𝚂𝚙𝚒𝚜𝚘𝚟𝚊𝚝𝚎𝚕 | Romance

-kapitola 2.-

,,Začínám pochybovat o tom, že to byl dobrý nápad" oznámila jsem ji, když jsem se u zrcadla rozmýšlela, jaké oblečení bude na nadcházející akci nejvhodnější.

,,Tyhle si vem" řekla Tess místo odpovědi.

Zrovna jsem na sobě měla červené koktejlové šaty na téměř neviditelných ramínkách. Nerozhodně jsem si prohlížela svůj odraz.

,,Já ti nevím, není to moc vyzývavé?" povzdychla jsem si, když mě to přestalo bavit a sedla jsem si s ustaraným výrazem ve tváři na kraj své postele.

,,Aspoň na něho zapůsobíš" mrkla na mě šibalsky.

Musela jsem se pousmát. Bylo nemožné zapůsobit na člověka jako je Barry Clayd pouhými šaty, nebo snad ženskými přednostmi. Na to je bohužel až moc chytrý. Ovšem myšlenka na to, že by se tak přeci jenom stalo, byla více než lákavá.

,,Je to taky jenom chlap" dodala jako by slyšela mé myšlenky.

Kéž bych potkala někoho jako je on jen o pár let mladšího. Vždycky jsem měla slabost pro starší kluky. Můj první byl starší o celých deset let. Ale Barrymu táhne na padesát, kdežto mě bude za několik dní dvacet jedna. Mohla bych být jeho dcera.

,,Neboj se" přistoupila ke mně Tess a pohladila mě po rameni. Pak mě chytila za ruce a postavila na nohy.

,,Tentokrát to zvládneš"

,,Co když se před ním ztrapním?" namítla jsem.

,,To ti nedovolím" odpověděla mi na to rázně a vtiskla mi do rukou knihu, která by měla za několik hodin uvnitř sebe skrývat jeho drahocenný podpis.

,,Klepou se mi kolena" špitla jsem, když jsme o několik minut později vcházely do městské knihovny, místa, kde jsem se s ním konečně měla tváří v tvář setkat.

Začínala jsem se cítit nadmíru nervózně. Určitě ze sebe vypustím něco příšerně trapného. Obávala jsem se v hlavě. Vždycky se to stane.

,,Na" vytáhla má kamarádka odněkud dvě skleničky vína a jednu mi vtiskla do ruky.

,,Budeme to potřebovat" přiťukla si se mnou a pak se plnými doušky napila.

,,Jo" souhlasila jsem tiše a napila se také, přičemž jsem si skleničkou málem vyrazila přední zuby, protože se celou knihovnou ozval jeho hlas.

,,Dobrý večer všem" pozdravil a já sebou překvapeně trhla.

Jeho hlas jsem znala jen z různých videoreportážích a rozhovorů na internetu. Stejně jako jeho oči i jeho hlas byl v reálu ještě lepší, lehce chraplavý ale přeci milý.

,,Všechny vás tu srdečně vítám a doufám, že si to tu užijete" pokračoval s úsměvem ve své řeči a rozhlížel se po všech návštěvnících.

,,No já určitě" zabrblala vedle mě Tess a vytáhla z mě neznámého místa další skleničku vína.

Mimochodem zmiňovala jsem už o jeho úsměvu? Snad vám ani nemusím říkat, že byl více než okouzlující, jinak bych o něm samozřejmě vůbec nemluvila. Vždy mi přišlo, že ten úsměv za sebou mnoho skrýval. Byl to takový ten typ úsměvu, který má vypadat mile, ale i tak, když jste pozorní, víte, že je to jen zástěrka. A to se mi na něm líbilo.

On celý byl pro všechny včetně mě záhadou. I když byl velice známý, vždy si dokázal uhlídat své soukromí. Nebyl to ten typ známých lidí, kteří svojí práci dělají proto, aby byli známý. Nikdo z reportérů o něm nevěděl nic, co by bylo nezbytně nutné vědět. Proto jsem se mohla jen domnívat, zda má ženu, nebo dokonce děti. Možná jsem sobecká, ale tajně jsem doufala, že tomu tak není. A to, i když jsem věděla, že se mnou vztah mít nemůže.

Celou dobu, co přede mnou a přede všemi ostatními lidmi, kteří si ho přišli poslechnout, stál a četl slova, která vymyslel a napsal, jsem si ho zkoumavě prohlížela. Jeho havraní černé vlasy, které byly po stranách úplně krátké a rovné, ale nahoře se o něco delší prameny nepatrně vlnili, perfektně podtrhávali barvu jeho očí. Na nose měl samozřejmě jeho typické brýle, které prý nosí pouze na čtení, což je dobře, protože jeho oči by se pod nimi neměli ukrývat. Rty, s kterými nezastavitelně pohyboval, sice nebyli vůbec plné, jak byste asi u popisu dokonalého muže čekali, ale přesto mu na kráse neubírali ani trochu, spíš naopak.

Zajímalo by mě, jestli jsem v tu chvíli byla jediná v místnosti, kdo o tomhle člověku už nějakých pár let tajně snil. Na chvilku jsem od něho odtrhla pohled a porozhlédla se po lidech kolem mě. Vypadalo to, že jsme tu s Tess nejmladší. To už nikdo v mém věku nečte knihy?