Harry Potter a cesta zpět

Kapitola devatenáctá

Tak a je tu další kapitola

Harry dorazil do společenské místnosti jako první, ani se nepřevlékal z dresu a okamžitě zamířil k pergamenu. Vzal si do ruky brk a pustil se do sepisování stížnosti.

Vážená Madame Bonesová.

Píšu Vám ve věci úřední, jako hlava rodiny Potterů, podávám oficiální stížnost na profesorku obrany proti černé magii Dolores Jane Umbridgeovou, a to v následujících bodech provinění.

1.) Používání tělesných trestů na mou osobu a ostatní studenty

2.) Urážení a znevažování jména Potter, jehož jsem hlavou

3.) Ve věci zanedbání školního vzdělávání v oboru obrany proti černé magii

Všechny body jsem ochotný odpřisáhnout i pod veritasérem. Také bych prosil povolat profesora lektvarů pana Severuse Snapea, paní profesorku Minervu McGonagallovou a bradavičkou ošetřovatelku madame Popy Pomfreyovou jako hlavní svědky k bodu 1 a 3. další svědkové a důkazní materiál bude předložen až u řádného soudního líčení.

S úctou a přáním pěkného dne

Sir Harry James Potter, hlava rodu Potterů

P.S.: prosím o vynechání mého titulu až do soudního líčení, je to jediná moje tajná zbraň

Harry třikrát otočil dřevěným kroužkem na svém prstu a už se koukal na krásný, zlatý, pečetící prsten, pergamen složil do obálky a pomocí pečetícího vosku a rodového prstenu vytvořil pečeť rodu Potterů, která zároveň fungovala jako ochrana, která zamezovala zničení dopisu. Potom ihned zamířil do sovince, kde vyhledal Hedviku. „Hedviko, mám pro tebe důležitý úkol, odneseš tento dopis Madam Bonesové, jen se nenech nikým chytit a nikde se nezdržuj, teď prosím leť a až se vrátíš budu pro tebe mít celou misku pamlsků." Hedvika souhlasně houkla a s jemným klovnutím Harryho do tváře se vydala na dlouhou cestu. Harry ji ještě chvíli pozoroval, jako vždy, když ji posílal na dlouhou cestu. Když mu zmizela za horizontem, tak se vydal zpět do nebelvírské společenské místnosti, když procházel hradem, měl na tváři naprosto zlomyslný úsměv, který mu na tváři vydržel ještě, když procházel portrétem Buclaté dámy. Když vstoupil mezi své spolužáky, naprosto ho pohltilo všeobecné veselí, které nebylo jen z jejich dnešní výhry nad zmijozelem, ale také pro to, že se již celá jeho kolej doslechla o incidentech, které se staly po zápase. Fred s Georgem sehnali několik beden máslového ležáku a započala prvá nebelvírská oslava.

Neděle byla pro všechny ve znamení odpočinku, většina starších studentů šla spát až v ranních hodinách. Harry naopak vsával velmi brzo, aby si mohl zacvičit, tak jak to dělával každé ráno, když měl za sebou ranní rutinu vydal se zpět do hradu. Když procházel ztichlou chodbou potkal se s Brumbálem, který se na chlapce zářivě usmíval. „Ahoj Harry, byl jsi zase cvičit?" „Ano pane profesore, cvičím každé ráno už od prázdnin, rozhodl jsem se se sebou něco dělat, díky rannímu cvičení se pak cítím celý den fit, a navíc mi to pomáhá urovnat si myšlenky." Brumbál se zatvářil na chvíli ustaraně, než mu v očích opět začaly jiskřit veselé plamínky. „Asi bych také potřeboval takové ranní cvičení, ale teď proč jsi tady, nebyla to náhoda, že jsme na sebe narazili." „To mi je jasné, můj ranní program je už dlouhodobě stejný, takže není tak těžké, abyste mě tu dnes odchytil. Také mi je jasné, proč semnou chcete mluvit. Můžou za to včerejší incidenty?" „Částečně ano, Harry, také to je ale i důsledek tvého počínání, doufám, že si uvědomuješ, následky tvého včerejšího počínání s profesorkou Umbridgeovou. I když momentálně učí v naší škole, pořád to je náměstkyně, ministra." Harry se podíval na Brumbála s pevným odhodlání. „Pane řediteli, moc dobře si uvědomuji, co jsem svými slovy způsobil. A jen bych Vám jako prvnímu rád řekl, že jsem opravdu podal oficiální stížnost, kterou jsem zaslal ještě včera madame Bonesové, myslím si, že to je spravedlivá žena, a minimálně se postará, abych mohl mluvit před tribunálem. Hodlám uplatnit vendetu, sám jste viděl, jak na má slova Umbridgeová reagovala u disciplinárního řízení, a to jsem byl pod vlivem veritaséra, nedovolím, aby nás tady terorizovala. Koukněte se, co mi po ní zůstane, myslím si že už doživotně." Natáhl prvou ruku směrem k profesorovi tak aby byl vidět hřbet. Brumbál na to koukal s dost znechuceným pohledem. „Pane, ona sem nepřišla učit, má ráda jen moc a baví jí ubližovat ostatním a kdybych neviděl její předloktí, myslel bych si, že patří mezi Voldemortovi smrtijedy. Albus po dlouhé době vypadal tak staře, jak doopravdy byl. „Říkám to nerad, ale máš pravdu Harry, jen mě mrzí, že jsem to nebyl já, kdo ji předvolal před starostolce, mohl jsem tě ušetřit takových věcí jako stát před soudem, ale ty jsi byl vnímavější a rychlejší než já. Máš můj respekt." „Děkuji pane profesore a nebojte se o mě, mám dostatek svědků i důkazního materiálu na to aby Dolores opustila do měsíce hrad i se svými nařízeními a pravomocemi, které ji Popletal poskytl." Albus se na Harryho podíval s novou nadějí a viděl v chlapcových očí jen odbojnost a odhodlání. „Pane, mohu se vás také na něco zeptat, co to bylo za kouzlo, které na mě Malfoy poslal." „Harry, chlapče, to je další věc co mě trápí, kouzlo které mladý pán Malfoy na tebe použil patří do černé magie druhého stupně, studenti by ho neměli vůbec znát, kdyby vás zasáhlo mělo by to tragické následky, to kouzlo působí na krevní oběh, zamezuje srážení krve, takže by mohl postižený během několika hodin vykrvácet." „Aha, tak to jsem rád, že jsem se mu dokázal ubránit, co s ním teď bude?" „To ještě nevím, nejraději bych ho vyhodil ze školy, ale mám strach, jak by jednali ostatní jeho spolužáci, mohlo by to způsobit každodenní útoky a ostatní studenty, kteří nemají hada ve znaku." „Pane profesore, dáte mi povolení na podání žaloby i na Malfoye? Pokud se ještě o něco pokusí?" „Ano, pokud se mladý pan Malfoy znovu pokusí napadnout tě, můžeš na něj podat žalobu, ale prosím nevyhledávej cíleně potíže, stačí že máš nyní dva mocné nepřátele, Voldemorta a ministerstvo." „Nebojte se pane, umím se o sebe a své přátelé dobře postarat." „O tom nemám nejmenších pochyb Harry. A když už jsi se zmínil o svých kamarádech, jak si vede váš malý doučovací kroužek?" „Vy o něm víte pane profesore?" „Ano Harry, vím o něm, a jsem na vás velmi pyšný, to co děláte, je pro vás všechny moc důležité a jsem přesvědčený, že to je to nejlepší co v této době můžete dělat." „Všichni si vedou velmi dobře pane, Neville se dokonce naučil perfektně sesílat odzbrojující kletbu." „To velmi rád slyším, buďte ale opatrní, aby vás nikdo nenašel." „To máme dokonale podchycené pane." „Dobře Harry, už můžeš jít. Rád jsem tě viděl." „Já vás také pane, bylo velmi příjemné si s vámi otevřeně promluvit." Harry opustil ředitelnu a vydal se zrovna na snídani, cestou potkal Rona a Hermionu, a tak se k nim přidal a do velké síně vešli společně. Když byl brýlatý chlapec uprostřed snídaně, snesla se k němu velká sova pálená s úředně vyhlížející obálkou. Harry dopis převzal a sova odletěla, Ron i Hermiona na něj zvědavě koukali, během včerejší oslavy jim vylíčil podrobně všechno, co se stalo mezi ním a Umbridgeovou a také, že napsal madame Bonesové. A nyní seděl ve velké síni a držel dopis z ministerstva. „Co ti píšou Harry?" zeptal se Ron. Chlapec rozlomil ministerskou pečeť a dal se do čtení.

Vážený pane Pottere.

Na základě vašeho včerejšího dopisu vám oznamuji, že vaší žádosti bude vyhověno a vaše slova budou prošetřena. Soudní líčení proběhne v úterý 31. října 1995 ve 13 hodin odpoledne v soudní síni číslo osm, prosím přijďte včas a se všemi důkazy.

Přeji vám hezký den

S pozravem

Amelie Bonesová

Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů

Harry dočetl a předal dopis Ronovi a Hermioně, aby si ho mohli také přečíst, v okamžiku, když dočetli poslední řádky se snesli čtyři úřednické sovy k profesorskému stolu a podali své dopisy majitelům. Severus se tvářil naprosto neutrálně, převzal si dopis a rychle ho přečetl a dál se věnoval svému jídlu, profesorka McGonagallová se chovala stejně. Naproti tomu madame Pomfreyová byla velmi zaskočená a podívala se nevěřícně na Harryho, letmým pokývnutí hlavy mu potvrdila svoji účast. Poslední sova pořád s nataženou nožkou před profesorkou Umbridgeovou, která se zdráhala převzít si úřední psaní. Nakonec se přeci jen odhodlala a odvázala dopis sově z nohy a pustila se do čtení. Nejprve zrudla vzteky, potom její obličej měnil barvu do popelavě šedé až bílé barvy. Asi až do poslední chvíle nechtěla věřit, že by nějaký student na ní podal trestní oznámení. Když po minutě odložila dopis už byla bílá jako křída, roztřesenou rukou vytáhla hůlku a pisklavým, přeskakujícím hlasem pronesla „Evanesco" a dopis zmizel. Pak se podívala přímo Harrymu do očí pohledem čiré nenávisti, odporu, pohrdání a v neposlední řadě i strachu, naopak Harry ji pohled bez jakýchkoliv obtíží opětoval, bylo v něm odhodlání, pohrdání a síla. Takový pohled profesorka nedokázala vydržet a byla první, kdo odvrátil zrak.

Následující dny plynuly jako voda, Harryse věnoval hned několika věcem najednou, vyučování, domácí úkoly, tréninkfamfrpálu, přípravy na BA a v neposlední řadě si chystal svůj přednesžaloby před tribunálem. Na hodiny obrany ani nechodil a po Harryho vzoru tomubylo stejně u dalších tří kolejí, žáci od prvního do sedmého ročníku přestalinavštěvovat hodiny Dolores Umbridgeové, jedinou výjimkou byli Zmijozelští. BAzískala mnoho nových studentů, kteří pochopili, co je pro jejich budoucnostlepší. Dvojčata Weasleyova vytvořila spoustu skvělých kousků, jako napříkladpřenosnou bažinu, kterou umístili před učebnu obrany. Umbridgeová naprostošílela, protože se jí nemohla zbavit. Když poprosila profesora Kratiknota,jestli by ji nedokázal odčarovat, tak se malý profesor jen zasmál a udělilvynálezcům padesát bodů za skvěle odvedenou práci. Protiva proháněl Dolores po chodbách,a přitom na ni házel bomby hnojůvky, které dopadaly s bezchybnou přesnostípo několika dnech přestala raději opouštět svůj kabinet. BA teď navštěvovaliskoro všichni studenti, Harry musel studovat spoustu materiálu navíc, abydokázal alespoň částečně pokrýt zmeškané hodiny obrany, ale přitom všemzatížení si to užíval. Jeho pomsta byla úspěšná. Dolores se ani nepokoušelapátrat po tom co studenti dělají. Jediné, co si přála bylo, aby všechno tohleuž skončilo a ona se mohla znovu prosadit. Jediným jejím světlým bodem byl soud,protože věřila, že za podpory ministra Popletala znovu získá ztracenou moc aPotter opustí soudní síň se zlomenou hůlkou. Bohužel netušila, co si na ní Harryještě nachystal.

Poznámka autora: Tak Harry uskutečnil svoji výhružku a podal na Dolores trestní oznámení, v příští kapitole nás bude čekat soudní řízení, kde se nám ukáže, jestli měl mladý Potter dobrý odhad ve své vendetě nebo ne. Pořád se nám tu vyskytuje určité riziko, které by mohlo Harrymu znepříjemnit plány.