Harry Potter a cesta zpět

Kapitola první

  Bylo po boji, černovlasý mladík, zmučený dlouhým dnem, který přinesl mnoho bolestných ztrát, klečel vedle mrtvoly Voldemorta a urputně plakal. Až po konečné bitvě na něho dolehla tíseň, která byla silnější než jakýkoliv jiný pocit. Uvědomoval si všechny, o které přišel. Fred, Remus, Tonksová, Colin, Dobby, Brumbál, Sírius a ostatní, kteří padli během temnovlády Toma Raddleho. Harry byl zdrcen, unaven a emočně vysílen. Ani nevnímal, když k němu přistoupili Ron s Hermionou a společně ho odvedli do nebelvírské společenské místnosti a následně do jednoho z pokojů chlapecké ložnice, kde ho uložili do postele, zakryli ho přikrývkou a nechali ho usnout. „Na Harry, vypij to!" přikázala mu něžně Hermiona, která, poté co ulehnul, mu podala dýňový džus, do kterého nenápadně přidala lektvar „Bezesný spánek". Harry ani nevnímal co se děje, vypil nabízený nápoj jedním mohutným douškem a během několika okamžiků se propadl do černoty.

  Chlapec se probudil až třetí den po bitvě, mezi tím se bystrozoři a členové Fénixova řádu a učitelského sboru postarali o raněné, mrtvé, a hlavně o smrtijedy a tělo Lorda Voldemorta, které nechali pomocí kouzel zpopelnit a popel uložili do magické urny, aby se už nikdy nedostal do světa živých. Když se Harry probudil, nevěděl, kde je, vše viděl rozmazaně, jeho mysl byla zastřená mlhou. Automaticky nahmatal brýle na nočním stolku, posadil se na postel a začal se rozhlížet po místnosti s pěti postelemi, červené a zlaté barvy, to bylo první, co spatřil. „Nebelvírská ložnice" pomyslel si a pak si začal vzpomínat na předchozí dny. Válka, utrpení, bolest. Byl nešťastný. Trápil se vším, co se stalo. Rozhlédl se po místnosti, zjistil že Na vedlejší posteli spali dva jeho nejlepší přátelé, lehce se usmál. Ron a Hermiona leželi v pevném objetí a měli spokojené úsměvy na svých tvářích. „Ach, ta láska" pomyslel si. A pak pomyslel na Ginny, jeho Ginny, která byla jeho hlavním motorem v celé této válce. Vstal a vydal se do společenské místnosti, v břiše mu zakručelo, měl hlad. „Jak dlouho tu vlastně jsem?" říkal si v duchu. Když sešel z ložnice po schodech dolů, srazil se s Nevillem. „Jé, ahoj Neville." „Ahoj Harry, byl jsi báječný, porazil jsi Voldemorta a zachránil celý kouzelnický svět." „Ty jsi byl taky úžasný Neve, byl jsi statečný, tví rodiče na tebe mohou být hrdí." „Děkuji Ti." „Ty Neve, mám na tebe několik otázek, zaprvé, jak dlouho jsem spal? Co se teď děje v kouzelnickém světě a kde je Ginny." „No, kde bych začal, chvilku po tom, co jsi porazil temného pána, tak se dostavili bystrozoři a pozatýkali všechny smrtijedy, vzdávali se docela ochotně, když jejich pán padl, pak pomohli všem raněným a v neposlední řadě se postarali o tělo Voldemorta. Ty jsi spal tři dny, dneska je 3. května. No a co se týká Ginny" Neville trochu znejistil a zadíval se do země „Neve! Co se stalo?!" zděsil se Harry. „Nejsem ta správná osoba, která by Ti to měla říkat. Nezlob se na mě, ale na to se musíš zeptat přímo Ginny." Ukončil Longbotom rozhovor a rychle odběhl do koupelny. „Co se děje, že mi Nev nechce nic říct? Podivil se Harry. Rozhodl se rychle, zajde do velké síně, posnídá a vydá se hledat Ginny. Sešel ze sedmého patra a vstoupil do velké síně, všude bylo pořád spousta lidí, někteří truchlili, jiní se snažili alespoň něco sníst, rozhlédl se a pátral očima po někom známém. Povedlo se, zahlédl dlouhou rudou kštici, to nemohl být nikdo jiný než jeho přítelkyně. Rozběhl se přímo k ní a chtěl ji políbit. Jaké však bylo jeho zděšení, když zahlédl mladou Wasleyovou, jak je zavěšená do nějakého chlapce z Havraspáru a vášnivě ho líbá. Harrymu vlétly slzy do očí „GINNY?!" zakřičel na dívku. Jmenovaná se prudce otočila a zbledla. Harry nečekal na odpověď, otočil se a rychlím krokem se vydal pryč ze síně. „Harry! Počkej! Není to, jak to vypadá." Volala za chlapcem, který se na ní ale už ani nepodíval a dál rychle odcházel a vzdaloval se. Zvedla se a rozběhla se za mladým Potterem. Doběhla ho až na nádvoří, kde bylo stále spoustu trosek. „Počkej! Musím ti to vysvětlit!" Harry se zastavil, prudce se otočil na dívku, kterou miloval a naštvaně si ji prohlížel. „Jak jsi mohla Ginny! Co jsem Ti udělal?!" „Nezlob se Harry, potřebovala jsem tvoji náruč, ale ty jsi tu nebyl." „Nebyl? Vždyť mě dovedli jen do nebelvírské věže, kde jsem prospal pouhé tři dny, TŘI DNY GINNY!" „Bylo to pro mě strašné vypětí, celá ta bitva, mrtví, raněný, potřebovala jsem utěšit." „Tak fajn, jak chceš! Já myslel, že se milujeme, že se vezmeme, ale když nejsi ochotná vydržet několik dní beze mě a potřebuješ vyhledávat jinou náruč, tak si to užij! SBOHEM GINNY!" Harry nečekal na odpověď, otočil se zády k nevěrnici a dal se do běhu. Neotočil se a nezastavil se na volání, které se ozývalo z nádvoří. Běžel do zapovězeného lesa. Na cestu pro slzy neviděl. „Jak mohla? Jak mohla?" opakoval si dokola a plakal. Zastavil se až když neviděl nic, musel se dostat hodně do středu lesa, kde byla tma jak o půlnoci. Rozhlížel se kolem, ale nic mu nenaznačovalo, v jaké části by se mohl nacházet, ztratil se.

  Stromy v lese byly tak vysoké, že zakryly oblohu,světlo se sem nedostalo a veškeré zvuky jako by se vytratily, působilo to vševelmi zlověstně. A najednou to uviděl. Nedaleko od něho se nacházelo maléjezírko, ze kterého vycházela slaboulinká záře a linula se zvláštní omamnávůně. Harry si otřel slzy, a opatrně se vydal k vodní hladině, zadíval sedo ní, pak prudce zatřepal hlavou a podíval se znovu. Viděl totiž svoji osobu,ale ne takovou, jak ji znal z posledních dnů. V jezírku se nacházelHarry Potter, který se usmíval na své já, které stálo na břehu, pak se výjevzměnil, viděl sám sebe, jak vylézá z vlaku na nádraží Kings Cross, na tomby nebylo nic divného, kdyby si Harry nebyl jistý, že to bylo na konci jehočtvrtého ročníku. Jen několik dní po tom, co se pán Zla vrátil do světa živých.Naklonil se blíž, aby viděl lépe, když nečekaně ztratil balanc a spadl po hlavědo záhadného jezírka. Všechno se s ním zatočilo a svět kolem chlapce,který přežil, zčernal.