Harry Potter a cesta zpět

Kapitola Jednatřicátá

Dny rychle plynuly, Harry hrdě navštěvoval hodiny, kde si vedl stále lépe, nejen že už byl lepší než všichni studenti v jeho ročníku, ale i na celé škole, jak se jednou zmínil profesor Kratiknot, pokud by nyní uspořádali zkoušky NKU a OVCE, dokázal by je splnit všechny na výbornou. Za to mohl chlapec děkovat Moon, každý večer strávil v KNP, kde po čas svého osmihodinového spánku absolvoval další výuku. Během jedné noci prožil skoro tři dny učením. V tuto chvíli měl za sebou skoro měsíc namáhavého učení, které si užíval, nebylo to jako ve škole, kde se převážně nudil, učení s Moon bylo jiné, učil se věci, které neznal ani Brumbál nebo McGonagallová. Naučil se spoustu nových kouzel a postupů, dokonce zjistil, že by uvařil většinu lektvarů lépe než Severus, i kdyby je vařil podle návodu Prince, nedokázal by Harryho porazit. Sírius a Remus byli nejlepšími učiteli obrany proti černé magii, jaké kdy škola měla. Po náročném začátku, kdy jejich výuku měla na starosti Dolores, se nyní všechno otočilo o sto osmdesát stupňů. Všichni studenti byli unešení z nových učitelů, Sírius i Remus opravdu věděli o čem učí, znali to, prožili všechna ta kouzla, o kterých se zmiňovali ve svých třídách. I studenti ze Zmijozelu byli nadšení z těchto hodin, ne že by to někdy řekli nahlas, ale bylo to tak. Harry měl poměrně jednoduchý rozvrh, ráno se probouzel v KNP, vyběhl ven před hrad, kde se pustil do každodenního cvičení a zaběhl si několik koleček kolem famfrpálového hřiště. Pak výuka ve třídě, Ron nechápal, jak může být Harry, tak dobrý, zato Hermiona skřípala zuby, měla zelenookého chlapce ráda, ale těžko dokázala přenést přes srdce, že již není nejlepší. Odpoledne se Harry věnoval randění s Lenkou, cítil že Lenka je ta prvá, byla milá, hodná a věděl, že je pro něj celým životem. Večer se Harry vždy šel uložit do KNP, ale předtím, než ulehl do postele, obdivoval se svým fénixem. Dnes to bylo přesně pátý den, od doby, kdy našel mládě v Zapovězeném lese. Po malém holátku nebylo nikde ani stopy, teď tam místo malého bezmocného ptáčátka seděl na bidýlku dospělý fénix, který byl větší než Brumbálův Fawkes, zdobilo ho peří černé jako temnota sama, které bylo protkáno purpurově fialovým melírem. Fénix vypadal majestátně. Inteligentním pohledem si prohlížel Harryho, který právě vešel do své „nové" ložnice. „Ahoj kamaráde, jak jsi se tu měl celý den" fénix radostně zatrylkoval a nechal se pohladit od mladého nebelvírského studenta. „Měl bych ti vymyslet jméno, co tomu říkáš." Pták opět vydal radostný trylek a naklonil hlavu na bok, aby si mohl pozorně prohlédnout svého přítele. „Jaké bych ti měl dát jméno? Půlnoc? Ne moc okázalé, co takhle Blesk?" pták zavrtěl hlavou v nesouhlas. „Dobře, dobře, tak nejdeme jiné, co takhle, kdybych ti říkal Běs?" Fénix zavrtěl znovu hlavou v nesouhlas, a přitom vydal zvuk podobný smíchu. „Tak mi poraď kamaráde, jak bych ti měl říkat?" „Zkus jméno, které není pro chlapce" Ozval se Harrymu dívčí hlas v hlavě, zmateně se rozhlížel kolem sebe a hledal zdroj onoho hlasu. Jeho pohled utkvěl na mladém fénixovi. Tvor si chlapce prohlížel malými, korálkovými, fialovými očky. „To jsi byl ty?" „BYLA, když už bych měla být přesná, ale ano. Jsem samice víš." Harry se musel zasmát, právě ho opravoval fénix. „Dobrá, co kdybych ti říkal Umbra, to slovo znamená v latině stín, a myslím, že zrovna tebe to velmi vystihuje." „Hmm, líbilo se i Půlnoc, ale Umbra je lepší, děkuji Ti. A jak se jmenuješ ty?" „Já se jmenuji Harry James Potter, ale můžeš mi říkat jenom Harry. Jak to že tě slyším ve své hlavě, vždyť mám štíty nitrobrany pevné jako diamant." „To pro nás není žádný problém, takhle my komunikujeme, ohniví fénixové to sice neumí, ale stínoví, temní a jiní ano. Jakmile dospějeme a získáme tak plnou moc nad svými schopnostmi, komunikujeme pomocí myšlenek, je to tak i rychlejší." Harry se usmál, posadil se na postel a pohybem ruky si zavolal Umbru k sobě. Fénix na nic nečekal, roztáhl křídla vznesl se do vzduchu, párkrát obkroužil mladého chlapce, než se mu snesl na koleno, kam se usadil. „Co všechno vlastně umíš?" „To přesně sama nevím, spousta schopností se u nás projeví až za několik let, nebo taky třeba vůbec, mohu ti říct jen o těch základních, za prvé umíme se přemísťovat, stačí nám k tomu jakýkoliv stín, umíme komunikovat myšlenkami, mimochodem, kdybys semnou komunikoval stejně, bylo by to rychlejší, dále máme léčivé slzy na fyzická zranění a otravy a léčivý hlas proti nemocem mysli. To že uneseme těžká břemena se všeobecný fakt." Harry se smál, nejen že narazil na nejvzácnějšího tvora, ale také narazil na jedince, který je tak trochu namyšlený a panovačný. Začal hladit tvora po hlavě a p peří na hřbetě, byl překvapený, jak jemné bylo, jako by nic nevážilo. Ani Hedvika neměla tak hebké načechrané peří. Cítil se přitom šťastně, cítil lásku k fénixovi, kterého zachránil. Ani si neuvědomil, že své pocity nechal spolu s jeho magií proudit ze svého nitra napovrch. Vzpomínal, jak svoji novou kamarádku zachránil, přemýšlel o tom, co by se s ní stalo, kdyby nevnímal její prosebné volání. A pak se to stalo Umbra se prudce narovnala, jako by měla tělo v křeči, její peří zářilo jasně fialovým světlem, jak jejím tělem proudilo velké množství její magie, která se mísila s tou Harryho, jenž nechal volně vyplouvat ze svého těla. Začala zpívat, byl to nádherný zpěv, Harry ho vnímal každou buňkou svého těla i všemi smysly. Kdyby byl pozorný a věnoval by nyní fénixovi soustředěnou pozornost, viděl by jak z jejího těla pomalu vystupují stíny, které začali KNP halit do tmy. Ale chlapcova mysl byla zaneprázdněná, z části za to mohl fénixův zpěv, který ho naplňoval hřejivým pocitem, a zčásti za to mohlo Harryho vzpomínání na ni. A pak se to stalo, purpurový paprsek energie vyletěl z místa, kde se Harry dotýkal jemného peří a vryl se mu do dlaně. S nečekanou prudkou bolestí ucukl a zmateně se díval na svoji ruku, kde se nyní objevil černý symbol fénixe. „Co se stalo Umbro?" „Nevím přesně Harry, cítila jsem, jak ke mně proniká tvoje láska, spojené s tvojí magií, myslím, že jsem se právě s tebou spojila." „A co to znamená?" „Znamená to, že jsem propojila svůj život s tebou, budu žít, dokud zůstaneš naživu. Také bychom spolu, díky té značce, co máš na ruce, měli být schopní spolu komunikovat na jakoukoliv vzdálenost. Ale musím tě upozornit, že přede mnou neutajíš žádnou myšlenku ani pocit." Harry se usmál a pohladil Umbru. „Nevadí mi to Umbro, bude mi ctí s tebou sdílet svůj život. Jen úplně nechápu, jak s tebou budu moc komunikovat na dálku, teď to jde, jsi tady a cítím tvoji přítomnost ve své hlavě, ale jak spolu můžeme mluvit na vzdálenosti stovek mil?" „Pomocí stínové magie, jsme propojení, a to znamená, že bys měl být schopný částečně ovládat stejnou magii, která proudí i v mém těle. Nyní se můžeme dělit o naší magii, pokud budeš chtít a budeš trénovat dosáhneš úspěchů." Harry znovu pohladil fénixe po peří, popřál mu ještě dobrou noc a usnul.