Harry Potter a cesta zpět

Kapitola osmá

Po návratu na ústředí se Harry rozloučil s panem Weasleym, který se musel vrátit zpět do práce. Molly již byla v plném zápřahu a chystala pro všechny chutně vonící oběd. „Ahoj Harry, jak jsi dopadl na přelíčení." „Super, celé obvinění proti mně bylo staženo, a přitom jsem dokázal roznést Popletala na kopytech." Odpověděl nadšeně tázaný. Ihned po tomto prohlášení se k chlapci seběhli přítomní a srdečně mu gratulovali. Po nějaké době Harryho a jeho přátelé vyhnala paní Weasleyová z kuchyně, přičemž jim zadala nespočet úkolů, týkající se převážně úklidu celého domu Blacků. Harry šel bez odmlouvání a protestů, měl vlastní úkol, který chtěl vyřešit.

Zamířil do knihovny, kde pátral po medailonku Salazara Zmijozela. Našel ho rychle, byl zastrčený v jedné z vitrín, rychle jej schoval do kapsy, aby si toho nikdo nevšiml, pak se dal v klidu do náročné a zdlouhavé práce. Ron s Hermionou dostali na starost první patro, měli za úkol vyklidit prázdné pokoje, které měli sloužit pro členy řádu, když potřebovali na ústředí přespat. Ginny s dvojčaty měli na starost patro druhé a na Harryho zůstala knihovna, což mu však nevadilo, kromě medailonku, který tam našel, také objevil mnoho zajímavých, velmi starých knih, které se zabývaly převážně černou magií. Nacházely tituly jako Magie nejčernější, mocné jedy a protijedy, prastaré čistokrevné rody Anglie, nespoutaná síla černé magie, runy a jak jim rozumět, starodávné rituály, Pentagram – magie ovládání mentálních sil, a jiná díla která Harry nedokázal ani přečíst, protože jejich názvy nebyly psány v angličtině, některé byly psány runami, jiné hebrejsky, ty Harry zrovna vyhazoval. Otevřel svůj magicky začarovaný měšec a rychle do něho vložil některé z temných knih. Hodil tam knihu o rituálech a runách, magie nejčernější, a ovládání mentálních sil. Ostatní knihy srovnal úhledně do komínku, kde je pak měl někdo z řádu protřídit a zlikvidovat. Utekly asi dvě hodiny, když je paní Weasleyová zavolala k obědu.

Při obědě se opět rozebíralo, Harryho disciplinární řízení. Dokonce se dostavila i Tonksová a s horlivostí, jí vlastní, detailně vyprávěla, jak byl Harry během líčení dokonalý, jak skvěle argumentoval i to, jak několikrát opravil ministra, který zapomínal oslovovat celým jménem, taky jak byla Dolores nepříčetná, když mladý Potter i pod vlivem veritaséra odpovídal na jejich otázky. „Harry, oni do tebe nalili veritasérum?" Vyděsila se Hermiona. „Ne Hermiono, požádal jsem o něj sám, věděl jsem, že mám pravdu a oni se pletou a potřeboval jsem, aby mi věřili. A zabralo to. Celý starostolce jen němě koukal, když jsem jim vyprávěl o dvou mozkomorech v Kvikálkově." Harry se musel, ten den už po několikáté, skrytě se usmát. „To mi připomíná, Tonksová, proč jsi nemluvila pravdu?" Optal se Harry bystrozorky. „Já?" podivila se Nymfadora. „Ano ty, řekla jsi, že jsem je zahnal, ale to nebyla pravda." „No víš Harry, stalo se to poprvé v dějinách, aby nějaký patron ZLIKVIDOVAL mozkomory, nepřišlo mi vhodné, o tom mluvit, už takhle si na tebe ukazují." Aby nemusela Tonksová dál rozebírat to co právě nakously, nandala si pořádnou porci pečeného kuřete s bramborovou kaší. „Harry! Ty jsi zlikvidoval mozkomory?" spustila vyděšeně Hermiona. „Ano, byl jsem tak rozzuřený že jsem trochu přehnal sílu kouzla patronus, ten jelen byl asi tak třikrát možná čtyřikrát větší, než bývá normálně. A když se proti nim rozběhl prostě se vypařily a zbyly po nich jen pláště." U stolu všichni ztichli a zadívali se na Harryho, pak na Tonksovou, která jen nepatrně přikývla a zase na Harryho. „Harry, chlapče," Začal jeho kmotr, který se vzpamatoval ze šoku jako první. „To, co jsi dokázal, je nanejvýš zajímavé a rozhodně nevídané, vím že jsi silný a mocný kouzelník, ale zlikvidovat mozkomory je něco, co by nedokázal ani Brumbál. Mám jisté podezření, že z tebe bude jednou nejmocnější kouzelník na celým světě, jen doufám, že až se tak stane, budeme pořád jedna rodina." Řekl mu Sírius a láskyplně ho objal. Harry ztratil řeč. Najednou nevěděl, co si myslet. Ale v tuto chvíli mu to bylo jedno, konečně se mohl znovu obejmout se svým kmotrem. A byl to jeden z nejhezčích momentů v jeho novém životě.

Ten večer šel Harry spát ve velmi dobré náladě. Už to bylo dlouhou dobu kdy se cítil tak šťastný jako nyní. Teď ležel ve své posteli a poslouchal Ronovo hlasité chrápání. Užíval si tento okamžik. Mysl už měl dávno vyčištěnou a své hradby postavil velice pevné, aby se k němu pán zla nedostal. Nyní když měl čas jen pro sebe, začal přemýšlet o svém plánu, jak se zbavit Dolores, která se skoro jistě stane učitelkou obrany proti černé magii. „Musím se ji zbavit již během několika prvních měsíců, abychom měli čas se připravit na zkoušky a nedošlo při tom k žádným nehodám. Jak ji mám ale donutit mluvit o tom co mi udělala? Budu ji muset vyprovokovat. Nejlepší by bylo si stěžovat. Ale komu? V bradavicích by se mohla pomstít učitelům i Brumbálovi, nejlepší by bylo ji předhodit soudu. Ale je mi jen patnáct..." Harry nechal myšlenky plynout dál a bezmyšlenkovitě nahmatal ve svém váčku knihu. Byla to kniha prastaré čistokrevné rody Anglie. Byl zvědavý, a tak se začetl do stránek, to že tam našel jména jako Brumbálovi, Weasleyovi, Longbotomovi, Blackovi nebo Malfoyovi ho nepřekvapovalo, ale když tam objevil jméno Potter, zbystřel. Opatrně četl řádku o řádce a s každým dechem se dozvídal víc a víc o své rodině. Dozvěděl se mnoho zajímavých věcí, například, že Potterovi byli starší než polovina rodin, které tam byli, dokonce byli starší než Malfoyovi. Dokonce se jeho rod datoval k datu, kdy ještě žili zakladatelé Bradavic. Tím se stavěli do elity starobylých rodů. Dále se dočetl že jako poslední žijící potomek má právo, po dosažení patnácti let, stát se hlavou rodu Potterů a může si zažádat o získání svého rodového titulu, jen pro to musí učinit nějaké byrokratické jednání u skřetů, kde mu bude předán rodinný trezor. Když splní všechny právní podmínky dostane titul sira. Při získání tohoto titulu bude mít možnost účastnit se některých politických akcí, může navrhovat kandidáty na ministerský post a také mu musí být vyhoveno v soudních záležitostech, to znamenalo, že může vyžadovat souboj s kýmkoliv, kdo zneváží jeho rod, jeho nebo bude chtít navrhnout soudní přelíčení, pokud k tomu bude mít dostatek důkazů. Na konci kapitoly, byl vyobrazený jeho erb, byl to nádherný zlatý erb se spoustou různých kudrlinek, v jehož středu byl na rudém pozadí vykreslen zlatý fénix v letu držící v zobáku pečeť, na které bylo zdobené písmeno „P. Jeho mysl dostala energetickou bombu. Dostal spásný nápad, nyní už věděl, jak by měl postupovat při některých svých plánech. Ze všeho nejdřív se ale bude muset spojit se Severusem. Potřeboval si totiž udělat výlet ke Gringottovým. S touhle myšlenkou usnul.