Harry Potter a cesta zpět

Kapitola druhá

  Když se Harry přestal točit, zaposlouchal se do okolních zvuků, měl zavřené oči a cítil, že je něco špatně. Slyšel divný vrčivý zvuk a nezvyklé hučení a pak zaslechl něco, u čeho mu ztuhla krev v žilách. „Hej! Kluku jedna pitomá, poslouchal jsi, co jsem říkal? Jestli mi ti tví úchylní kamarádíčci budou vyhrožovat, vymlátím z tebe duši, nechci vidět žádné úchylárny ve svém domě a nestrpím nikoho z toho tvého pošahaného spolku, na svém pozemku. A je mi jedno, jestli je tvůj kmotr hledaný masový vrah nebo třeba královna Anglie, je ti to jasné?! " Harry se zděsil a zprudka otevřel oči a jeho pohled padl na vnitřek auta strýce Vernona. „A-Ano s-strýčku, nebojte se." Zakoktal se chlapec a přemýšlel, jak se mohl ocitnout zde, v tuto dobu, na tomto místě. „Jaký je rok? Strýc říkal, že mu vyhrožoval jeho kmotr? ..."

  Cesta probíhala v naprostém tichu a Harry měl zatím možnost v klidu přemýšlet. „Byl jsem v Bradavicích, rozešel jsem se s Ginny, utekl jsem do Zapovězeného lesa, nahnul jsem se do jezírka a pak jsem se probudil zde, musela to být nějaká časová brána, nebo něco takového, měl bych se na to někoho zeptat, ale koho? Všichni jsou mrtví...vlastně ne, teprve mi bude patnáct, takže se vlastně ještě nic nestalo. Počkat! To ale znamená, že je naživu i Voldemort a bude mi zase lézt do hlavy. Ne, to nemohu dovolit, zjistil by, že už vím o jeho viteálech a že jsem ho už porazil. Ne to nedopustím! Musím se na něho připravit, musím zahodit svoji pýchu a poprosit někoho o pomoc, ale koho?" Harryho úvahy ho plně zaměstnali a ani si nevšiml, že už jsou v Kvikálkově, už se rozhodl požádá o pomoc a nedovolí, aby se něco opakovalo, od Mozkomorů až po vypálené a zbořené Bradavice. „Hej kluku! Potřebuješ abych ti otevíral i dveře, nebo už konečně vylezeš z toho auta!" Rozkázal strýc Vernon a Harry pochopil, že ho nesmí více naštvat. Vylezl z auta, ze zavazadlového prostoru si vzal svůj kufr a rychle zamířil do domu tety a strýce a vyrazil do svého pokoje, už si během cesty promyslel, co udělá a nyní byl pevně rozhodnut, jen to nesměl odkládat, aby si to ještě nerozmyslel. Ve svém malém pokoji, který dostat po Dudlym, našel v kufru jeden čistý pergamen, vytáhl brk a inkoust a dal se do psaní.

  O hodinu později v Bradavicích zrovna opustil Albus Brumbál soukromé komnaty svého profesora lektvarů. „Severusi, musím tě požádat, aby ses v blízké době vrátil k Voldemortovi a opět mu „věrně" sloužil, potřebujeme zvěda, a vím, že ty jsi nejlepší a informace, které u něho získáš, mohou zachránit mnoho životů, a dokonce rozhodnout nadcházející bitvu." „Albusi, představujete si to moc jednoduše, Pán zla je mistrem v Nitrozpytu a rozhodně není hlupák." „Já vím Severusi, ale ty jsi také mistr v Nitrozpytu a Nitrobraně, neboj, nepodceňuji Voldemorta, ale věřím ve vaše schopnosti. Teď tě musím opustit Severusi, mám ještě nějaké záležitosti." Snape se nevrle posadil do svého křesla u krbu a vzal si jednu z knih z police a dal se do čtení, aby se po rozhovoru s ředitelem uklidnil. Přečetl sotva pár řádků, když se mu objevil dopis na stole, kde měl položenou, rozpitou sklenku s medovinou. Odložil četbu a natáhl se po dopise, rukopis poznal okamžitě, ale nechápal, proč Potter píše zrovna jemu a navíc, tak krátkou dobu po tom, co opustil i s ostatními studenty zdi tohoto hradu. Otevřel dopis a začal číst.

  Dobrý den Pane Profesore,

  Mám na Vás velikou prosbu, chápu, že jste určitě velmi překvapený a říkáte si, že jsem se asi zbláznil." „To sis tipnul správně Pottere" odfrkl si lektvarista. „Zaprvé bych chtěl, abyste pochopil, že NEJSEM svůj otec, jsem Harry Potter, NE JAMES. Zadruhé byste měl vědět, že i přes to, jaká mezi námi panuje nevraživost, velice si Vás vážím pro to, co DĚLÁTE, a nemyslím přípravy lektvarů." Snape se zarazil, ten Nebelvír právě uhodil hřebíček na hlavičku, vždycky v něm profesor viděl jen kopii Jamese Pottera, ale nyní musel o chlapci přemýšlet jinak, a navíc mluví jako by věděl co Snape dělá doopravdy. Severusovi přejel mráz po zádech. „Má prosba zní, mohl byste se prosím přemístit za mnou a já Vám všechno vysvětlím osobně. S úctou Harry James Potter." „Co si o sobě ten Potter myslí!" pomyslel si Snape, ale zároveň ho Harryho dopis přiměl uvažovat a jeho zvědavost byla tak velká, že musela být vidět. Nerad to přiznával, ale už když dočetl dopis, byl rozhodnutý se k Potterovi vypravit. Oblékl si cestovní plášť a skryl se pod maskovacím kouzlem, poté se přemístil do Kvikálkova.