Luciferova dcera

9.

Uběhlo pár dnů. Vrah Anny se pořád nenašel. Navíc se našlo další tělo. Tentokrát to byl muž umlácený kladivem.

Nikdo neví, zda mají tyto dvě vraždy spojitost. Ale pevně věřím, že máma na to přijde. Vždycky na to přijde.

Poslední noci trávím se Sebastiánem. Buď paříme někde v klubech nebo se pelešíme u něj v posteli.

Zrovna dneska vytáhl pouta. Když jsem viděla tu roztomilou červenou látku kolem pout, tak jsem se musela z plna hrdla smát. Na to mi řekl, co mi přijde vtipné a že dostanu trest. Zapnul mi kovová pouta kolem rukou a prostrčil je kolem tyče u čela postele. Navíc mi převázal oči páskou. Pokapal mi břicho voskem. Vůbec nic jsem teda necítila. Bylo to jako když na vás kape pár kapek vody. Nakonec řekl, že ho to nebaví. Tak si mě otočil a myslím, že víte co bylo dál. Hehehe, vy perverzáci chtěli byste víc? Máte smůlu. :P

Asi ve čtyři ráno mi začal zvonit telefon. S nechutí se pro něj natáhnu. Na displeji je napsáno Maze. Co proboha chce v tak nekřesťanskou hodinu?

Pro mobil jen stiším a jdu si zase lehnout. Jenže za chvíli mi volá znovu. Proto vypínám zvuky. Ale ani to nepomáhá! Mobil pořád vibruje. Chci vypnout vibrace, ale nikde nevidím žádné dané tlačítko. Nakonec mobil vypínám s tím, že ji zavolám ráno.

Ráno se vzbudím v posteli úplně sama. Vedle na polštáři leží vzkaz: "Musel sem do práce. PS večer ti pořádně nandám!"

Jen se zasměju a zamyslím se, že mu to večer asi nandám já.

Dám si rychlou sprchu, obleču se a v kuchyni si ukradu na pultu jablko.

Venku si zastavím taxíka. Ten mě doveze před stanici.

Tam je to dneska opět jak v mraveništi. Zamířím do ledničky, co bych si tam ulovila. Jablko bylo asi málo. Uvidím nepopsaný jogurt, tak si ho vezmu a bez váhání sním.

Zajdu za Elou s otázkou, kde je máma. Neví. Což je divný. O mámě vždycky ví. Zahlédnu Dana a tak si to razím k němu. Po cestě vyhodím kelímek od jogurtu.

Opět ho vidím, jak má strčenou hlavu v ledničce. Pozdravím ho. Ten s úlekem si dá hlavou o ledničku. Zadusím se smíchy.

"Někdo mi snědl můj poslední jogurt. To snad není možný! Od tý doby, co tu není Lucifer, se to nestalo!" Zlobí se Dan.

Snažím se ho přesvědčit, že asi někdo dostal hlad a že mu ten jogurt určitě vrátí. Třeba i celý balení. On jen mávne rukou.

"Kde máš mámu?" Zeptá se mě.
"Chtěla jsem se tebe zeptat na to samé." Povzdychnu si. Pak si vzpomenu, že mi večer volala Maze. Zapnu telefon a naběhne mi asi dvacet zmeškaných hovorů a jedna esemeska: "Kde sakra jsi?"

Hned výtočím její číslo. Dvakrát to zazvoní a pak to vezme.
''No hurá, to si se konečně vyspinkala?" Řekne ironicky. Nad tím jen protočím oči.
"Kde si? Máme práci." Oznámí, jako že nic. Odpovím na stanici a rovnou se zeptám, kde je máma. Ta prý pracuje na tom případu. Maze prý taky, ale svým vlastním způsobem. Dohodneme si místo setkání a hovor ukončí.

Sejdeme se před nějakým kostelem. Je to malá, avšak mohutná stavba podpíraná zdobenými pilíři. Okna jsou z barevných skel.

Maze na přivítanou jen kývne. Mlčky vejdeme dovnitř. Tam na lavičkách sedí pár starších dam, které se modlí.

Naproti nám je mosazná socha Ježíše, jak jinak než na kříži. Před ním se modlí nějaká mladá holka. Když dojeme blíž, zaslechu cizí jazyk. Latinu. Neřeším to a následuji Maze. Ta zaleze do kabinky. Přesněji do té kabinky, kde se "vymlouváte" že svých hříchů.

Stejně je vtipné, jak si lidé myslí, že jim církev pomůže. Že se vyzpovídáte, zaplatíte a půjdete rovnou do nebe.

V kabině začne Maze výslýchávat kněze. Vyptává se na nějakého kluka. Kněz odmítá mluvit. Mazeina ruka proletí skrze dřevo a chytí kněze za límec. Ten hned se strachem spustí: "ano, ano, chodí sem jeden chlapec. Má nesmírnou víru v Boha. Je tu každý den okolo deváté, vyjma nedělí."

Maze ho spokojeně pustí a štráduje si to k východu. Celé tohle nechápu. Mám sto chutí se zeptat, ale jak vím z tréningu: "na nic se neptej a sleduj"