Luciferova dcera

5.

Otevřu oči. Vidím rozmazaně. Hlava se mi lehce motá. Hučí mi v uších. To jsem to včera tak přehnala?

Po pár minutách se mi začnou smysly vracet zpět. Ležím v posteli. Vlastně bych byla i docela nadšená, KDYBYCH ALE NEBYLA V CIZÍ POSTELI! A KE VŠEMU S NĚJAKÝM CIZÍM KLUKEM!

Dobrý, dobrý... Nevyšiluj. Ono se to určitě nějak vyjasní. Sakra, jak je možný, že si nepamatuju, jak jsem se sem dostala? To jsem se tak zlila, že jsem o sobě nevěděla? Počkat.
Nadzvednu peřinu a můj zrak zůstane na mém nahém těle.

Proč jsem kurva nahá? A-a-a on taky. Bože... Já se sním vychrápala?

Rychle začnu hledat kousky oblečení. Na zemi uvidím podprsenku a kalhotky. O pár metrů dál tričko. Výborně. Aaa sukně jeee? Tady!
V obíváku na pohovce. Začnu se oblékat, abych mohla co nejrychleji zmizet.

"Už odcházíš?" Ozve se za mnou. Leknutím nadskočím a otočím se čelem ke klukovi opírající o futra s úsměvem ve tváři. Ztuhnu. Moje nohy se ne a ne pohout. Dojde těsně ke mně a zastrčí mi neposedný pramen červených vlasů za ucho.

"Včerejší noc se mi moc líbila. A ty jsi vypadala, že jsi taky nebyla proti."

"Ehm. Co se včera dělo?" Zeptám se přiškrceně.
"Byla si docela na mol a chtělo se ti spát. Tak jsem tě vzal ke mně domů. Myslel jsem si, že padneš a půjdeš spát, ale po tý čáře si se znovu rozjela..."
"Cože?!" Vyjeknu. Ten parchant.
"Tys mě jako zdrogoval? Víš, že je to protizákonný? A znásilnění taky!"

"Hej, v klidu." Začne mluvit jakoby se nic nestalo.
"Dala sis jí dobrovolně. Nevzpomínáš si? Zašla sis na záchod a přinesla ten pytlík. Ptala si se co to je. Tak jsem ti to pověděl. Kokain, neboli droga. Potom, co sis ho šlehla, si se na mě vrhla. Promiň, ale nemohl jsem si to nechat ujít. A kord s takovou pěknou holkou jako ty."

Takže on mě napřed unese, zdroguje a pak ojede a všechno mám být v cajku? No to teda ne.

"Můžeme to někdy klidně zopakovat. Když budeš chtít, samozřejmě." Uculí se a na tvářích se mu objeví ďolíčky. Je vlastně docela roztomilej.

Když ho přejedu pohledem, zjistím, že není vůbec k zahození. Proč bych si nemohla občas užít a takovým kusem?

"Víš, musím jít. Mám práci." Vyhrknu a začnu si obouvat černé lodičky.

"Počkej, dám ti alespoň číslo." V tom ho zarazím. Nepotřebuju jeho číslo, najdu si ho sama.

"Tak to jen v případě že seš polda nebo na mě připevníš GPSku." Ha, seš tak vtipnej. Ve stopování jsem jednička. Měla jsem přece toho nejlepšího učitele.