Luciferova dcera

8.

Poté, co mě máma pošle domů, se nakládám do vany. Prý vidí, že jsem toho moc nenaspala. Mé kruhy se zvětšily a ztmavly. Oči mám rudé a jsem vůbec ráda, že chodím.

Ona s Maze se vydaly za tím klukem do nějakého kostela. Tak snad budou mít štěstí. Když už se bavíme o těch klucích...

Měla bych se zastavit za tím že včera. Jen přece jsem mu slíbila, že ho najdu. Nemůžu porušit slib.

Ve vaně trávím možná až moc času. Nakonec tam stejně usnu. Probudí mě studená voda. Vylezu ven, utřu své tělo do ručníku a zabalím vlasy do prazvláštního turbanu. Zajdu do kuchyně pro něco k jídlu. V lednici zůstal kus dortu že včera. Ani se neobtěžuju ho dávat na talíř. Jen vemu vidličku a začnu dort doslova hltat.

Mé oči poletují po kuchyni. Nad velkými dřevěnými futry visí skleněné hodiny. Cože? To jsem spala pět hodin?

Bylo přesně deset večer. Rychle najdu nějaké oblečení, prohrábnu vlasy kartáčem a nazuju si boty. S líčením si ani nelámu hlavu.

Vyrážím o pár bloků dál. Cestu si kupodivu pamatuju. Dojdu k velké bytovce. Nějaký chlap kouří cigaretu z okna. Zamyšleně se na mě zamračí. Jen se na něj usměju a vejdu dovnitř.

Vyjdu pár schodů a zastavuju u dveří s číslem 8. Zaklepu na dveře lehkým zaťukáním. Nejsem si jistá, zda by to mohl vůbec slyšet. Po pár sekundách se otáčím. Co jsem si vlastně myslela?

Ani ne v půlce kroku se otevřou dveře. V nich stojí jen v trenkách oblečený culící se kluk.

"Wau, tak mě vážně našla. Pojď dál. Dáš si něco?''

Překročím pomalu práh. Přitisknu ho ke stěně a začnu ho vášnivě líbat. On nic nenamítá a oplácí mi polibky zpět. Vezme mě za nohy a zvedne ze země. Já mu je omotám okolo boků. Donese mou maličkost do postele, kde se mnou hodí, jak kdybych vážila jak pírko.

Lehne si. Dívá se mi do očí. Chci ho políbit, ale on uhne. Místo toho pokračuje svými polibky dolů. Zastaví se u kalhot. Ty rozepne a sundá. Zůstává tam dole. Poté, co mi projedou tělem příjemné křeče se vrátí nahoru. Přichází další fáze. Lehce přiráží. Líbá mi krk, prsa a ústa. Po pár přírazech vyvrcholí a já společně s ním.

"Neznám ani tvé jméno." Zeptám se ho zadýchaně.

"Jsem Sebastián, ale říkej mi Sebe." Usměje se a opět mi vráží polibek.

"Já jsem Kathrin." Usměje se a jen odpoví: "já vím."