Harry Potter a cesta zpět

Epilog

Uplynuli tři roky od doby, kdy se Harry Potter vrátil v čase, jeho první rok byl velmi hektický, bylo hodně věcí, o které se musel postarat, jeho znalosti budoucnosti se v tu chvíli velmi hodily. Díky snaze a odhodlání se postaral, aby měl lepší zítřek. Nyní ukončoval svůj sedmý rok v Bradavicích, díky pomoci, které se mu dostalo od Moon, se stal nejlepším studentem za posledních několik desítek let. Profesoři z chlapce-který-přežil nemohli být nadšenější. Jeho nejlepší kamarádka Hermiona si ale také nevedla nejhůř, vždy skončila jako druhá, ale nebyla tak pošetilá, aby Harrymu něco vyčítala. Bylo to v polovině šestého ročníku, když jim Harry sdělil své malé tajemství a ona s Ronem jeho přiznání přijali velmi dobře. Harry neměl ani žádné výčitky, že tak dlouho otálel. Navíc teď už věděl, že jeho znalosti budoucnosti mu jsou k ničemu. V průběhu minulého roku nadělal tolik změn, že bylo jen otázkou času, kdy se mu svět, který znal změní natolik, že znalosti budoucnosti už nejsou důležité.

Nyní nedočkavě očekával výsledky ročníkových zkoušek a pak už ho jen čekaly OVCE, které se měli konat během příštího týdne. Mladý Potter si moc dobře uvědomoval, že se znalostmi a zkušenostmi které získal, by se mohl okamžitě po OVCÍCH přihlásit do kurzů na bystrozora, ale opravdu chtěl ještě pořád dělat lovce černokněžníků? Ne. Už dávno opustil představu o tom stát se bystrozorem. Již několik měsíců měl jiný cíl. O jeho plánech do budoucna věděla jen hrstka jeho nejbližších, Sírius Black, Remus Lupin, Severus Snape, profesorka McGonagallová a kupodivu i ředitel Albus Brumbál. Harry se nad tím musel usmát, stalo se to o prázdninách, po pátém ročníku, Harry jakožto dospělý nemusel hlásit kde bude prázdniny trávit, navíc když pominula hrozba Voldemorta, Brumbál se stal snesitelnějším. Harry Potter seděl se svým kmotrem v Potter Manor a popíjel čerstvou, voňavou kávu, kterou mu nachystala Holly, jeho domácí skřítka. Umbra seděla na zlatém bidýlku, o které se dělila s Hedvikou, která ale momentálně spala. Chlapec se chtěl pustit do čtení denního Věštce, když se náhle objevili v kuchyni rudozlaté plameny, ze kterých vylétl nádherný ohnivý fénix. „Fawkesi, co tu pohledáváš příteli?" Umbra na nic nečekala a hned přilétla k rudému ptákovi a jemně ho klovla do křídla. „Posílá ho Brumbál Harry, prý by se s tebou ředitel potřeboval sejít a něco důležitého s tebou vyřešit. A také prosí, jestli ho pohostíš ve svém domě." „Dobrá souhlasím, vyřiď prosím Fawkesovi, že může letět, o Brumbála se postaráme sami." Stínový fénix několikrát zatrylkoval a Fawkes opět zmizel v plamenech. „Síriusi, omluvíš nás prosím, musíme pro jednoho hosta, Albus by semnou prý rád mluvil, musí být naprosto zoufalý, když poslal svého fénixe, Fawkes sem sice může, ale svého pána s sebou bohužel vzít nemůže, to ten manipulátor asi hodně těžko překonává." Sírius se hlasitě rozesmál. „Náš mladý Harry dokonale doběhnul i velkého a mocného Albuse Brumbála, ještě se nestalo, aby se velký kouzelník někam nedostal. Buď ale opatrný, nikdy nevíš, jestli mu náhodou nepřeskočí a nezaútočí na tebe." „Neměj strach Síriusi, Albus neví o mém spojení s Bradavicemi, Moon, by nedopustila, aby Brumbál něco udělal, a sem se dostane jedině tehdy pokud ho já nebo Umbra přemístíme." „Dobře mládě, ale i tak buď opatrný." Harry přikývl, natáhl ruku před sebe, a i s Umbrou zmizeli ve stínech. Objevili se v ředitelně, kde starý muž seděl ve svém křesle a silně si masíroval spánky. „Dobrý den pane řediteli, domnívám se správně, že jste se chtěl ke mně přemístit za pomocí Fawkese, že?" „Ředitel smutně zvedl svůj pohled a zahleděl se Harrymu do smaragdových očí, Harryho nitrobrana vzplála jako lesní požár a zamezila tak komukoliv vsup do chlapcovi mysli. „Ano Harry, nebudu ti lhát, byl jsem pošetilý, když jsem si myslel, že za pomocí fénixe by se mi to mohlo podařit." „Zbudoval jsem tam i tyto ochrany, takže se ke mně dostane jen fénix, ale nikoho nesmí vzít s sebou, a naopak ani fénix se nedokáže přemístit pryč, pokud se bude snažit z mého domu někoho odnést." „Nebudu se ani ptát, proč taková ochranná kouzla, obávám se, že odpověď už znám." „neberte si to osobně pane řediteli, ale jste nevypočitatelný a v dnešní době není lehké důvěřovat lidem, kteří s vámi hráli špatnou šachovou partii." Brumbál se zatvářil ještě víc smutně. „Chápu." Prohlásil stručně. „Ale měl bych pro vás nabídku pane řediteli, já vás do mého domu můžu přenést a až skončí náš rozhovor, já nebo Umbra vás přeneseme zpět do ředitelny. Mám jen jednu podmínku, u našeho rozhovoru budou přítomní další dva kouzelníci, Sírius Black a Severus Snape. Souhlasíte?" „Ano Harry, souhlasím." Harry dal pokyn Umbře, která přenesla ředitele do Potter Manor, Harry se mezitím sám přemístil nejprve do kabinetu profesora lektvarů. „Dobré ráno pane profesore, mohl bych vás poprosit, jestli byste nešel semnou na Potter Manor? Brumbál poprosil o schůzku a já nemám dobrý pocit z toho, co by po mě mohl chtít, hrozba Voldemorta pominula a smrtijedi jsou mrtví nebo ve vězení. Byl bych proto vděčný, kdybyste tam byl semnou a Síriusem, navíc jste jediný z nás, kdo pozná, že mu bylo manipulováno s pamětí." „Dobře Harry, jen dám tyto rozvařené lektvary do stáze a můžeme vyrazit." Severus provedl kouzlo nad třemi kotlíky, kde se ještě před chvilkou bublaly lektvary, všechny tři uvedl do stáze a tím zabránil náhodnému znehodnocení lektvarů a až je probere ze stáze, bude moc hned začít tam kde skončil. O minutu později už stáli všichni v kuchyni a Harry jim dal pokyn, aby se všichni přítomní posadili ke stolu a poprosil Holly, aby všem donesla hrnek s čerstvou, horkou kávou a nachystala na stůl i nějaké čokoládové sušenky. „Tak pane řediteli, o čem jste chtěl dnes semnou mluvit?" Přišel Harry hned k věci, nesnášel, když na něho někdo chodil oklikou jako kolem horké kaše. „Harry, rád vidím, že k našemu rozhovoru přistupuješ narovinu. Dovol mi, abych šel také hned k věci, nejprve však musím uvést jeden malý příběh a oprav mě, jestli jsou mé dedukce chybné. Jsi velmi moudrý a mocný mladý kouzelník, ale je tu několik věcí, které mi k tobě nesedí, ještě v loni jsi byl netrpělivý a poněkud výbušný, což se u tebe defacto přes prázdniny změnilo, nejprve jsem si toho nevšímal, pak jsem si ale začal skládat jednotlivé střípky, stal se z tebe uvědomělý mladý muž, dokonce jsi se stal plnoletým, pak tu byly všechny ty nepříjemnosti s Dolores a v neposlední řadě tvé znalosti o Temném pánovi, znal jsi Voldemortova slabá místa, já sám jsem si uvědomil že by mohl mít viteály až po nějaké době, a ty jsi na to přišel ve velmi mladém věku, a to nezmiňuji fakt, že v bradavické knihovně o nich není ani zmínka. Dále mě velmi překvapila tvá mistrovská nitrobrana, jsem si jistý, že se do tvé hlavy nedostane vůbec nikdo, ani Severus, já nebo samotný Voldemort, je tomu tak?" „Ano pane, naučil jsem se nitrobranu, abych mohl vzdorovat Voldemortovi, o prázdninách jsem poprosil profesora Snapea, protože se mi zdáli sny, které ale nepatřili mě, patřily Tomovi." „To bylo rozumné, ale proč jsi se domníval, že zrovna profesor Snape bude umět toto umění?" „Jako špeh u Voldemorta bych se divil, kdyby ji neuměl." Pak se Harry zarazil a uvědomil si co právě řekl. „Ano Harry, správná dedukce, ale nepatřila skoro patnáctiletému chlapci, jak jsi věděl, že je profesor Snape špehem u Voldemorta." „To vám se vší úctou nemohu povědět pane řediteli." „Harry, prosím nedělej ze mě hlupáka, vím že jsem se tak častokrát choval, ale mohu tě ujistit, že jsem velmi inteligentní člověk." „Nepopírám ani jedno vaše tvrzení pane řediteli" Sírius se Severusem se hlasitě uchechtli. Brumbál se na ně jen podíval ale nic neřekl. „Domnívám se správně, že tito pánové zajisté vědí, co vedlo k tvé proměně?" „Domníváte se naprosto správně řediteli." „Tak mi Harry vysvětli, proč jim věříš a mě ne?" „Opravdu na to chcete znát odpověď, pane?" Brumbál jen přikývl, Harry lhostejně pokrčil rameny a dal se do vysvětlování. „Protože si moji důvěru zasloužili, Sírius je mým kmotrem, a i přes to, že byl dvanáct let zavřený v Azkabanu a další dva roky se musel skrývat na váš příkaz, i když jste věděl že je nevinný, si nikdy nestěžoval, byl i nadále ochotný mě podporovat a bojoval za mě, chtěl si mě vzít do své péče i přes to, že jste mu to několikrát zakázal. Na druhou stranu profesor Snape se ke mně vždy choval hnusně, ale byla to jen maska, aby chránil mě, vás i sebe před zmijozelem a mohl tak dělat aktivního špeha mezi smrtijedy. Oproti tomu, co jste udělal vy pro mě? Zařídil jste mi život horší, než mají domácí skřítci u Malfoyových, strýc a bratránek si vzali do hlavy, že ze mě tu moji nenormálnost vytlučou, teta Petúnie měla naopak pocit, že nejlepší pro moji převýchovu bude, když budu držet hladovku a upracuji se do bezvědomí, aby se o mne nemusela starat. Pak jsem ale objevil svět kouzel, bylo to super, i když jsem byl rok co rok ve smrtelném nebezpečí, až pozdě jsem si uvědomil, že to všechno mělo být pro mé dobro, pro větší dobro, dostat se ke kameni mudrců, co to u Merlina bylo za ochrany, když kolem nich byli schopní projít tři jedenáctileté děti, další rok tu byl bazilišek, ale nikdy jste se mě nezastal, nikdy jste neřekl že nejsem Zmijozeluv dědic, a proč? Pro větší dobro, abych se naučil pokoře? Proto byl zaměstnán takový neschopný imbecil? Abyste mi ukázal, jak umí být sláva nebezpečná? Zbytečně promarněný rok, během kterého jsme se mohli mnoho naučit, místo toho všichni víme že Lockhartova oblíbená barva je světle fialová. A tak bych mohl pokračovat dál a dál, jak k vám po tom všem mohu mít nějakou důvěru? Vždyť jste mě od mala připravoval na souboj s Voldemortem, o kterém jste nepochyboval, že se vrátí, byl jste přesvědčený, že mě musíte přinutit vám bezmezně důvěřovat a až nadejde správný čas, tak jsem se měl co? Postavit Voldemortovi? Nebo se nechat zabít? Aby tak Voldemort zničil ten kus viteálu, co jsem měl v hlavě?" Brumbál koukal na Harryho zmateně, překvapeně a v neposlední řadě zahanbeně. „Jak to ale všechno víš?" „Řekl jste mi to pane, ne všechno ale dost na to, abych si dal dvě a dvě dohromady." „Ale, já jsem Ti to nikdy neřekl, a to si pamatuji každý rozhovor." „Pane, teď prosím já vás, abyste ze mě nedělal hlupáka, vy už delší dobu víte, co se stalo, takže vás prosím, řekněte mi, proč jste semnou chtěl ve skutečnosti mluvit." Brumbálovi hráli v očích pobavené jiskřičky. „Chci vědět z jaké doby jsi sem přicestoval a kolik jsi toho změnil." „No výborně, konečně smysluplná otázka. Vrátil jsem se na začátek loňských prázdnin a přišel jsem z května 1998, po bitvě o bradavice, já bych to nazval Bradavickým masakrem, zemřelo tam mnoho statečných a čestných lidí, včetně studentů." Brumbál zalapal po dechu, to jsem nechal padnout školu?" „Ne, vy jste byl už rok mrtvý." „Dobře nechci znát podrobnosti abych nezměnil chod událostí." „Tak toho se už bát nemusíte, já sám jsem udělal tolik změn, že budoucnost, jak si ji pamatuji už neexistuje, proto se nebojím, že si o tom tady a teď povídáme, změnilo se tolik událostí, že mé vzpomínky už jsou pasé, teď už si můžu jen užívat klidného života, a pokud jste přišel abyste mi vymazal vzpomínky, tak bych vás rád upozornil, že mám několik klíčů k tomu, abych je během několika dní znovu doplnil, už nejsem naivní, zbrklý a neopatrný, jak jste sám řekl, dospěl jsem a zmoudřel." „Ano Harry, měl jsem v plánu tobě a tvým přátelům vymazat vzpomínky, ale jak tak zjišťuji, měl jsi velmi náročný rok, ale myslel jsi na následky, už se nikdy nebudeš moc vrátit do své doby, nebo bys mohl vytvořit paradox, cestování časem není dětská hra." „To vy byste měl vědět nejlépe, že? Čí nápad bylo dát třináctileté puberťačce obraceč času? Pane řediteli, jestli jsem vytvořil paradox, stejně se to nedozvím, protože nevím o všech událostech, které se kdy stali, další věc je, že jsem časem nikdy cestovat nechtěl, ale duše Bradavic měla semnou jiné plány, dala mi druhou šanci, víte, kolik lidí jsem zachránil, je pravda, že to bylo vykoupeno smrtí jiných lidí, ale za tyto lidi já truchlit nebudu, Dolores, Lucius, Voldemort, Popletal, ne, ty si nezaslouží moji lítost. Věřte mi, že bych tyto lidi obětovat znovu, pokud bych věděl, že tím zachráním životy svých blízkých a nevinných lidí, vlastně jsem ho zachránil i vám mimo jiné. Takže se zeptám pouze jednou, stále se chcete postarat o moji paměť? Nebo už budu moci žít bez vašich pravidel?" „Dobrá Harry, ale jen pod podmínkou, že tě nikdy nezaslepí moc a nedáš se na dráhu násilí a bezpráví." „Slibuji, ale i tak bych byl klidnější, kdybychom oba složili neporušitelný slib. Vy slíbíte, že mě, mé přátele a rodinu nikdy nenapadnete žádným kouzlem, nebo se nepokusíte vymazat nám naše vzpomínky a já slíbím, že se nikdy nestanu dalším Temným pánem s tendencí na ovládnutí země." „S tím mohu souhlasit Harry, tak tedy neporušitelný slib."...