Harry Potter a cesta zpět

Kapitola dvanáctá

V této kapitole je pasáž citující originální část díla Harry Potter a fénixuv řád patřící J.K. Rowlingové

________________________________________________________________________

Bylo devět hodin ráno a na ústředí bylo rušno jako ve včelím úlu během rojení. Obyvatelé Grimmauldova náměstí dvanáct pobíhali tam a zpět. Ron hledal svůj prefektský odznak, který měl již přišpendlený na svém hábitu. Hermionu zase zaplavoval pocit paniky, že nebude dostatečně dobrá, aby se správně postarala o prváky. Naopak Harry seděl naprosto klidně v jídelně se Síriusem, Tonksovou a Pastorkem a povídal si s nimi nejen o práci bystrozora, ale také se ptal na jejich školní léta. Uvědomil si, že toho o svých kamarádech, kteří za něho tak dlouho a odhodlaně bojovali, nevěděl nic víc, než se k němu doneslo z úst někoho, kdo je znával, nebo o nich také slyšel někde jinde. Když je takto uviděla Molly málem jí trefil šlak, „Harry, všichni tady šílí a ty...ty si tu sedíš a jíš tousty. Jak...?" podivila se paní Weasleyová. „Mám všechno, a jsem o tom víc než přesvědčený, proč bych tu měl také zmatkovat, když jsem měl všechno připravený už dva dny?" „Ty máš opravdu všechno chlapče drahá?" „Ano paní Weasleyová, vím zní to neuvěřitelně, ale ano, jsem naprosto připravený, stačí mi jen, abyste zavelela k odchodu a můžu hned vyrazit. Sírius mi zmenšil kufr, abych si ho mohl strčit do kapsy." Ano, to byla pravda, i když to mohl udělat Harry sám, chtěl se vyhnout následným otázkám, poprosil proto svého kmotra, aby mu zmenšil kufr do kapesní velikosti a tím si zajistil alibi, pro případ, že by jeho spolužáci chtěli vědět, jak to mohl udělat, aniž by při tom neporušil zákon. Nechtěl nikomu, prozatím, vysvětlovat, že je dospělý a smí tím pádem kouzlit mimo Bradavice. Toto byl jeho trumf, který hodlal použít na Brumbála, až se ho bude snažit poslat k Dursleyovým nebo na Dolores, až uskuteční svoji pomstu. „Dobře Harry, vyrazíme o půl jedenácté, odcestujeme letaxem přímo na nástupiště 9 a ¾, abychom se nemuseli mačkat mezi mudly a taky kvůli bezpečnosti, teď když se
Ty-víš-kdo vrátil, by nebylo dobré se zdržovat někde, kde se nemůžeme bránit." Harry informace přijal a dál se bavil s přítomnými o všem možném. Slíbená hodina a půl utekla mladým kouzelníkův rychleji jež by si přáli. Harry a Sírius se ještě stihli rozloučit, než prošli krbem s letaxem a vydali se tak vstříc dalšímu školnímu roku, který letos bude opravdu namáhavý. Ale chlapec-který-přežil, se velmi těšil. Věděl, že si ho užije, i přes trápení, které je jisto jistě čeká.

Když se všichni bezpečně dostali na nádraží King's Cross, společnými silami naskládali do zavazadlového vozu a následně se vydali hledat volné kupé. Ron s Hermionou se šli nejprve usadit do kupé pro prefekty, kde měli dostat instrukce. Dvojčata hledala svého kamaráda Leeho a Harry s Ginny postupovali do posledním vagónu na konci vlaku narazili na Nevilla Longbottoma, Harryho spolužáka z pátého nebelvírského ročníku. Kulatý obličej se mu leskl potem, jak za sebou namáhavě vlekl kufr a jednou rukou se snažil udržet svého vzpouzejícího se žabáka. Trevora. „Ahoj, Harry," zachroptěl. „Ahoj, Ginny... všude je plno... nemůžu najít místo..." „Co to povídáš?" podivila se Ginny, která se kolem něj protlačila a nakoukla do kupé za ním. „Tady je přece dost místa, je tam jen Lenka Střelenka..." Neville rozpačitě říkal, že nechtěl nikoho obtěžovat a vnucovat se. Ginny se na oba chlapce povzbudivě usmála a trhnutím otevřela dveře do skoro osamoceného kupé. „Ahoj Lenko, můžeme si k Tobě přisednout?" „Jistě" řekla blonďatá studentka z Havraspáru a dál si četla v novinách. Kromě toho že měla na sobě jako jediná už nasazený školní hábit i uniformu, měla za uchem položenou svoji hůlku a časopis, který nesl název Jinotaj, držela vzhůru nohama. Harry věděl, že to je pro to, že v tisku se křížovka, kterou abyste mohli rozluštit, musíte text číst otočený o 180°. Ale to byl jeden z důvodů, proč se Nevillovi nechtělo do kupé, Harry se mu nedivil, když si vzpomněl jak na tom byl kdysi, když Lenku spatřil poprvé, potom se ale z tiché a trochu zvláštní dívky vyklubala velice věrná a přímočará kamarádka. Než se zmohl kdokoliv z přítomných promluvit, začal Harry. „Ahoj Lenko, Já jsem Harry Potter a tento mladý muž je můj spolužák Neville Longbotom, jsme oba z Nebelvíru a Ginny už znáš." Dokončil a nabídl ji ruku, kterou vřele přijala. „Ahoj, ráda tě poznávám Harry Pottere, já jsem Lenka Láskorádová, můj tatínek Xenophilius Láskorád je vydavatel Jinotaje." A poukázala na časopis v jejích rukách. Pak se otočila na Nevilla. „Ahoj Neville, i tebe ráda poznávám. Je moc milé poznat nové kamarády." Mladý Longbotom se na ni podíval nechápavě. „Lenka ve škole moc kamarádů nemá, spousta našich spolužáků si z ní dělá legraci a jen málokdo se s ní baví, a přitom to je škoda, Lenka je fakt báječná." Jmenovaná se lehce začervenala a vděčně se podívala na svoji Nebelvírskou spolužačku. Neville se zatvářil jako že ví, jak jí asi musí být. Naopak Harry se hodlal chytit příležitosti. Potřeboval svým kamarádům zvednout sebevědomí, aby byli silnější už od začátku, nehodlal čekat až na BA. „Lenko, věř mi, že přesně vím, jak se musíš cítit. Na mě si lidé ukazují v jednom kuse, už od prvního ročníku, a kdybych neměl kamarády, jako je tady Neville, Ginny, Ron nebo Hermiona, určitě bych se už zbláznil. Když jsem byl ve druhém ročníku, všichni si mysleli že jsem Zmijozeluv dědic, ve třeťáku mě považovali za slabocha, protože jsem velmi silně reagoval na přítomnost mozkomorů a loni mě všichni měli za podvodníka, kterému se nějak záhadně podařilo vhodit své jméno do poháru. Lidé, obzvláště když jsou zaslepení vlastní dokonalostí. Už nebudeš muset kráčet sama tmou, teď máš o další dva kamarády víc a až tě seznámím s mými dalšími kamarády, nejlepšími kamarády, uvidíš, že i oni si tě oblíbí. Navíc když je nyní tak těžká doba, Voldemort se vrátil." Neville i Ginny s sebou vyplašeně trhli. Harry pokračoval, aniž by se nad tím pozastavil, věděl, že nebude dlouho trvat, a i jeho kamarádi budou bez obav vyslovovat jméno pána zla. „Je důležité mít víc přátel a kamarádů. Každý potřebuje někoho, komu se může svěřit, nebo po něm žádat radu či pomoc. O čem by pak byl náš život? Mudlové tvrdí, že lidé jsou bytostmi společenskými a vyžadují tak společnost, pokud by tomu tak nebylo, bylo by zbytečné se sdružovat. Teď se tě ptám, chtěla by ses i ty stát naší kamarádkou?" Neville, Ginny i Lenka byli dojatí z Harryho proslovu. Mladí nebelvíři se otočili na Havraspárku a čekali na její odpověď. Lenka nepromluvila, pomalu vstala ze své sedačky a přistoupila k Harrymu. Najednou se mu zprudka zavěsila kolem krku a silně ho objela, na jejích tvářích se třpytily dvě osamocené slzy, které právě opouštěli její oči. „Ano Harry Pottere, ráda se stanu vaší kamarádkou, pokud i vy mě budete věrnými kamarády." „Budeme Lenko, slibuji." Tím začala éra nového kamarádství.

Expres jel již více jak dvě hodiny, Harry a jeho kamarádi se příjemně bavily, Mladý Longbotom právě vytáhl ze svého kufru podivnou rostlinu podobnou kaktusu, jen místo ostnů na ní rašily puchýřky, které byli podle toho, co si Harry pamatoval plné mrvomízy, tmavě zelené silně zapáchající tekutiny, která se velmi často užívá při tvorbě lektvarů nebo jakou součást léčebných mastí. Mimbulus Mimbletonia, tak se jmenovala ta půvabná rostlinka, kterou Neville právě představoval kamarádům, když se dveře do jejich kupé trhnutím prudce otevřeli a nestál tam nikdo jiný, než mladý aristokratský, blonďatý princ ze Zmijozelu. „Á nazdárek Pottere, jaké jsi měl léto, četl jsem o tobě v Denním věštci, prý tobě a tomu starýmu bláznovi Brumbálovi pěkně šplouchá na maják. A podle tohoto posledního článku jsi i pěkný lhář." Ukázal Harrymu poslední vydání novin, které držel v ruce. Velký titulek na přední straně hlásal „Chlapec-který-přežil Lhář nebo blázen?" Harry nereagoval, byl naprosto klidný, a to přivádělo Malfoye k naprostému šílenství. Teď se teprve Zmijozel rozhlédnul po kupé, do kterého vkročil i se svými gorilami v patách. „Koukám, že tvá společnost je rok od roku horší a horší, už kdysi jsem Ti říkal, přidej se ke mně a jí ti ukážu, že některé rodiny jsou lepší než jiné, Pottere." „A já jsem Ti odpověděl, že sám dobře poznám, kdo za co stojí, Draco. A za tím si stále stojím. Věř mi Neville, Weasleyovi, Hermiona, nebo tady Lenka stojí minimálně za deset takových jako jsi ty!" Malfoy jen zlostně zabručel a pak otočil svoji pozornost na Nevilla. „Co to máš za kytičku Longbotome, že by něco od tvé milované babky? Nebo už máš holku a rozhodl jsi se, že ji obdaruješ květinou, které je stejně půvabná jako ona." Významně se při tom podíval na Lenku. Neville se už chystal něco říct, když do něj Malfoy dloubnul prstem rovnou do žeber. „Hel buď trochu opatrný, Neville je na tu rostlinu hrdý, tak buď od té dobroty, sbal se a vypadni." Řekl Harry a schválně se zmínil o spolužákově rostlině. Byl velmi přesvědčený o tom, že tuší, co mladého, nevychovaného zazobance, napadne udělat, mrknul na Nevilla, který kupodivu hned pochopil, o co Harrymu jde, pomalu si sedal na sedadlo a velmi nenápadně a potichu řekl oběma dívkám, aby se zakryly a byly připravené na pořádnou melu. Jak předvídal, Malfoy se velmi rychle chytil na lep, vytáhl svoji hůlku a silně s ní píchnul do „Kaktusu" puchýře začaly bobtnat, Neville stihl jen rychle svoji pěstitelskou chloubu předat Dracovi do rukou a vystrčit ho z kupé, naposlední chvíli zavřel ještě dveře, když najednou puchýře vytryskly na Malfoye a jeho společníky odporně páchnoucí tekutinu, která je tak potřísnila od hlavy až k pasu. Zmijozelský gang zahodil rychle Mimbulus Mimbletoniu a dal se na zběsilý úprk, který si samozřejmě vyžádal spoustu přihlížejících z jiných kupé, kteří se začali hlasitě a upřímně smát. Harry vyšel na chodbičku a pomocí kouzla „Pulírexo" vyčistil příslušnou oblast od stále odkapávající mrvomízy.