Harry Potter a cesta zpět

Kapitola Třiadvacátá

Albus Brumbál pochodoval po ředitelně a přemýšlel co se stalo v uplynulých měsících. Myslel si, jak má Harryho Pottera zpracovaného. Dohlížel na chlapce od prvního okamžiku, nejprve ho dal k Dursleyovým, kde, jak věřil z něho nemilující rodina udělá poddajného člověka, jakým mimochodem byl, ještě na konci minulého roku, ale pak se najednou velmi změnil. Nebál se jít si za svým, choval se jinak, dospěle, nosil nejlepší šaty, jasně poukazoval na svůj rod a každému, kdo ho jakýmkoliv způsobem zneuctil se pomstil, ale nebyl u toho násilný, spíš jako by věděl, jak je dostat. Brumbál z toho byl nesvůj, myslel si, že chlapce už dokonale zmanipuloval, ale nyní věděl, že tomu tak není a nejjednodušší možností, jak si Harryho opět podrobit, bude zakázat mu všechny jeho letní výhody. Nedovolí mu opustit dům Dursleyových, nedovolí mu přebývat se Síriusem, i když to teď taky nebude jednoduché, když je Black oficiálně uznán za nevinného, nebude ho moct držet na Grimmauldově náměstí. Ale pokusí ho nějak přesvědčit.

Harry se vynořil z krbu na Grimmauldově náměstí číslo dvanáct. „Harry, chlapče, jak ti mohu poděkovat. Zachránil jsi mě." „Síriusi, už jsem ti to říkal, dopadení Červíčka naplánoval Snape, dokonce to bylo celé v jeho režii, já jsem do toho až do soudu vůbec nezasáhl." Black ale na kmotřencovy námitky nereagoval a vřele ho objal. „Síriusi, když jsme tady teď sami, rád bych ti něco řekl, ale nejprve potřebuji znát jednu věc, jak jsi na tom s nitrobranou?" „No Severus říkal, že ještě tak týden a budu dokonale připraven na jakýkoliv útok." „Dobře, to už by se dalo..." přemýšlel Harry nahlas. Vyzval kmotra, aby šel za ním do obývacího pokoje, usadili se na pohodlná křesla a mladý Potter se zadíval kmotrovi do očí. „Síriusi, je tu něco, co jsem Ti zatím neřekl, popravdě o tom ví jen Snape." To Síriuse zaujalo, posunul se blíž k Harrymu a pohybem ruky ho vyzval, aby pokračoval. „Nevím, jak bych začal... nejprve bych ti měl asi říct, že jsem starší, než vypadám, už dávno mi není patnáct, abych byl konkrétní je mi kolem osmnácti let. Ne, teď se neptej, všechno ti vysvětlím. Moje vědomí se totiž přesunulo zpět v čase. Celé se to stalo několik dní po bitvě o Bradavice a porážce Voldemorta..." Harry velmi podrobně vylíčil kmotrovi celý svůj příběh. Byl velmi podrobný a nevynechal jedinou událost, ani jediný drobný detail. Sírius jen mlčky naslouchal a občas se zeptal na nějakou událost, která ho zajímala. Harrymu se velmi ulevilo, po dlouhé době se opět někomu svěřil. „Teď dávám do kupy všechny viteály, jediné, s čím si nevím rady, je, jak získat prsten, zaprvé se nemůžu vzdálit z Bradavic, a zadruhé nemám ponětí jaká kletba byla použita na ochranu, ale Brumbála to zabíjelo, a ještě k tomu mu to sežralo ruku." „To by mohla být maso-požírací kletba. Řadí se do hodně černé magie, ale myslím si, že by rukavice z dračí kůže mohly fungovat dost dobře. Kde by se měl ten prsten nacházet?" Harry přešel ke kmotrovi a položil mu ruce na spánky a pomocí nitrozpytu mu ukázal vzpomínku, kterou mu kdysi ukázal i Albus. Sírius se nemusel ani dlouho rozmýšlet a hned věděl co udělá. „Já ten prsten získám, podle toho, co jsem viděl, tak Brumbála ta kletba zasáhla až když si ten prsten nasadil na prst, byla to jeho ješitnost, která ho málem zabila, chtěl použít relikvii smrti a vymstilo se mu to." „Na tom asi něco bude Síriusi, ale máme tu ještě jeden problém, Napadení pana Weasleyho, jak mám informovat Brumbála, o tom, že je Arthur v nebezpečí, když se mi doposud nezdály žádné sny, které by na to předem upozorňovaly. Navíc mám strach, že když mu to řeknu, dopadnu jako Lockhart, obávám se, a podle mě oprávněně, že by mi Brumbál vymazal paměť, kdyby se dozvěděl pravdu." „Říkal jsi, že Arthur byl napaden, když hlídal cestu na odbor záhad, já to tam dobře znám, kdysi jsem tam pracoval a mám velmi dobrou představu, jak Arthura ochránit a když to půjde dobře, zrovna se zbavíme jednoho z viteálů. Jen budu potřebovat Severusovu pomoc, potřeboval bych, aby mi donesl jednu důležitou věc z Bradavic."

Bylo osmnáctého prosince, na odboru záhad panovala tma. Zrzavý muž ve středních letech postával schovaný u jedné stěny a oči se mu nudou a únavou pomalu zavíraly, najednou uslyšel divný šustivý zvuk, jako by někdo táhl něco těžkého po mramorové podlaze, popadl pevně svoji hůlku a zamířil s ní do tmy, odkud se plíživý zvuk ozýval. Obezřetně se rozhlížel po chodbě a ostražitě naslouchal přítomným zvukům. Asi po minutě odklonil svoji hůlku a opět se opřel zády o chladnou zem, když najednou viděl, jak na něj ze tmy vystřelil rudý paprsek, než stihl, jakkoliv zareagovat, omračovací kouzlo se mu vpilo do hrudi a Arthur Weasley se sesunul na podlahu. Muž v černém hábitu a kápí na hlavě předstoupil před pana Weasleyho a s tichým „Oblivate", mu vymazal několik posledních vzpomínek. Poté se neznámý muž sehnul, vytrhl zrzkovi několik vlasů a přihodil je do připravené lahvičky s lektvarem. Nakonec ho zastřel kouzlem, aby nebyl vidět a sám se postavil na jeho pozici. O několik minut později se v temné chodbě objevil velký had, muž nepochyboval o tom, že jeho jed bude velmi nebezpečný, a proto byl pod hábitem oblečený do té nejjemnější a zároveň do nejpevnější drátěné zbroje, jakou ve svém sídle nalezl, jednalo se o magicky vytvořenou kroužkovou zbroj, jakou kdo kdy vyrobil. Bylo to staré rodinné dědictví, které bylo stejně staré jako samotné Bradavice, nebo možná ještě starší, jednalo se o mistrovskou skřetí práci. Když had zahlédl zrzavého muže, stojícího k němu zády, rozhodl se využít situaci, stáhl své tělo do podivně pokrouceného tvaru a jako pružina se prudce vymrštil a zakousl se muži do paže, jaké bylo překvapení, když namísto masa ucítil ve své tlamě magický kov, který nepříjemně pálil. Poslední, čeho si had všiml, jak se vzduchem mihl stříbřitý záblesk, při kterém e oddělila hadova hlava od zbytku těla. Ozval se strašný řev, který spolu se stínem opouštěl tělo mrtvoly. „Evanesco" pronesl neznámý a po hadovy nezbylo ani smítko. Sírius v podobě Arthura nejprve odmaskoval svého kolegu z fénixova řádu a poté se sám vydal ztichlou chodbou pryč.

Black se přemístil do jeskyně, nedaleko Prasinek, kde se během minulého roku skrýval před světem. Už tam na něj čekali dvě postavy, stejně jako on, zahalené v černém hábitu s nasazenou kápí do obličeje. „Jak jsi uspěl Síriusi." Promluvil ten vyšší. „Dokázal jsem to Severusi." „A pán Weasley" „Živ a zdráv Harry, jen si toho ráno nebude moc pamatovat a Brumbál asi nebude nadšený, že jeden z jeho členů spí během hlídky, ale jinak to udělat nešlo. Pokud by Artur viděl, jak jsem zabil Nagini Nebelvírovým mečem, vyvstalo by na povrch příliš mnoho otázek, velmi přesně se domnívám, že bych dokázal předpovědět chování Albuse, zaprvé by se zajímal, jak meč Godrika opustil jeho kancelář, pak by se nepochybně zajímal, proč byl vlastně použit meč, a né třeba hůlka. A pak by mnoho nechybělo, aby začal podezřívat nás tři." Harry i profesor Snape přikývli v souhlas. „Dobby!" zavolal Severus do ticha jeskyně. Ozvalo se tiché Puf a objevil se drobný domácí skřítek. „Dobby k vaším službám, pane Severusi, co může Dobby udělat?" „Dobby, potřebuji, abys zase vrátil tento meč tam, kde si ho vzal, ale ředitelovi Brumbálovi stále nesmíš nic říct." „Dobby bude mlčet jako hrob, pane, Dobby rád pomůže panu Harrymu Potterovi a jeho přátelům, pane." Skřítek si vzal od Síriuse meč, a s dalším tichým puf opustil jeskyni. „Tak Síriusi, co máš teď v plánu." „Vydám se do malého Visánku a budu pátrat po tom prstenu." „Dobrá, ale pamatuj, o čem jsme se spolu bavili, jestli to byla tak strašná kletba, že jsem ji u Brumbála ani já nedokázal pomocí lektvarů zastavit, měl bys být velmi opatrný, a pokud si nebudeš jistý raději na něj nesahej ani v rukavici, místo toho bych použil třeba nějakou větev, hlavně nezapomeň vyčarovat kopii, aby Voldemort nepojal podezření." „Děkuji Severusi, určitě si dám pozor a ty Harry na sebe už tolik nepoutej pozornost." Řekl Sírius svému kmotřenci a rozcuchal mu jeho černé vlasy. „A ty nezapomeň, že se musíš vrátit, a to nejpozději do dvacátého třetího, udělám ve svém domě příjemnou Vánoční oslavu a ty jsi určitě zvaný, očekávej pozvánku, která se třiadvacátého změní v přenášedlo. A vy pane profesore jste také zvaný, bez vaší pomoci, bychom dnes neuspěli. Děkuji vám." Severus se na Harryho usmál. „Děkuji ti Harry, ale budu muset tvé Vánoční pozvání odmítnout, způsobilo by to otázky, na které si myslím, že ani jeden z nás nechce řediteli odpovídat. Ale velmi si toho cením."