Harry Potter a cesta zpět

Kapitola pátá

Harry po návratu do Zobí ulice číslo 4 ukázal svou novou hůlku profesorovi lektvarů, ten si ji se zájmem prohlížel a pak ji podal zpět svému majiteli. „Myslím si, že ten tajný výlet stal za to, co Harry?" „Jsem stejného názoru pane profesore. Děkuji Vám." „Nestojím o tvé děkování Harry, stojím o tvé činy a skutky. Tak mě nezklam." „Spolehněte se pane. Nezklamu Vás." Než se stihl Harry rozkoukat jeho učitel byl pryč.

Harryho dny v Kvikálkově nyní nabraly nový spád. Jak se Harry dočetl v jednom z dopisů, které mu poslal Sírius, tak pro zvládání složitějších kouzel a jiných magických úkonů byla zapotřebí i fyzická síla, kterou mladík však postrádal, když se nad tím zamyslel, tak si uvědomil, že ho opravdu velmi unavovala náročnější kouzla, i to byl jeden z důvodů, proč začal pravidelně vstávat před šestou hodinou ráno. Začal cvičit a posilovat své tělo, aby se rychleji vyrovnal s nárustem magických sil. Takže se rozhodl, že bude každé ráno dělat sérii dřepů, kliků a sklapovaček. Asi čtvrtý den si uvědomil, že to nestačí, a tak se potají vykrádal z domu číslo 4 a dal se do běhání, napoprvé uběhl jen dva bloky, což byl necelý jeden kilometr, ale s dalšími dny se mu podařilo zvládat větší a větší vzdálenost a přidávat na tempu. Velmi rychle se tak přiblížil den jeho patnáctých narozenin. Bylo 30. července a jako každé ráno si dával kolečko, kolem celého Kvikálkova. Zrovna se zastavil u dětského hřiště, kde si jako vždy dělal sérii cviků, než se vydával zpět domů. Najednou se vzduch kolem něho prudce ochladil. Z úst mu šla pára a jeho tělem mu projela zimnice, věděl, co to znamená, Mozkomoři. Takže ani v této době se tomu nevyhne. Připravil si svoji náhradní hůlku, kterou si od návštěvy na příčné ulici brával pokaždé. Zavalil ho již známý pocit, že mu mizí všechno štěstí, už začínal slyšet i hlas své matky, jak křičí ve svých posledních vteřinách života. Opatrně se rozhlížel kolem dokola, když spatřil dvě obrovská monstra v černých kápích a kostěnými prsty. Kroužili kolem něj a vysávali z chlapce pocit štěstí, který nahrazoval pocit zoufalství. „EXPECTO PATRONUM!" zahřímal Harry a z jeho hůlky se vynořil obrovitý jelen s šesti páry růžků na paroží. Jeho patron byl však zářivější a asi třikrát větší, než si pamatoval. Jeho stříbrný jelen se rozběhl rovnou proti dvojice odporných zrůd, a ne jenom že je držel dost daleko od Harryho, ale on je přímo zničil, při kontaktu s jelenovým parožím se rozplynuly jako pára nad hrncem, jediné, co po nich zbylo, byl jen jejich smrtí nasáklý plášť. „HARRY!" ozvalo se ženské zvolání. „Jsi v pořádku?! Pane bože to byly mozkomoři a ty jsi je zničil!" Harry ten hlas znal, byla to Tonksová, bystrozorka a členka Fénixova řádu. „Kdo jste, a kde jste, nevidím Vás." Hrál Harry hloupého, věděl, že je Nymfadora pod zastíracím kouzlem a také věděl, že dnes pravděpodobně bude mít hlídku. Žena zrušila ze sebe zastírací kouzlo a odhalila se tak pohledu mladého Pottera. „Já jsem Nymfadora Tonksová, ale říkej mi jen Tonksová. Nesnáším své jméno." „Dobrý den, Já jsem Harry Potter, ale to už asi víte." Tonksová jen přikývla. Než si však stihli vyměnit další formality, snesla se k Harrymu ministerská sova s pergamenovou obálkou v zobáku, kterou hodila chlapci do nastavených rukou a poté se zase vzdálila pryč. Harry rozlomil ministerskou pečeť a začetl se do textu o porušování kouzel nezletilých.

„Vážený pane Pottere,

Dostali jsme hlášení, že jste použil kouzlo Patronus dnes ráno v šest hodin dvacet tři minut v oblasti obydlené mudly. Tento závažný přestupek proti zákazu používání kouzel nezletilými čaroději mimo školu byl potrestána vyloučením z Bradavické školy čar a kouzel. Očekávejte v dohledné době v místě svého bydliště návštěvu pracovníků ministerstva, kteří se postarají o zničení vaší hůlky. Jelikož jste už jednou obdržel oficiální varování za první přestupek, musíme vám s politováním oznámit, že očekáváme vaši přítomnost u disciplinárního řízení na ministerstvu kouzel, dne dvanáctého srpna v devět hodin.

S pozdravem Vaše Mafalda Hopkirková Úřad nepovoleného používání kouzel

Ministerstvo kouzel."

Než se Harry stihl rozkoukat ze šoku který právě zažil, i když ho přítomnost sovy nezasáhla tak jako minule, ani dnes se necítil dobře, věděl, že už jen fakt, že ho u toho viděla Tonksová změní hodně věcí, přiletěla druhá sova, Harry ji odvázal pergamen z nožky a dal se do čtení.

„Harry, Brumbál je na ministerstvu a snaží se to nějak vyřešit. NEOPOUŠTĚJ DUM. NEPOUŽÍVEJ MAGII. NEODEVZDÁVEJ HŮLKU. Arthur Weasley."

Když si chlapec přečetl druhý vzkaz, přiletěla třetí sova s další úředně vyhlížející obálkou. Harry si ji převzal a sova zase odletěla. Dal se rychle do čtení.

„Vážený pane Pottere,

Toto je dodatek k našemu dopisu, odeslanému před přibližně dvanácti minutami. Ministerstvo kouzel přehodnotilo své rozhodnutí zničit vaši hůlku. Můžete si ji ponechat až do disciplinárního řízení, které se uskuteční dvanáctého srpna a na kterém bude učiněno oficiální rozhodnutí. Vzhledem k proběhnutému jednání s ředitelem Bradavické školy čar a kouzel se věc s Vaším vyloučením ze školy odkládá na totéž datum. Do té doby pokládejte své vyloučení za podmínečné.

S pozdravem Vaše Mafalda Hopkirková Úřad nepovoleného používání kouzel

Ministerstvo kouzel"

Harry četl dopis už jenz principu, věděl, že ho bude čekat disciplinární řízení na ministerstvukouzel ve vyslýchací místnosti, kterou využívali pro odsuzování smrtijedů. „Ještěže mě u toho viděla Nymf. Takhle budou mé šance alespoň lepší." Pomyslelsi. „Harry co se to právě stalo?" zeptala se mladíka Tonksová. „No dostal jsemdopisy z ministerstva a od Pana Weasleyho" řekl a podal mladé bystrozorcedopisy. Ta si je rychle přečetla a přes tvář se ji mihl stín zoufalství. „Noodsoudit by tě neměli Harry, jsem bystrozorka a byla jsem svědkem celé tétoudálosti. Takže můžeš být klidný, teď se ale vrátíš domů a už nebudeš používatžádná kouzla, rozuměl jsi mi?" „Ano paní Tonksová." „A ještě jedna věc, nevykejmi, nejsem o moc starší než ty, tak mi prosím tykej, bude to tak lepší." ŘeklaNymfadora a přátelsky se na Harryho usmála, pak ho ještě doprovodila domů, abyměla jistotu, že se mladík nedostane znovu do žádného maléru. „A Harry, dobrápráce s tím patronem, nikdy jsem neviděla nic tak úžasného." Ještě Harrymuzamávala na rozloučenou a přemístila se pryč.