Harry Potter a cesta zpět

Kapitola Čtyřiatřicátá

Harryho dny ve škole byly jedny z nejlepších, Draco se dokázal velmi rychle spřátelit se svými novými spolužáky, bral Nebelvír jako jeho pravou kolej. Musel vynaložit velké úsilí, aby si získal důvěru studentů se lvem na prsou, když se nyní už nemusel přetvařovat, zjistil, že jeho skutečné já je mnohem příjemnější, dokonce i pro něho. Harry se s Dracem kupodivu také spřátelil, nejprve to byla jen tolerance, která se postupem času vyvinula přátelství, dalším velkým krokem, bylo jeho přijetí do Bradavické Aliance, jak ostatní zjistili, jeho přijetí bylo velkým přínosem, naučil je několik zajímavých kouzel, které se jim budou jistě někdy hodit.

Harry se pustil ještě do usilovnějšího tréninku, ponořil se do toho s takovou vervou, že nic jiného nebylo pro něj důležité, to ovšem nebyla tak úplně pravda, byla tu ještě Lenka, Harry ji vložil celé své srdce a ona jemu také, stali se jednou bytostí, jejich cit byl tak hluboký, že měl Harry pocit, jako by občas vnímal všechny Lenčiny pocity a myšlenky, když to jednoho dne vyprávěl své bystré přítelkyni, nezbylo ji nic jiného než s ním souhlasit. „Harry, nechtěla jsem tě tím znepokojovat, ale cítím to stejně, jsou chvíle, kdy přesně vím co si myslíš a co cítíš, je to jako bych na krátkou dobu byla tvojí součástí. Ale je tu něco, co mě mate, občas vidím nás dva, ale jsme jiní, možná o něco starší, ale zároveň jako bychom to my nebili, ti dva jsi jsou tak vzdálení, není mezi nimi žádné silné pouto, také situace je jiná, viděla jsem Bradavice v plamenech, viděla jsem bolest a utrpení." Harryho polilo horko, to co mu Lenka nyní řekla, musela být pravda, opravdu museli být propojeni. Jeho rozhodnutí bylo impulzivní a nepromyšlené, přesto cítil, že se musí s Lenkou podělit o své tajemství, zavedl ji do KNP, kde ji všechno řekl, popsal všechny věci, které byli jeho dřívější realitou, pak začal popisovat změny které udělal a popsal události, které se nyní už samy měnili, byl to následek cestování v čase, vytvářel paradox a jeho původní realita se bortila jako domeček z karet. Jedno věděl jistě, už se nikdy nevrátí do doby, ze které odešel, ale nevadilo mu to. Tak velkou lásku, jako cítil k mladé Havraspárské studentce, ještě nikdy nezažil.

Další dny se nesly ve stejném duchu, Harryho úsilí během mentálního výcviku s Moon, byl ještě náročnější, než jak ho zažil doposud. Když se nevěnoval trénování, povídal si s Moon o všech změnách, které se stali za dob jeho zasahování v čase. Také tu byla věc, která ho trápila. Jednoho večera přivedl profesora Snapea do komnaty nejvyšší potřeby a poprosil v duchu Moon, jestli by se jim mohla zjevit, jeho přání se vyplnilo. „Harry, co se děje, že jsi mě zavolal i když je s tebou profesor Snape?" „Je tu jeden problém, jistě si vzpomínáš, že jsme se bavili o tom, že je tady nějaký smrtijed, který na mě před nějakou dobou použil komunikační kouzlo, pokoušeli jsme s profesorem Snapeem dotyčného vypátrat pomocí znamení zla, které nosí profesor na předloktí, ale marně, tak mě napadlo, že vy jste duše Bradavic, třeba byste byla úspěšnější." Moon jemně uchopila Severusovo předloktí a jemně přes něj přejela prsty, tetování na okamžik ztmavlo a Harry měl pocit, že se had i mírně zavlnil, pod dotekem magické bytosti, jež byla vytvořena prastarými kouzly samotného hradu. Pak Moon na několik okamžiků zavřela oči. Chlapec přesně věděl, co se právě děje, Moon komunikovala se samotným hradem a pátrala tak po další stopě magického podpisu, který byl zapotřebí k vytvoření znamení zla. „Lituji Harry, ale nenašla jsem další znamení zla, jsou jen dvě možnosti, jak se to mohlo stát, první možností je, že jsi byl tomuto kouzlu vystaven mimo Bradavice, mohl se například nějaký smrtijed ukrýt v Prasinkách a tam na tebe kletbu použít, druhá možnost je děsivější, někdo pomáhá Temnému pánovi sice dobrovolně, ale ještě nemá svůj cejch. Je mi to moc líto Harry, ale může to být kdokoliv, bohužel nejsem telepat a nedokážu prozkoumat myšlenky žádného studenta, dokázala bych nanejvýš vypátrat seslání kouzla, ale ani tady jsem nebyla úspěšná, ten, kdo to kouzlo seslal, byl neskutečně opatrný. Jediné, co ti mohu slíbit, že od tohoto okamžiku budu na tebe dávat větší pozor a v případě potřeby se tě pokusím ochránit." Harry přijal zprávu, poděkoval své mentorce a pro dnešní den se sní rozloučil.