je.
Cesta byla moc hezká a příjemná, že mě i skoro mrzelo, že je moje cesta u konce. A až teď jsem si uvědomila, že na mém rameni už veverka není.

Zřejmě dostala už rozum a odešla

Sundala jsem si boty, abych tu nenadělala nějakou špínu po zemi a měla to namířený do mého pokoje, ale ještě před tím než jsem tam zamířila, jsem si vzala sebou jablko, abych neumřela hlady.
Ze všech oken co tu byly pronikalo naoranžovělé světlo a pro mě to byl krásný pohled a ve mě to vytvářelo pocit útulnosti. Vždycky mě to i naladí na takovou pohodovou náladu a chuť něco vytvořit nebo něco dělat. Někdy.

Když jsem byla v pokoji, ve kterém bylo příjemné světlo, které pronikalo z okna, položila jsem na můj pracovní stůl můj blok, tužku a gumu, které jsem měla sebou a batoh dala na zem vedle stolu. Ze šuplíku jsem si vytáhla menší sešit, který jsem nikdy před tím nepoužila a vzala si propisku.
Sedla jsem si k oknu na římsu a jablko jsem si dala vedle sebe hned po tom, co jsem si do něj kousla. Okno jsem měla na ventilačku, abych tu neměla takový teplo a paprsky slunce pronikaly skrze stromy, které byly vedle cesty, která byla před domem a přes strom, který byl před mým oknem. Já si jen užívala to šimrání na mé tváří od slunečních paprsků.

,,Takže...." řekla jsem konečně a s pohledem na sešitu, který jsem otevřela. Měla jsem v plánu si udělat to, že si zapíšu věci ohledně konverzace té trojice.
Vždy jsem napsala první otázku a vynachala si místo na to, že až to zjistím, tak se to k té otázce zapíšu. Nevím proč to vlastně dělám, ale měla jsem prostě potřebu to zjistit, co to ta tajná trojice skrývá.
A mě připadalo, že když si to budu zapisovat, tak se na to pak můžu lépe podívat tak, že to budu mít před sebou.

Má tajná mise začíná!

Když jsem si ty otázky napsala, zavřela jsem sešit, jako bych ukončila nějaký příběh, ale....tenhle příběh ještě nekončí.

Koukla jsem se z okna a chtěla se podívat na nebe, jaký tvary mraků tam asi teď jsou, když mě v tom, ale zaujalo něco jiného. S uvědoměním co to je, jsem se trochu lekla. Přímo na stromě, který byl před mým oknem uvidím na větví veverku. Jen tak na mě koukala a ani se nepohla.
Slezla jsem z římsy, sešit s propiskou tam nechala a okno otevřela. S otevřením okna do mého pokoje vletěl plným proudem teplý vánek s krásnou lesní vůní a vlasy mi jemně nadzvedl.

Strom, který byl před mým oknem nebyl tak daleko a veverka, která na jedné z větví seděla, se zvedla a šla směrem ke mě. Houpala se svým ocáskem sem a tam a mě to přišlo, jako by se svým oceskem chtěla pochlubit a na to jsem se musela uchechtnout.

Pak když byla na konci větve, připravila se a skočila mi přímo do mé náruče, kterou jsem ještě stihla nastavit, než v ní přistála. Krásně mi do mé náruče vklouzla, jako by to byl i její záměr. Zasmála jsem se. ,,Ty jsi mi teda čipera" usmála jsem se na ní a pohladila ji po jejím jemném kožíšku. ,,Co tu zas děláš?" podívala jsem se na ní.
,,Myslela jsem, že si už dostala rozum a odešla odemě" uchechtla jsem se. ,,A zřejmě asi ne"

Pořád jsem se usmívala a šla jsem s ní na postel a položila si ji na klín.
Ona si uvelebila a já zas přemýšlela nad dneškem a co jsem slyšela od té trojice, kterou jsem odjakživa nesnášela a která mě teď kvůli jejich tajemství zajímali, přičemž jsem veverku hladila po kožíšku.

___⚛___

Další den ráno jsem, jako každý den - krom víkendu samozřejmě -, šla do školy. Vše šlo jako po másle, až na to, že jsem občas dostala vynadáno od učitele nebo učitelky podle nich za nevhodné chování. Nechápu co vidí na tom, když někdo jí při hodině?
To si jako myslí, že když jíme, tak se nám automaticky vypne sluch?
Přece nebudu ve škole hladovět. Když mám hlad, tak se najím, jejich problém, že jídlo nemají a musí koukat na někoho, kdo jídlo má.