𝚂𝚙𝚒𝚜𝚘𝚟𝚊𝚝𝚎𝚕 | Romance

-kapitola 8.-

Zbytek týdne utekl jako voda a já měla před sebou další hodinu literárního kroužku. Jeden by řekl, že už nebudu tolik nervózní, když je to podruhé, ale opak byl pravdou. Opět jsem se celé ráno a dopoledne ten den nemohla rozhodnout, zda mám na kroužek znovu jít. Nejvíce mě znervózňovalo vědomí, že si Barry už nejspíše přečetl moje pokusy o psaní. Vážně jsem se bála jeho reakce. Psaní mě sice bavilo, ale nikdy jsem si nemyslela, že v něm nějak vynikám. Psala jsem pouze pro zábavu. Jo, kdybych tenkrát věděla, že si to bude číst můj nejoblíbenější spisovatel, snažila bych se daleko víc, ovšem to mě ani v těch nejdivočejších snech nenapadlo.

Tentokrát jsem nemusela čekat sama před budovou, ve které se kroužek odehrával, na Barryho, neboť když jsem k němu dorazila, dveře už byly otevřené a místnost plná lidí. Trochu mě to překvapilo. Ostýchavě jsem vstoupila dovnitř a ihned pohledem vyhledávala toho, kvůli komu tu hlavně jsem. Našla jsem ho uvnitř houfu postarších lidí, byl tak zaneprázdněný hovorem s nimi, že ani nezaregistroval můj příchod. Vypadalo to, že dnes se s ním nepřivítám.

,,Dobrý den slečno" ozval se za mnou známý hlas. Byla to ta paní z minula, co se se mnou dala do řeči o Barrym.

,,Posadíte se?" ukázala na prázdnou židli vedle té své.

,,Ráda" usmála jsem se a posadila se.

,,Trošku se nám to tu zalidnilo, co myslíte?" konstatovala s pohledem upřeným do místnosti.

,,To ano" odpověděla jsem možná až moc sklesle.

Paní svůj pohled ihned stočila na mě, mile se usmála a lehce mě drkla do ramene.

,,Však on si vás mezi těmi lidmi všimne, nebojte" mrkla na mě povzbudivě.

Než jsem stačila něco odpovědět, Barry, kterému se podařilo uniknout ze spárů fanouškú, se postavil doprostřed místnosti a vyzval všechny k tomu, aby se posadili. Čekala jsem na moment, až jeho pohled zavadí o mě, ale nestalo se tak. Barry těkal očima všude možně, jen ne směrem k mé maličkosti. Neubránila jsem se lehkému zklamání. Za nedlouho začala naše další lekce, avšak já se na ní přes své zklamání nedokázala absolutně vůbec soustředit. Ani nevím, jak ale dvě hodiny uběhly jako voda a byl tu konec Barryho přednášky.

Mile se s námi se všemi rozloučil po čemž se všichni jako na povel začali zvedat a vycházet ven z místnosti. Rozmrzele jsem se také zvedla ze židle, rozloučila se s paní, vedle které jsem už podruhé seděla a dala se k odchodu.

,,Ellie" ozvalo se najednou za mými zády a já celá zkoprněla.

Poté jsem na svým rameni ucítila něčí ruku. Bylo mi ihned jasné čí ruka to je.

,,Moc rád bych si s tebou promluvil" oznámil mi.

Zhluboka jsem se nadechla a konečně se k němu otočila čelem.

,,Dobře" snažila jsem se k mé odpovědi přidat i úsměv ale nejspíš se mi to moc nepovedlo.

,,Mám pro tebe překvapení"