Luciferova dcera

V.

"Proč sis mne sem nechala zavolat mé dítě?" 

Kathrin sedící na trůnu upřela své rudě žhnoucí oči na čarodějku. "Mám na tebe obrovskou prosbu Hagatho, doufám, že mi vyjdeš vstříc." Čarodějka se narovnala co nejvíce mohla a zvedla vznešeně hlavu, jakoby dávala najevo, že pro své dítě udělá vše.

"Potřebuji, abys to tu na nějaký čas udržela na uzdě. Nezůstaneš na to sama. Budeš mít pomocnou ruku." Ukázala na Belzebuba, stojícího vedle čarodějky. Ten tiše zachrochtal. "Belzebube, varuji tě, pokud se vrátím a bude to tu jako naposledy, slibuji, že tě potrestám. Věř, že to nebude nějaké ubohé mučení, ne to ne, ale uvrhnu tě do jámy zatracení a postarám se o to, aby všichni zapomněli na jméno Belzebub, démona obžérství a nahradím tě jiným, spolehlivějším." Démon vyvalil oči. Úsměv na rtech se změnil na divný pokřivený úšklebek, kterým by rozbrečel malé dítě a nějaké slabší povahy. Tlustý démon několikrát zakýval rychle hlavou na důkaz souhlasu, zakoktal ano, otočil se a vyšel ze sálu pryč.

"Prosím Hagatho, nenech je to tu zase rozvrátit. Když budeš mít pocit, že se to vymyká kontrole, dej mi vědět, vrátím se. Belzebuba drž hlavě na uzdě, víš, že se dokáže omámit řečmi druhých a..."

"Neboj, postarám se tu o všechno. Navíc, není to poprvé, co budu zaskakovat za vládce, tedy nyní za vládkyni. Bude mi ctí. Neměla bys vyrazit?"

"Ano měla, už půjdu. Děkuji, jsi jediná, které tady můžu věřit." Kathrin se postavila, došla ladně pod schody, ohlédla se na usmívající čarodějku roztáhla svá křídla a odletěla pryč.

Osamocená Hagatha došla k trůnu, lehce po něm přejela svým zeleným prstem. Pocítila lehký záchvěv síly. Měla ten pocit ráda. V temném a studeném pekle byla alespoň jedna věc, která vyzařovala teplo. 

"Čarodějko, co tu sakra děláš?" Ozval se křiklavý hlásek ode dveří, ve kterých stála Xeva. Vydala se svižným krokem k čarodějce.

"Královna mi to tu dala na povel."

"Haha," zaskřehotala se sukuba, "dobrý vtip, tak kde je?"

"Není tu, odešla." Odpověděla a ukázala prsem směrem nahoru.

"Nikdo z nás vás neviděl ani neslyšel, jak ti mám věřit? Chci důkaz."

Hagatha se posadila na trůn. Kolem ní se rozvinula temná síla. Její síla se řinula celým sálem. V místnosti se ohně zbarvili na zeleno. Xeva si musela zakrýt oči, jak ji zabolely od zelené záře. Když síla ustala, rozhlédla se kolem sebe. Chvíli viděla rozmazaně, když zaostřila, na trůnu neseděla stará, vrásčitá babizna. Seděla tam krásná mladá žena s tak černými vlasy, až odrážely barvu ohňů.

"Co to u všech démonů je?" Vyjekla Xeva.

"Myslela sis, že jsem stará a slabá že? Pche, víš, sukubo, vzhled není všechno, to hlavní je, jakou moc máš uvnitř."