6.

1.8K 103 1
                                    

Na okrsku je dnes nějak rušno. Lidé pobíhají sem a tam, jako pilní mravenci. Neřeším je. Namířím si to do kantýny. Během mé krátké cesty si všimnul vykulených pohledů na mou maličkost. Proto si prohlédnu své oblečení. Vše je v pořádku. A pak mi to dojde. Má maličkost se zapomněla včera odlíčit.

Dolítnu na záchod, kde se na sebe zadívám do zrcadla. Mám černé rozmazané kurzy pod očima. Na tváři se mi rýsuje šmouha od červené rtěnky. A mé rudé vlasy, o těch ani nemluvě. Vypadají, jako bych sáhla do zásuvky vidličkou.

Rychle se snážím si opláchnout zbytky make-upu a vlasy hodím do ne moc vypadajícího ohonu. Teď už trochu vypadám jako člověk.

Konečně si v malé kantýně připravím kafe, na které jsem se těšila celou cestu sem. Přisypu dva cukry, otevřu ledničku a tam neobjevím jedinou kapku mléka. Super, hold to budu muset vydržet. Hodím do svého hrnku další dva cukry, aby se ten hnus dal alespoň pít.

V laboratoři sedí Ela hledící do počítače. Při mém vstupu se otočí a začne se smát.
"Vypadáš nějak přejetě. Včera to muselo být divoký. Kam jsi pak zmizla? S Trix jsme si s tebou chtěly dát tanec. Že tys byla s nějakým klukeeeeem?'' To mě trochu rozhodí. Zarazím se. Na to jen zkřivím koutky úst do úšklebku.

"Ooo, a kdo pak je ten šťastlivec? Je pěknej? Vysokej? Má svaly? Nějaký tetování? Co dělá?" V tom Elu zastavím svým pohledem. Omluví se a nabídne mi donut. Neváhám, vezmu si ho a s chutí se do něj zakousnu.

Za mnou se ozve rychlé otevření dveří. Otočím se na mámu, která drží v ruce nějaký štos papírů. Vykulí na mě oči a já jen čekám, že se začne ptát na ty samé otázky jako Ela. Kupodivu nic. Místo toho začne mluvit o případu.

"Něco jsem našla." Zamává máma s papíry. "Zbraň patří Eddiemu Kolvowskimu. Věk 46 let, do Los Angeles se přestěhoval před devatenácti lety. Žije celkem normální život. Živí se prodejem aut. Nikdy žádný prohřešek, pokuta, zločin, prostě nic. Dan se byl poptat nějakých Anniných sousedů, zda ho znají. Bohužel, nikdo ho nikdy neviděl."

"Taky něco mám." Ozve se Ela.
"To lano je z materiálu, které se používá na tahání aut. Takže máme spojitost mezi tím chlapem a obětí."

Na to máma nic neřekne. Pouze kývne a zamíří si to pryč. Nesouhlasně se zvednu ze židle. Alespoň ten donut mě mohla nechat dojíst.

V autě nesouhlasně zavrčím. Máma se podívá pohledem "co je?''.
"Nechala jsem si tam kafe..."

Luciferova dceraKde žijí příběhy. Začni objevovat