𝚂𝚙𝚒𝚜𝚘𝚟𝚊𝚝𝚎𝚕 | Romance

-Kapitola 36.-

V neděli odpoledne jsem dorazila domů totálně vyšťavená. Nikdy bych nevěřila jak náročné je předstírání toho, že jste v pohodě, když se vám chce doopravdy pouze brečet. Samozřejmě že jsem se nedokázala přetvařovat pořád. Průchod svým pocitům jsem dala alespoň, když Barry spal anebo když jsem se sama zamkla v koupelně.

Až na tyto chvíle jsem to ale zvládla dokonale. Barry si vůbec ničeho nevšiml. Večer jsme tedy strávili slavením s flaškou šampaňského. Na můj původní plán posunout náš vztah dál ale nedošlo. S tím, co za myšlenky jsem měla v hlavě, to nešlo.

Hned jak jsem vešla do bytu, úlevně jsem vydechla vzduch z plic. Zabouchla jsem dveře, o které jsem se následně opřela zády a se zavřenýma očima se sklouzla až na zem. Překvapilo mě, že v bytě nikdo nebyl, Tess musela zase někde lítat. Vlastně jsem za to ale byla ráda, alespoň jsem se nemusela s nikým bavit a dál předstírat. Také jsem měla čas se ze všeho trochu oklepat.

Má kamarádka dorazila až večer a měla až nadmíru dobrou náladu.

,,Musím ti něco říct!" vlítla do mého pokoje a bez jakéhokoli vyzvání se posadila na kraj mé postele, ve které jsem byla zachumlaná.

Neměla jsem sílu na to něco říkat a tak jsem na ní jen upřela pohled.

,,Už nejsi jediná zadaná!" oznámila mi.

Hned na to vylovila z kapsy svých džínů mobil. Něco v něm nějakou chvíli hledala a pak mi ho dala před obličej. Byla na něm fotka nějakého kluka.

,,Co na něho říkáš?" zeptala se a usmívala se u toho jako sluníčko.

Škoda, že mě do smíchu vůbec nebylo. Vlastně jsem přes smutek, který mě celou zaplavoval sotva vnímala, co mi Tess říkala.

,,Jo...je hezký...asi," pokrčila jsem rameny.

Vůbec jsem netušila, co chce Tess, abych řekla. Naštěstí byla s mojí odpovědí zřejmě spokojená.

,,Že jo," zakývala hlavou, ,,seznámila jsem se s ním na brigádě. A včera mě pozval na rande."

Mluvila tak nadšeně až mi začínalo být líto, že já tak nadšená být nedokážu. Nechtěla jsem jí zkazit náladu a tak jsem raději mlčela a jen při jejích slovech kývala hlavou.

,,Podívej," řekla a posunula prstem fotku na další.

Byl na ní opět ten kluk, ale tentokrát i s Tess. Oba se zamilovaně objímali a usmívali se do foťáku. Aniž bych to nějak dokázala ovládat vykutálely se mi z očí slzy. Hned mi to totiž do hlavy vyslalo smutnou myšlenku a to takovou, že já takovou fotku s Barrym nikdy mít nebudu. Barry se totiž fotit nechtěl pro případ, kdyby se jemu nebo mně někdo naboural do telefonu.

,,Ellie, děje se něco?" zeptala se Tess starostlivě, když si mých slz všimla.

,,Ne," kuňkla jsem a ihned si utřela oči i mokré tváře rukávem trička.

Tess odhodila svůj mobil na postel a namířila na mě svůj zkoumavý pohled.

,,Tak proč brečíš?" tázavě nakrčila obočí.

,,To...to je dojetím nad tím jak vám to spolu sluší," vysoukala jsem ze sebe první lež, která mě napadla a snažila se celou silou své vůle zastavit pláč, který mě pomalu ale jistě přemáhal.

,,A to ti mám jako věřit," ušklíbla se.

Zhluboka jsem se nadechla a přitom souhlasně zakývala hlavou. Hned na to mě ale vlastní tělo zradilo. Oči se mi zalily novými slzami a hruď se mi vzedmula tak, že jsem musela hlasitě vzlyknout.

,,Tak co se děje?" vyjekla Tess a vtáhla mě do objetí.

Věděla jsem, že už je zbytečné sama se sebou bojovat a cokoli předstírat a tak jsem propukla v nefalšovaný záchvat pláče. Má kamarádka mě chlácholivě hladila po zádech, a i když vůbec netušila, co se děje šeptala potichu, že bude všechno dobré. Po tom co jsem se alespoň trochu uklidnila a mohla mezi vzlykáním jakžtakž mluvit, jsem se jí se vším svěřila – s mým tajným vztahem, s Barryho bývalou a tím, co mi řekla, s návštěvou mé mámy, s obavami, které jsem v sobě měla. Prostě se vším.