𝚂𝚙𝚒𝚜𝚘𝚟𝚊𝚝𝚎𝚕 | Romance

-Kapitola 31.-

Absolutně mi jeho chování nedávalo smysl a moc tomu nepomohlo ani, když ke mně, po tom, co se místnost vylidnila, přišel a věnoval mi letmý polibek.

,,Děje se něco?" zeptal se, když jsem na dotek našich rtů nijak nereagovala.

Uvnitř mé hlavy se odehrávalo dilema. Mám na něho vychrlit to, že nechápu, proč se ke mně předtím choval tak odtažitě, nebo mám dělat, že se nic nestalo?

,,Chodíme spolu?" rozhodla jsem se nakonec se mu svěřit. Brala jsem to však trochu oklikou. Navíc jsem tímto způsobem mohla zjistit, i co mezi sebou vlastně máme.

,,Chození?" podíval se na mě Barry s nadzvednutým obočím.

Pak se potichu zasmál.

,,Nemyslíš si, že jsem na to už trochu starý?"

Cítila jsem jak se mi při jeho slovech bolestně sevřelo srdce.

,,Tak co tedy?" nahrnuly se mi do očí slzy.

Hned jak si toho všiml, se ke mně přiblížil a vzal moje tváře do svých dlaní.

,,Ellie...prosím tě neplakej" promluvil a starostlivě si mě prohlížel.

,,Jen žertuju" dodal, ,,nemyslel jsem to nijak špatně. Mám tě rád."

,,Já tebe taky" kuňkla jsem. To už mi aniž bych si to uvědomila, stekla po tváři jedna neposedná slza. Vlastně jsem ani nevěděla, proč pláču. Barry mi přeci řekl, že mě má rád. To je dobré ne? Tak proč jsem uvnitř sebe cítila smutek?

,,Fajn...to je fajn" pousmál se na mě.

Zhluboka jsem se nadechla. Doufala jsem, že společně se vzduchem ze mě odejde i ten pocit smutku, který mě celou zaplňoval.

,,Proč si mě ale ignoroval, když mě máš rád?"

,,No...já...myslím, že to tak bude lepší" pokrčil Barry rameny.

,,Jak to myslíš?" nechápala jsem.

,,Víš přeci, co se stalo, když nás vyfotili po tom plesu"

Souhlasně jsem kývla hlavou.

,,Proto si myslím, že bude dobré, když náš vztah budeme držet v tajnosti"

Ta slova mi v hlavě rezonovala celou dobu, co jsme spolu s Barrym seděli u stolu a psali si své příběhy. Nic jsem mu na to neodpověděla. Nemohla jsem. Nevěděla jsem totiž co říct. Na jednu stranu jsem jeho rozhodnutí chápala, na druhou stranu tím ve mně znovu vzrostly pochybnosti o jeho úmyslech. Chci mít vůbec tajný vztah? Bože, kdyby mi někdo ještě před měsícem řekl, že budu řešit takové dilema, totálně bych se mu vysmála.

Pohlédla jsem na Barryho sklánějícího se nad svým notebookem. Soustředil se na práci a na čele se mu při tom rýsovala jemná vráska. A mně to v tu chvíli všechno došlo. Opravdu se to dělo. Opravdu jsem měla šanci mít vztah se svým nejoblíbenějším spisovatelem. Když jsem si to konečně plně uvědomila, mé pochybnosti jakoby se rozplynuly.

,,Máš pravdu" řekla jsem do ticha doplněného jen občasným ťukáním Barryho prstů do klávesnice.

Barry na mě namířil svůj pohled.

,,Bude lepší to tajit, ať už je mezi námi cokoli" dovysvětlila jsem.

Po Barryho tváři se rozlil široký úsměv. Okamžitě vstal od stolu, který obešel. Opřel se o něho zády, ale hned na to se ke mně naklonil, položil mi svojí ruku na zátylek a přitáhl si mě blíž k sobě. Hned na to se naše rty znovu setkaly a mé pochybnosti byly rázem definitivně pryč.

Zbytek společného "psaní" jsme si spolu pouze povídali o všem možném. Barry mě u toho zasypával dalšími a dalšími polibky, pod kterými se mi podlamovala kolena, takže jsem byla ráda za to, že jsem seděla. Do bytu jsem dorazila se zářivým úsměvem a hlavou v oblacích, což se mě drželo i celý následující týden.