Luciferova dcera

IV.

"Co že sis to nechala udělat?" Vyjekla Xeva, druhá a jediná sukuba v pekle. Xeva i přes to, že byla sukubou, byla úplně odlišná od Deavy. Byla menší, vlasy měla spíše nazrzlé, její ženské křivky nebyly nijak výrazné. Přesto její uječený, vysoký hlas, byl silný.

Deava popsala sukubě její historku s čarodějkou a podělila se se svým plánem, jak získat Asmeho. Ten byl velmi prostý: získat nápoj lásky, dát ho Asmému a ukázat falešné vládkyni, že nemůže mít vše, jak si myslí.

"Úžasný nápad Dejví! Ale jsi si jistá, že to zabere?" Zakňourala sukuba se svrašeným obočím.

"Jistě!" Vyjekla přesvědčená Deava svým mistrovskýn plánem. Na to se obě hlasitě rozchechtaly.

"Víš Dejví, nikdy jsem s padlým andělem nestrávila noc, tak bys mi ho mohla někdy půjčit. Co ty na to?" Hodila očkem zrzavá dívka po momentálně rudé sukubě. Ta ji velice rychle vysvětlila, že nemá v plánu se o svůj úlovek nijak dělit. To Xevu moc nepotěšilo, ale musela se s neblahým výsledkem spokojit.

"V pekle je spousta jiných padlých andělů, tak si můžeš vybrat mezi nimi." Odbyla nakonec Deava mladou sukubu. Ta se smutně zakřenila. Povzdechla si, otočila se zády a nasměrovala si to pryč. Když už málem odešla, otočila se a prohodila: "tak mi alespoň povíš, jaké to je být s-s NÍM." Na to Xeva zmizela za dveřmi.

Deava zůstala v kamenné místnosti sama. Měla úžasný plán. Musel vyjít. Byl to přeci její plán. Ona byla lovkyní mužských srdcí. Nikdy nezažila, že by jí kdokoli - muž či žena - kdy odmítl. Byla krásná a věděla to o sobě. Byla to jedna z jejích zbraní a byla na to velmi pyšná.

***

"Rád tě vidím Kat. Koukám, že od svého otce opravdu nemáš moc daleko." Přivítal dívku, nebo spíše ženu, v její pekelné podobě. Vlasy jí volně splývaly přes ramena a konečky se kroutily, jak se jim zachtělo. Návštěvník ze Země se jí zadíval hluboce do očí.

"Ano, jsi celá po otci." Na to se oba usmáli. Kathrin padla muži do náruče. Pevně ji stiskl a letmo ji políbil na vlasy. V tom se její podoba změnila na lidskou.

"Strýčku Amenadieli, proč jsi jsem přišel? "

"Nesu ti zprávu. Tedy pozvánku přesněji. Tvá sestra Trixie byla požádáná o ruku a zve tě na svatbu. Než vůbec odpovím, mám zdůraznit, že by bylo jejím přáním, aby jsi jí šla za svědkyni. Samozřejmě i ostatní by tě rádi viděli." Kathrin si hluboce povzdechla. Sklopila zrak smutně k zemi. Pocítila, jak se jí do očí nahrnuly slzy.

"Sám víš, že nemůžu odtud odejít. Víme, jak to dopadlo naposledy a jen dědeček ví, jak by to mohlo znovu dopadnout."

"Kat, pamatuji si to jako včera. Jak démoni přišli na Zemi a málem ukradli mého Charlieho. Na to se nedá zapomenout. Avšak s Luciferem jsme došli k jednoduchému a prostému řešení. Pověříme někoho, aby zastal tvou funkci, než se vrátíš."

"Koho? Koho chceš strýci pověřit. Nikomu se tady nedá věřit. Navíc mi jde teď po krku sukuba."

"Jedna osoba tu jen přeci je. Opravdu tě nenapadá? Ne? No přeci Hagatha. Té můžeš věřit a pokud ne, tak s ní můžeš uzavřít krevní dohodu. Takže? Alespoň se nad tím zamysli."

"Zamyslím, slibuji. Za jak dlouho je ta svatba?"

"Tři měsíce pozemského času. Doufám, že Trixie nezklameš." Hodil po Kathrin jeho štěněčí oči, roztáhl svá černá křídla, rozloučil se a byl v tu ránu pryč. Stála tam sama. Rozhlédla se kolem sebe. Bylo tu tak pusto a zima. Ráda by se vrátila na zem. Jak ráda by viděla Trixie a ostatní. Nemohla peklo nechat bez jejího dohledu. Ale co kdyby mohla odejít?