𝚂𝚙𝚒𝚜𝚘𝚟𝚊𝚝𝚎𝚕 | Romance

-Kapitola 19.-

,,Tohle místo mám tady u vás nejradši" oznámil mi a zadíval se na zapadající slunce.

,,Působí to tu na mě hodně inspirativně"

Nevěděla jsem, co mám říkat. Byla jsem tak rozpolcená. Na jednu stranu jsem nechtěla věřit tomu, co mi řekla Janette, ale na druhou stranu mi Barry stále skládal komplimenty a obdařoval mě svými milými úsměvy.

,,Proč si mě na ten večírek pozval?" rozhodla jsem se sebrat všechnu svojí odvahu a pokusit se zjistit pravdu.

,,Protože mi je v tvé přítomnosti opravdu hezky, tak hezky mi už nebylo dlouho s nikým"

Jeho slova mě zahřála na srdci. Nemohl to jenom předstírat. Jeho pohled byl plný hlubokých emocí. Možná že jsem jen naivní mladá holka, ale rozhodla jsem se věřit tomu, že se mnou nemá žádné postranní úmysly.

,,Asi bych tě měl zavést domů" promluvil po chvíli, kdy jsme oba mlčky pozorovali scenérii před námi.

,,Asi jo" souhlasila jsem. Jeho přítomnost mě příjemně uklidňovala, ale byl už pozdní večer.

Barry nastartoval auto. Ve chvilce jsme se vzdalovali tomu kouzelnému místu.

,,Doufám, že to nakonec nebyl tak špatný večer" usmál se na mě, když jsme zastavili před mým bytem.

,,Vůbec ne" usmála jsem se taky. Teď bych se měla zvednout a vystoupit z auta. Mé tělo ale jakoby mě odmítalo poslouchat, nechtělo se hnout. Ucítila jsem na sobě Barryho pohled.

,,Dobrou noc" řekl, když jsem se na něho nejistě podívala. Jeho pohled pomalu klouzal níž, až se zastavil na mých rtech. Srdce mi začalo bušit jako splašené. Políbíme se? Začal se ke mně pomalu naklánět. Vážně se to stane? Jasně, že jo ty naivko, to je přeci to o co mu jde, ozval se můj vnitřní hlas. Zřejmě mé obavy tak úplně nezmizely. Nevědomky jsem se zamračila. Když si mého výrazu všiml, narovnal se a ruce položil na volant. Odtrhla jsem od něho pohled. Každá uplynulá sekunda začala být trapnější a trapnější. Nervózně jsem se rozhlédla kolem sebe. Po chvíli jsem konečně dostala zpátky kontrolu nad svým tělem a tak jsem rukou otevřela dveře auta.

,,Dobrou" špitla jsem nervózně a pak rychle vystřelila ven. Co se to právě málem stalo?

***

,,Ellie?" probral mě ze spánku tlumený hlas.

,,Ellie? Spíš?"

,,Teď už ne" odfrkla jsem si nahlas, aby mě má kamarádka slyšela. Jakmile zjistila, že jsem vzhůru, vrazila do mého pokoje. Neochotně jsem otevřela oči a pohlédla na ní. Vypadala dost vyplašeně.

,,Stalo se něco?" tázavě jsem se na ní podívala.

,,Ty o tom nevíš?" zamračila se.

Nechápala jsem, o čem to mluví.

,,Co bych měla vědět?"

Tess se s povzdychem posadila na mojí postel a začala něco hledat ve svém mobilu. Taky jsem se posadila a čekala, co se bude dít.