𝚂𝚙𝚒𝚜𝚘𝚟𝚊𝚝𝚎𝚕 | Romance

-Kapitola 37.-

Celý zbytek dne se mě Tess snažila přemluvit k tomu, abych si s Barrym o všem promluvila. Já si tím nápadem však nebyla jistá. Navíc, když jsem naproti němu seděla na našich obvyklých hodinách psaní, prostě jsem ze sebe nedokázala dostat ani slovo týkající se mých obav. Něco uvnitř mě se bálo toho, jak by zareagoval.

Týdny pomalu ubíhaly a já měla téměř dopsáno. Už jen stačilo můj text poslat korektorce, kterou mi Barry doporučil a pak ho podle jejich rad opravit. Moc dobře jsem věděla, že příští hodinu psaní už nebudu mít, co psát a najednou jsem uvnitř sebe našla hluboce schovanou odvahu. Měla bych mu to říct.

Párkrát jsem se zhluboka nadechla a raději nad tím rozhodnutím už více nepřemýšlela a prostě na něho promluvila.

,,Barry?" oslovila jsem ho a hlas se mi lehce třásl.

,,Hm?" zamručel, aniž by zvedl pohled od svého počítače.

,,Já...ehm...musíme si promluvit," oznámila jsem mu zdráhavě.

To už ho donutilo zvednout pohled ke mně.

,,O čem?" zeptal se.

,,O nás."

,,Jak o nás?" nechápal.

,,O tom zda je dobré náš vztah tajit," rozvinula jsem tedy svojí myšlenku.

,,Já myslím, že je a myslel jsem, že ty zastáváš stejný názor," odpověděl mi na to.

Nesouhlasně jsem zakývala hlavou.

,,Co vlastně chceš?" zeptal se mě zničehonic přísně.

,,Co?" vykulila jsem na něho oči.

Změna intonace jeho hlasu mě zarazila.

,,No já nevím, asi...asi plnohodnotný vztah," vysoukala jsem ze sebe.

,,Ale my plnohodnotný vztah mít nemůžeme!" namítl.

,,Proč ne?" nechápala jsem.

,,Uvědomuješ si kolik mi je?"

Vážně? Vážně opět začíná o svém věku?

,,Uvědomuješ si, že až tobě bude tolik kolik mně, budu už dost možná umírat na stáří?" mluvil dál.

,,Ano, uvědomuju!" odpověděla jsem rázně.

,,Tak pak nechápu, co tady řešíme!" řekl a nepatrně při tom zvýšil hlas.

To bylo poprvé, co na mě téměř křičel. Já se však zastrašit nedala.

,,Proč si se mnou tedy začal chodit, když náš vztah nemá budoucnost?" probodla jsem ho tázavým pohledem.

,,Protože mi je s tebou hezky," pokrčil rameny.

,,Aha," vydechla jsem ze sebe nasupeně, ,,takže sis chtěl jenom užít a pak se semnou rozloučit?"

,,A co sis myslela?" zeptal se mě nechápavě.

To mě dopálilo do nepříčetnosti.

,,Já nevím," vykřikla jsem, ,,tohle ale určitě ne!"

,,Potom jsi hloupější, než vypadáš. Chápeš, že já ti žádnou budoucnost dát nemůžu? Nemůžu s tebou mít dítě, rodinu,"

,,Kdo říkal, že chci dítě?" namítla jsem a zněla u toho dost hystericky.

Začínala jsem tušit, že tohle je náš poslední rozhovor.

,,A co jiného chceš?" ptal se znovu.

,,Chci jen abychom náš vztah netajili, abychom se mohli procházet po městě, fotit se," chrlila jsem ze sebe vše, co mi v našem vztahu najednou chybělo.

Barry odmítavě zakýval hlavou.

,,To bohužel není možné a ty to víš."

Při těchto slovech jsem se rázně zvedla ze židle.

,,V tom případě je konec!" oznámila jsem mu.

On na to ani nic neřekl a jen kývl na souhlas. Nevěřícně jsem nad ním zakývala hlavou. Hned na to jsem si rychle naházela své věci do kabelky a už už chtěla odejít, pak mě ale ještě napadla jedna otázka a tak jsem na něho, před mým odchodem naposledy, pohlédla.

,,Řekni mi pravdu...stydíš se za mě? Proto tohle všechno?"

Překvapeně otevřel pusu. Zřejmě ho má otázka zarazila. Byl však až moc dlouho ticho na to abych pochopila, že jsem uhodila do černého. Na nic jsem tedy už nečekala a rázným krokem vypochodovala pryč. Při otevírání dveří se mi už po tvářích kutálely slzy jako hrachy. Začalo mi docházet, co se právě stalo – náš vztah skončil rychleji, než začal.