Luciferova dcera

I.

"Belzebube!" Rozezní se tvrdý hlas přes celý temný sál. Podél jeho stěn visí zrezlé okovy, mučidla, staré obrazy a mezi nimi zlehka hoří rudé plameny pochodní. Shrbený démon se skřiveným obličejem obtížně, ale přesto hbitě poskakuje po kamenných schodech k sálu. Před těžkými zdobenými dveřmi zastaví, snažící se popadnout dech. Hlas ze sálu zahřmí znovu. To již malý démon cupitá sálem. Roztřesený a s pohledem k zemi ze sebe vydá jakési koktající a-n-no?

"Belzebube, máš problém. Obrovský problém." Démon se schoulí, když na něj znovu hlas zařve.

"Ani se nezeptáš, co jsi provedl? Mohl by ses alespoň na svou královnu podívat?"
Belzebub opatrně zvedne zrak. Jak očekával, královna pekla byla ve své démonské podobně. Nesnášel, když ho probodávala jejíma rudýma žhnoucíma očima.

"O-o-mlouvám se, m-má královno. Co se stalo? Tedy, c-co jsem provedl?"

"Kdo vykonával včerejší večerní tresty? Belzebub neodpověděl, jen na svou královnu tupě zíral. Moc dobře věděl, že je zle.

"Povím ti, ty malej neschopnej budižkničemu, tys je nevykonával. Zajímalo by mě kdo? Koho si tím pověřil?"

"Má paní, pověřil jsem schopné démony..." Do toho zaburácel silný hlas, až se věci na stěně rozklepali.

"Jak je tedy možné, že v chodbách žaláře běhal nějaký muž se zaraženým kolíkem v zadku!" Démon neměl slov. Netušil, že se něco takového stane. Koho by to jen napadlo? Teď bude on potrestán tím, že bude muset běhat s kůlem zaraženým v... Brrrr, hrozná myšlenka.

"Nějaký démon se mi sám nabídl, že to prý zvládne. Tak jsem mu to přenechal a pak jsme s ostatníma hráli karty a trochu pili a já pak zapomněl..." Poslední slovo spíš zapískal než vyslovil.

"Přiveď mi toho, kdo to byl. Hned!" Démon se rychle otočil a v mžiku byl ze sálu pryč. Konečně se mohla královna uvolnit. V pekle to milovala. Byla pro vladaření jak stvořená.

Koutky úst se jí zkřivily do úsměvu. Kdo mohl mít takový nápad na zaražení kolíku do zadku? Přišlo jí to vtipné, ale nemohla to dát na sobě znát.

Po chvilce se do sálu přiřítil skrčený Belzebub s mladě vypadajícím démonem.

"Má paní, toho je Asmodeus." Na to se démon pokloní.

"To mě mohlo napadnout. Démon, který se vyžívá v sexuálních touhách. Pověz, Asme, jaký to byl pocit?" Vyzve ho královna lenivě sedící na trůnu.

"Víš, nebylo to nijak uspokojující. Já se jen tak z míry vyvést nenechám. Navíc, muži nejsou mým terčem zájmu..." Do toho mu skočí tlustý démon.

"Jak se opovažuješ mluvit s královnou? Ty jeden..."

"Belzebube, co kdybys zbalil těch svých pět špeků, našel Leviatana a šel vykonávat tresty. Nech nás s Asmedem osamotě." Tlustý démon nakrčil nos, otočil se na kopytu a cupital pryč.

"Jestli jsem udělal něco, co jsem neměl, tak se omlouvám. K mučení jsem se dostal po spoustě let poprvé. A ten malý cvalík za to opravdu nemůže." Celou dobu z ní nespouštěl oči. Prohlížel si jí od rohů, přes oči, krk, ocas a občas se na některých - ňadrech - místech zastavil. Přišla mu velice přitažlivá. Dlouho neviděl tak pevné a zároveň křehké tělo. Byla tvrdá, to poznal. Možná to ho tak přitahovalo.

"Žádný trest ti dávat nebudu. Pokud chceš, někdy za toho bůčka zaskoč. Můžeš jít." On se ale nehl ani o píď. Střetl se s jejíma očima. Byli rudé, tak rudé, až se mu v žilách rozpumpovala krev. Přejel opatrně jazykem po svých zubech a narazil na vytažené ostré tesáky.

"Kdybys něco potřebovala, víš, kde mě najdeš, že?" Lišácky se usmál a odešel.

Nechápala, co se s ní děje. Byla úplně rozpálená. Srdce jí divoce bušilo v hrudi. Měla pocit, jako by ji mělo vyskočit ven. Rychle zavrtěla hlavou, vzpamatovala se. Neměla by se nechávat takhle rozhodit.