Luciferova dcera

VII

Dveře výtahu se dokořán otevřely. Z nich s ladností a obrovskou rychlostí vyrazila malá, hubená dívka. Měla dlouhé, husté vlasy kaštanové barvy. V obličeji byla velmi zamračená. Vypadala jako by chtěla pohledem udělat díru do zavřených dveří ložnice. Vysoké podpatky hlasitě klapaly o dřevěnou podlahu. Prudce rozrazila dveře.

"Maze, zaspala jsi." Hlesla dívka něžným hláskem.

"Musíš vstávat, je pozdě. Ten mexickej parchant bude za chvilku odjíždět s dodávkou plnou drog - kterou mimochodem máme zneškodnit - a ty se tu v klidu vyvaluješ! Maze..." dívka strhla z postele těžkou deku a odhalila dvě osoby. Obě na ni nepochopitelně mžouraly přes slepená víčka. Dívka stojící u postele otevřela ústa dokořán a jen zapískala. Nebo spíše zaječela, až z toho bolely uši.

"Kate, ty jsi zpátky!" Skočila jí po krku a pevně ji objala.
"Nemůžu tomu uvěřit. Ale počkej, nemáš být, ehm no, tam dole?" Ukázala dívka prstem směrem k zemi.

"Přišla jsem kvůli svatbě mé sestry teto Evo." Odpověděla s úsměvem Kate.
"Pfff, tak už mi neříkej." Eva udělala grimasu podobnou orangutanovi. Nahrbila se a hrubým hlasem zaburácela: TETO.
"Brr, přijdu si, jako bych měla být stará."

"Ty jsi ale stará, Evo. Je ti přeci něco přes čtyři tisíce let, ne?" Ohradila se Maze.
"Říká démon." Štěkla Eva.
"Pořád jsem mladší než ty, heč." To už Evu naštvalo, že se zvedla z postele, založila si ruce na prsou a vyrazila ke dveřím. V nich se zastavila a prudce otočila: "koukněte hnout kostrou nebo nám ty drogy zmizí přímo před nosem!"

***

Maze s Evou měly, nebo si spíše daly za úkol, lovit a zneškodnit lidi, kteří páchali ohavné činy. Když šlo o nějaký menší přestupek - jako například prodej drog - tak je chytaly a předávaly policii. Pokud dotyčný například obchodoval s bílým masem, ubližoval jiným lidem nebo dokonce někoho zabil, tyto dvě se o něj postaraly tak, že ho jednoduše potrestaly. Smrtí. A následným posláním do Pekla, kde ho čekal mnohem horší osud, než je smrt. Nekonečné mučení v nejhrůznější a nejděsivější můře, která pokud skončí, začne hned znovu. Je jen na lidských bytostech, jak se rozhodnou žít svůj život a následně kam se dostanou. A to mi věřte, že málokdo se tam nahoru dostane.

***

"Evo, nemůžeme s tebou jít. Trixie má dnes zkoušku šatů. Minulý týden jsem tě na to upozorňovala. Takže jediný, kdo tu na něco zapomněl, jsi ty. Zavolám Amenadielovi, jestli nemá čas a nepomohl by ti." Maze zvedla telefon, vytočila číslo a hned spustila na osobu na druhém konci, co se děje. Rozhovor byl rychlý a stručný. Nakonec se rozloučila a zavěsila. Pohlédla na Evu. "Hned tě tu vyzvedne."

V mžiku se z balkónu ozval šum křídel, hlasitý dopad a zpoza tmavých závěsů se vynořila holá hlava, kterou následovalo tělo s obřími bílými křídly. Amenadiel se ze široka usmál. Ukázal tím své perfektní bílé zuby.

"Má nejoblíbenější neteř!" Řekl stále usmívající jak malý kluk.

"Jsem tvá jediná, strýčku. Alespoň prozatím." Opáčila Kat a šla ho obejmout.

"Nechci rušit rodinné setkání, ale opravdu nemáme moc času. Mohli bychom prosím vyrazit?" Prosebně se na něj Eva uculila. Amenadiel se omluvil pohledem. Došel k nervózní Evě, popadl ji do náruče, došel ven na balkón a jedním velkým odrazem se vznesli a zmizeli. Na to Maze s Kathrine popadly své bundy a zamířily k výtahu.