Dobrodružství Retardů {PROBÍHÁ KOREKCE}

20.

Probraly jsme naše sny, příhody, naše znaky na našich ramenech i to, že já se v zrcadle, vidím nějak jinak.

Vím je to taková malá blbost, ale jak tady paní Williamsová říkala: "každá drobnost je důležitá"

Když jsme si vše prohlédly v sešitě, do kterého to všechno Niky zapisovala, zjistilo se, že se vše schodovalo. Bylo to dost zvláštní a tak......nenormální.
Za tu dobu uběhlo asi 1 a půl hodiny, možná víc. Niky přinesla i menší občerstvení.

Jakoo štěstí, že přinesla i jablka, protože jinak to ostatní bylo....nic moc

Všichni jsme byly kolem stolu. Já seděla na druhé židli vedle stolku a Noami seděla na zavěšené pohovce, Niky byla pořád na té židli, na kterou si sedla nazačátku. Nevím jak, ale za tu dlouhou dobu co jsme to tady řešily, tak jsem se dost cítila utahaná. A to aniž bych něco dělala.

No jo, má geniální schopnost, že se dokážu unavit, aniž bych něco dělala

Seděly jsme a já si dávala jablko, které mi Niky dala. Noami se dívala do země a hrála si sprsty, jako by byla nervózní a Niky sledovala zápisy, které napsala a zřejmě si je dokola četla. Nevím proč, ale když jsem tak Niky pozorovala, všimla jsem si, že se ji potí čelo a trochu se jí třese ruka. ,,Niky..." řekla jsem opatrně jako kdybych ji nechtěla nějak naštvat. Ona ke mě vzhlédla. ,,-jsi v pořádku? Třese se ti ruka, potí se ti čelo. Nechceš..."  ,,Ne, jsem v pohodě, nic nepotřebuju" skočila mi do řeči a já ztichla. Svoji pozornost pak zase věnovala sešitu. 

Pozorovala jsem ji bezeslov. Ruku, která se jí třásla, si chytla, aby na sebe neupozorňovala. Vůbec jsem nechápala co se tu vlastně děje. Uviděla jsem jak se ji najednou přivřely oči, jak začala víc hluboce dýchat. Podívala jsem se na Noami a ta si toho zřejmě taky všimla, pak když se otočím zpět na Niky, tak najednou sykne bolestí a chytne si levé rameno. Já s Noami jsme se prutce zvedly a šly rychle k ní. ,,Niky.." řekla Noami a chytla ji za rameno.

Niky :

Hleděla jsem do sešitu a hledala nějaké odlišné věci. Ale nic. Noma a Mira seděly kolem a hleděly si svýho. Bylo mi horko, myšlenky mi lítaly sem a tam a nemohla jsem je uklidnit.
,,Niky..." řekla Mira a já k ní vzlédla. ,,..jsi v pořádku? Třese se ti ruka, potí se ti čelo. Nechceš..."  ,,Ne, jsem v pohodě, nic nepotřebuju" skočila jsem ji do řeči a pak zase dávala pozornost sešitu.

Ani jsem si nevšimla že se mi třese ruka a potí čelo. Cítila jsem jak mě Mira tiše pozoruje. Chytla jsem si třesoucí ruku, abych tím na sebe neupozorňovala. Střela jsem si pot z čela a opřela si ruku o hlavu. V tom nejednou ucítím jemnou bolest kolem levého ramena. Přivřela jsem oči, abych ji lépe snesla.

Začala jsem víc hluboce dýchat. A pak se vrátila s větší náloží. Sykla jsem a chytla si levé rameno. Holky se lekly a vyskočily ke mě.
,,Niky..." řekla Noami a chytla mě za ruku.  Hluboce jsem dýchala svírala se v bolestech. Zatla jsem pěst a snažila se to vydržet. Holky na mě něco mluvily, ale já je najednou slyšela ztlumeně a čím dál ta bolest pokračovala, tím víc jsem je neslyšela. Vážně to šlo slyšet, jakoby byly někde za kopcem.

V tom mě najednou začala pohlcovat únava. Postupně přidávala na své síle a já se jí pomalu poddávala. Únava přišla jako jemné uklidnění pro mou bolest a já ji příjímala jako starou známou. Ta bolest mě strašně vyčerpávala.

Holky jsem už skoro neslyšela a pak mě únava pohltila celou.

Mira :

Sakra! Co teď s ní budeme dělat?!  Nejdřív si tady hraje na silný špalek a pak tady skolabuje.
No skvělý....

Hlavu měla položenou na stůl a ruce taky. My jsme s Noami byly kolem ní a sledovaly ji. ,,Hej co budeme dělat?" naše pohledy se střetly. ,,Vypadám na to, že to vím?" zvedla jsem jedno obočí vzhůru. ,,Ale tak co teda? Nemáme na ní výlejt kýbl s vodou?" navrhla.

,,Nebo ji můžeme zkusit polejt vařící kávou" Protočila oči a podívala se zase na Niky. ,,Nedáme ji aspoň na tu pohovku?" řekla. Podívala jsem se na Niky a pak na Noami. ,,Noo...nevypadá, že by si stěžovala" uchechtla se. ,,Ale fajn" pokročilá jsem rameny.

,,Fajn...tak já ji nadzvednu a ty ji pak chytneš nohy" řekla a já přikývla. Vzala ji v podpaží a nadzvedla ji. Já ji chytla nohy a pak jsme šly k pohovce. Opatrně jsme ji tam položily a nechaly ji tam ležet.  ,,No?...a máme to" řekla jsem.

,,Ale co teď?" zeptala se a koukla se na mě. ,,Noo...asi jen čekat až vstane z mrtvých.....pokud teda vstane. Zatím nevypada, že by se jí úplně chtělo" uchechtly jsme se. ,,Prostě čekat" pokrčila rameny. ,,Oky" přitakala. Zase  jsme si sedly a byly mlčky. Moje myšlenky jakoby úplně zapomněly co se teď odehrálo a začaly se kutálet někde jinde.

Přemýšlela jsem a myšlenky se mi pak vrátily k Niky a to co se odehrálo.
Co se asi teď v její hlavě děje?
Prožívá bolesti?
Měla z něčeho záblesky?

,,Miro?.." vytrhla mě Noami z mého proudu myšlenek a já se na ní podívala. ,,Pověz mi něco o sobě" zadívala se na mě. Já jako bych byla zaskočená. Zamrkala jsem a narovnala se. ,,Nemám co povědět, můj život je......prostě život. Nic zajímavého" řekla jsem snažící se té otázce vyhnout.

,,A co tvý rodiče?" no a na tu otázku jsem chtěla odpoídat ze všeho nejmíň. ,,Nic....mají se dobře. Pověz ty něco o své rodině" usmála jsem se na ní. Její jemný úsměv jakoby spadl. ,,Ale pokud o tom nechceš mluvit..." ,,Ne v pohodě" řekla a její jemný úsměv se vrátil. ,,Rodiče nemám, mám bratra, který se o mě teď stará" řekla. ,,Ouu...tak to mi je líto Noami. Opravdu mě to mrzí" soucítila jsem s ní. ,,V pořádku, už.....to je za náma" zastavila uprostřed věty, jakoby váhala nad svou odpovědí. Přikývla jsem a usmála se. Chtěla jsem něco říct ale v tom jsme uslyšely něčí hlas. ,,Niky!..." a sakra!

Obě dvě jsme se rychle zvedly a podívaly jsme se na sebe. ,,A sakra" řekla a obě dvě jsme už věděly, že to je Nikyn bráška.

Kurde! Co teď?....

Kroky se blížily a blížily. Vzala jsem Niky za paži a postavila nás tak, aby jsme Niky zakrývaly a přitáhla si ji k sobě, aby mezi náma nebyla žádná škvíra.

Jakoo nebylo by úplně dobrý, kdyby najednou uviděl svoji sestru takhek ležet. Jen aby si nemyslel, že jsme ji zabily my. Hehe

,,Co to děláš?" ,,Ticho a jen stůj" řekla jsem ji. Pak jsme najednou uviděli malého kluka jak sem vchází.