𝚂𝚙𝚒𝚜𝚘𝚟𝚊𝚝𝚎𝚕 | Romance

-Kapitola 32.-

Vedli jsme tento náš tajný vztah několik týdnů. Vše se zdálo téměř pohádkové. Na kurzech si mě Barry sice moc nevšímal, ale hned po nich mi patřila celá jeho pozornost. Neustále mě obsypával hřejivými polibky, což se mi velice líbilo. Postupem času se naše společné psaní začalo více a více protahovat. Samozřejmě ale, že jsme také pracovali. Vlastně jsem ke svému překvapení se svojí knihou dost pokročila, takže vyhlídky na vydání se mi začínaly jevit dosažitelnější.

Hodně tomu také napomáhaly společně trávené víkendy u Barryho doma, které se samozřejmě neobešly bez dobrého vína a také dobrého jídla. Nepřestávala jsem obdivovat Barryho kuchařské dovednosti. On si mě zase nepřestával rozmazlovat kdejakými dobrůtkami.

Žili jsme si zkrátka v takové naší malé zamilované bublině, do které jsme nikoho než nás dva nepouštěli. Vlastně to tak asi bylo i lepší. Alespoň to jsem si tedy myslela, dokud mě nečekalo jednoho dne překvapení.

Byla to sobota a já se zrovna chystala na další strávený den s Barrym. I když jsem u něho byla několikrát i přes noc nikdy jsme se nedostali dál než k polibkům. Barry na mě v ničem nespěchal, čímž mě ujistil v jeho dobrých úmyslech. Nemůžu říct, že by se mi v hlavě občas neobjevily pochybnosti díky tomu, co mi řekla jeho bývalá žena. Barry je, ale dokázal všechny z mojí hlavy šikovně vymazat. Z tohoto důvodu jsem si naivně plánovala, že bychom v našem vztahu možná měli udělat další krok.

Bože! Začala jsem šílet v hlavě. Vážně zrovna přemýšlím nad tím, že se možná vyspím s Barrym? Stále jsem tomu všemu tak nějak nemohla uvěřit. Bylo to jako můj splněný sen. Celá rozjařená jsem zasedla ke svému toaletnímu stolečku a začala se malovat. Chtěla jsem ten den vypadat co možná nejlépe, když už to tedy má být tak významný den.

Kdyby tak věděla Tess na co se zrovna chystám. Má kamarádka byla vlastně jediná, kdo o našem vztahu s Barrym věděl. Ovšem nevěděla, že je tajný. Ani nevím proč, ale prostě jsem jí tento detail neřekla. Stejně to vypadalo, že by jí ani nezajímal. Nadšením přímo skákala do vzduchu, když jsem jí oznámila, že spolu s Barrym chodíme. I když to Barry neměl rád, nazvala jsem náš momentální vztah takhle – chozením.

Po několika minutách líčení se jsem byla se sebou konečně spokojená a tak jsem přistoupila ke své skříni, ze které jsem vytáhla krátké červené šaty na ramínkách. Nebyly moje. Půjčila mi je Tess, která byla ten den bůh ví kde. Stejně jsem jí začala podezřívat z toho, že sama chtěla, abychom s Barrym už pokročili dál, proto mi nakázala si ty šaty obléct. S potutelným úsměvem jsem se do nich oblékla. V ten samý moment někdo zazvonil na náš domovní zvonek.

To už je Barry tady? Proběhlo mi hlavou. Bylo to sice trochu dřív, než jsme si dohodli, ale třeba se mě nemohl tak moc dočkat. S těmito naivními myšlenkami jsem přistoupila ke dveřím a otevřela je. Když jsem však spatřila osobu stojící za nimi, můj šťastný výraz ztuhl.

,,Mami?" vyhrkla jsem ze sebe po krátké chvíli ticha překvapeně.

Ve dveřích stála postarší černovlasá žena. A ano, byla to moje mamka.

,,Co kdyby si mě třeba pozdravila?" vydala ze sebe přísně a pak bez pozvání vkročila dovnitř.

Já však její poznámku zcela ignorovala.

,,Co tu děláš?" zajímalo mě.

Mamka se na mě prudce otočila a probodla mě svým ostrým pohledem.

,,Ty si snad o mě myslíš, že jsem úplně hloupá"