𝚂𝚙𝚒𝚜𝚘𝚟𝚊𝚝𝚎𝚕 | Romance

-Kapitola 14.-

Barry nás všechny přelétl vlídným pohledem a pak nás jako vždy přivítal. Nemohla jsem si nevšimnout, že jeho pohled nějak víc než obvykle upíral mým směrem. Nemohu říct, že bych za to nebyla ráda ale na druhou stranu mě to znervózňovalo, navíc jsem moc dobře cítila horkost na mých tvářích, takže jsem věděla, že je mám jistě celé červené.

,,Nebydlíte náhodou směrem k náměstí, že bychom šly spolu" usmála se na mě Marry, když se kurz dostal do konce a místnost se pomalu začala vylidňovat.

,,Bydlím, ale bohužel ještě domů nejdu, mám něco domluvené s Barrym" oplatila jsem jí její úsměv.

,,Ach tak" pokývala hlavou a pak na mě šibalsky mrkla.

Pro pána, bůh ví, co si teď Marry myslí.

,,Ahoj" vytrhl mě z mého zamyšlení Barryho hlas.

,,Ahoj" odpověděla jsem mu rozpačitě.

,,Vidím, že si s tou paní dobře rozumíte" podotkl a koukal, jak Marry společně s posledními návštěvníky jeho kurzu mizí ve dveřích.

,,Ano, je moc milá"

Barry se na mě chvíli jen mlčky koukal. Nevěděla jsem co dělat a cítila jsem se nervózní, takže jsem jeho pohledu uhýbala.

,,Dáme se do práce?" usmál se na mě.

,,Jo...jasně" vysoukala jsem ze sebe.

Odkráčel ke svému psacímu stolu, u kterého měl z každé strany přistrčenou jednu židli.

,,Posaď se" vyzval mě, když jednu z nich odsunul.

,,Díky" křečovitě jsem se usmála a posadila se.

,,Vypadáš nervózně" přeměřil si mě zkoumavým pohledem, když se posadil naproti mně.

,,Ne..já jen.." snažila jsem se ze sebe něco dostat, ale Barry mě přerušil.

,,Taky jsem nervózní"

,,Cože?" vykulila jsem na něho oči.

,,No ano, jsem zvyklý psát o samotě, vlastně mě překvapilo, když jsem ti nabídnul, abychom psali společně, asi je to kvůli tomu, že si moc přeju, aby ti vydání té knížky vyšlo"

Nepřestávala jsem se na něho dívat.

,,Vážně si myslíš, že je tak dobrá?"

,,Je fantastická" obdařil mě milým úsměvem.

Potom náš rozhovor skončil. Barry se sklonil nad svůj notebook a začal ťukat prsty do klávesnice. Já jsem byla zastáncem ručního psaní, takže jsem si z kabelky vytáhla nemalý štos papírů a začala si pročítat ty popsané.

,,Páni to už je tolik?" prolomil Barry ticho, které mezi námi bylo.

Podívala jsem se na své hodinky a zjistila, že už s ním sedím u jednoho stolu více než dvě hodiny.

,,No páni, už bych měla jít"

Složila jsem si rozházené papíry do úhledného komínku a schovala je zpátky do kabelky.

,,Vyprovodím tě" postavil se Barry ze židle nastejno se mnou.

,,To nemusíš, už tak tě otravuju víc než dost"

,,Ty mě rozhodně neotravuješ" probodl mě pohledem a já cítila, že se znovu červenám.