𝚂𝚙𝚒𝚜𝚘𝚟𝚊𝚝𝚎𝚕 | Romance

-kapitola 10.-

,,Něco se stalo!" vybafla jsem na Tess se zasněným úsměvem, když mi po tom co jsem zabušila na dveře, překvapeně otevřela. Vždy jsem si sama odemykala, ale teď jsem byla tak rozrušená, že se mi ani nechtělo hledat klíče v kapse, navíc jsem si stejně musela s Tess ihned promluvit.

,,Někdo umřel?" zabrblala zachmuřeně. Zřejmě se jí moc nelíbilo, že se musela zvedat ze své postele, ve které většinou leží, a jít mi otevřít.

,,To bych se asi tvářila jinak" protočila jsem očima.

,,Tak co se stalo?" vyptávala se moje kamarádka spíše z donucení, než že by jí to opravdu zajímalo. Pak se ale najednou široce usmála a namířila na mě přimhouřený pohled.

,,Něco s Barrym?" najednou jí to moc zajímalo.

S úsměvem jsem na ní souhlasně kývla hlavou.

Tess radostně zatleskala, sedla si zpátky na svojí postel a rukou mi naznačila, ať se posadím vedle ní.

,,Tak povídej, doufám, že to bude něco pikantního" vyzvala mě s natěšeným výsknutím. Byla tak moc zvědavá a nadšená až mě bylo skoro líto, že jí tím, co se doopravdy stalo, určitě zklamu.

,,A to je všechno?" povzdychla si Tess, jak jsem očekávala, když jsem ji dovyprávěla o naplánované schůzce s vydavatelem.

,,Pro mě to znamená hodně" zamračila jsem se na ní.

,,Já vím" usmála se.

,,Samozřejmě je super, že se sejdeš s vydavatelem, možná ti to psaní do šuplíku konečně k něčemu bude, ale stejně by bylo lepší, když by si pro mě měla jinou zprávu"

,,Třeba jakou?" podívala jsem se na Tess znuděným pohledem.

,,Třeba, že tě Barry po kurzu chytil za ruku, dovedl do nějakého tmavého zákoutí a tam tě.." začala mi popisovat své hříšné myšlenky, já ji však ale zastavila.

,,To se nikdy nestane" ujistila jsem ji.

Pak jsem si položila hlavu do dlaní a nahlas si povzdychla.

,,Bohužel"

Tess se na mě ušklíbla.

,,Nikdy neříkej nikdy"

Druhý den se mi samozřejmě neskutečně vlekl, neboť jsem se nemohla dočkat večera. Zároveň jsem z něho byla ale strašně nervózní a to ne ani tak z toho, že se sejdu s vydavatelem, ale spíš, že tam bude Barry a to ještě potom, co jsem se před ním tak ztrapnila tou otázkou, zda tam půjde se mnou, jako bych byla nějaké malé dítě. V hloubi duše jsem ale byla stejně ráda, že tam bude, protože každá strávená chvíle v jeho společnosti je pro mě zázrakem, a to i když ho teď budu nějaký čas vídat každý týden na kurzech.

Sejít jsme se měli v jedné z těch lepších restaurací ve městě. Musela jsem si tedy na sebe obléct něco reprezentativního, což jsem moc často nedělala, ale naštěstí mi s výběrem pomohla Tess, a když viděla, jak si na sebe patlám make-up prstem, rozhodla se mi pomoct i sním.

,,Teď už si ten Barry musí konečně všimnout, že nejen že dobře píšeš, ale že i dobře vypadáš" zhodnotila svojí práce, když mě dolíčila.

,,Hlavně abych se zase nějak neztrapnila" povzdychla jsem si při obouvání Tessiných černých lodiček.

,,Nesmíš být nervózní" odpověděla mi na to má kamarádka.

To se ti lehko řekne. Pomyslela jsem si.

Naposledy jsem se zkontrolovala v zrcadle, rozloučila se, a pak už se vydala k odchodu. Když jsem vyšla ven, zavolala na mě ještě Tess z okna a ukázala, jak mi drží palce. Restaurace, ve které jsme se měli sejít, naštěstí nebyla moc daleko od našeho bytu, trvalo mi jen asi 15 minut, než jsem k ní došla a to i s lodičkami na nohou.

,,Hezký večer Ellie" zdravil mě už z dálky Barry. Je vidět, že si asi potrpí na dochvilnost, když už deset minut před smluveným časem stál u dveří restaurace.

,,Tobě taky" vysoukala jsem ze sebe nervózně s pohledem zabodnutým k zemi. V hlavě jsem si opakovala, že před ním hlavně nesmím v těch proklatě vysokých botách zakopnout.

Když jsem k němu konečně došla a nehrozilo žádné nebezpečí trapasu, konečně jsem svůj pohled mohla přemístit na něho. Málem se mi podlomily kolena, když jsem spatřila jeho elegantní černý oblek s kravatou. Takhle mu to opravdu slušelo, dokonce víc než normálně.

,,Půjdeme?" navrhnul po chvíli mlčení Barry a nabídnul mi své rámě.

Nervózně jsem ho přijala. Pořád jsem se cítila nesvá, když jsem se ho jakkoli dotkla. Srdce mi bušilo jako o závod, ale navenek jsem se snažila nedat nic znát. Barry mě zavedl až na druhý konec restaurace k jednomu z krásně nazdobených stolků. Cítila jsem se jako pravá dáma, když mi odsunul židli a pokynul, abych se posadila. Takhle se ke mně nikdy nikdo nechoval. Skoro jsem si připadala jako bychom spolu šli na rande. To mě ale za nedlouho přešlo, když se u nás objevil vysoký šedovlasý pán.