𝚂𝚙𝚒𝚜𝚘𝚟𝚊𝚝𝚎𝚕 | Romance

-Kapitola 24.-

Očima jsem těkala kolem sebe. Stála jsem v obýváku, alespoň jsem tak tedy odhadovala podle ploché televize, která visela na zdi. Celá místnost byla vymalovaná světlými barvami, které dokonale doplňovala  dubová podlaha. Vybavení bylo dost minimalistické, kromě televize se tam nacházel pouze bílý konferenční stůl, malý krémový gauč a pár skříněk. Hlavní dominantu bezpochyby tvořila velká francouzská okna, která se táhla po celé jedné zdi. Z celé místnosti bylo sice trochu poznat, že není zrovna moc zabydlená, což se dalo čekat, když tu Barry bydlel jen na chvilku, i tak ale vypadala moc hezky, jako vystřižená z Pinterestu.

,,Tak ten výhled vážně stojí za to" pronesla jsem obdivně, když jsem přistoupila blíž k oknům a naskytl se mi pohled na téměř celé město.

,,Přesně to samé jsem si říkal, když mě tu majitel provázel" usmál se na mě Barry.

,,A počkej, až uvidíš kuchyň" dodal a hlavou pokynul na znamení, abych ho následovala do další místnosti.

Poslechla jsem a následovala ho do kuchyně, ve které jsme nevěřila vlastním očím. Byla úžasná. Ihned mě zaujala prostorná světlá linka s mramorovou deskou. Před ní stál ještě menší ostrůvek a vedle lednička. Celé to působilo čistě a elegantně.

,,Tady se musí vařit samo" promluvila jsem potom, co jsem se dostatečně pokochala.

,,To uvidíš" odpověděl mi na to s úsměvem a poodešel za kuchyňskou linku.

,,Pokud mi teda pomůžeš" tázavě se na mě podíval.

,,My budeme vařit?" zeptala jsem se ho překvapeně.

Barry se upřímně zasmál.

,,No jasně, přeci tu nebudeme o hladu"

,,Já ale zrovna moc vařit neumím" přiznala jsem ostýchavě.

,,To nevadí," obdařil mě jedním ze svých hřejivých úsměvů ,,oškrábat brambory zvládneš ne?" mrkl na mě.

,,Jo, to asi jo" trochu nervózně jsem se usmála a udělala pár kroků blíž k němu.

Barry přistoupil k ledničce, kterou otevřel a vytáhl z ní láhev bílého vína.

,,Dáš si?" zeptal se s úsměvem.

Souhlasně jsem kývla hlavou.

,,Ráda"

Třeba se po skleničce alkoholu nebudu cítit tak nervózně.

Barry nám tedy každému nalil trochu do skleničky a pak už se ujal vaření. Když na linku vyndal síťku brambor, chopila jsem se jí a společně se škrabkou se dala se do škrábání. Normálně jsem tuto činnost nesnášela, teď jsem to ale dělala zcela dobrovolně, alespoň jsem se necítila blbě za to, že nám Barry připravoval večeři a já jen stála a koukala. I když sledovat ho jak se obratně pohyboval za linkou, nebylo vůbec špatné. Ne nadarmo se říká, že chlap vypadá vždycky nejvíc sexy v kuchyni. Nevědomky jsem se nad svými myšlenkami ušklíbla. Pak jsem zavrtěla hlavou. Na takové věci bych myslet neměla. Když jsem měla hotovo, na sporáku už bublala jakási tmavá omáčka.

,,Můj vlastní recept" oznámil mi Barry a nabral trochu té omáčky na lžící. Pak jí natáhl ke mně.

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že po mě chtěl, abych ochutnala. Opatrně jsem tedy ze lžíce usrkla. Ihned jsem pocítila silnou chuť pepře. I když jsem se snažila tvářit jako, že mi to chutná, nedokázala jsem to a trochu se ušklíbla.

,,Tak to nevypadá dobře" zhodnotil můj výraz.

,,To ne...teda...je to dobrý, jen moc přepepřený" vyhrkla jsem ze sebe.

Barry si lžíci se zbytkem omáčky strčil do pusy.

,,Sakra," zaklel, když to sousto spolknul, ,,Máš pravdu"

,,Musela mi ulítnout ruka" pobaveně se pousmál a začal něco hledat v lednici.

,,Snad to zjemním smetanou"