𝚂𝚙𝚒𝚜𝚘𝚟𝚊𝚝𝚎𝚕 | Romance

-Kapitola 16.-

,,Tak večírek jo?" ušklíbla se na mě potutelně Tess, když jsem ji vyprávěla o tom, jak probíhalo naše společné psaní s Barrym.

,,Jo, prý tam bude hodně významných lidí" opakovala jsem Barryho slova.

,,No hlavně tam bude Barry" mrkla na mě. Pak se jí na tváři objevil široký úsměv.

,,Měly bychom jít nakupovat!" prohlásila nadšeně.

,,Cože?" vrhla jsem na ní tázavý pohled.

Ona mě na oplátku zpražila tím svým.

,,Máš snad ve skříni nějaké šaty, které by se na takovou akci hodily?"

,,To nemám" uznala jsem, že má moje kamarádka pravdu.

,,Tak vidíš" usmála se vítězoslavně.

Hned druhý den jsme se tedy vydaly do centra města k největšímu obchoďáku s oblečením.

,,Máš nějakou představu?" zeptala se mě Tess, když jsme přistoupily k prvnímu stojanu obtěžkaného šaty.

Mlčky jsem pokrčila rameny.

,,Takže šaty, ze kterých by Barry nezpustil oči, je mi to jasný" zazubila se a dala se do přehrabování ověšených ramínek.

Nad její poznámkou jsem jenom mlčky protočila očima. I když pravdou bylo, že bych byla štěstím bez sebe, kdybych Barryho svými šaty zaujala, třeba by mi pak složil i další poklonu, zasnila jsem se. S hlavou v oblacích jsem se dala také do vybírání.

,,Tak tyhle si rozhodně musíš zkusit" oznámila mi Tess, po tom co jsme se obě ponořily do přehrabování se ve vystaveném oblečení.

,,Prosím ne, žádné flitry" zamračila jsem se na šaty v její ruce.

,,Dobře, dobře" zabrblala a vrátila šaty zpátky tam, odkud je vzala.

,,A co tyhle?" našla po chvíli dalšího adepta pro koupi.

Čekala jsem, že v její ruce spatřím další šílený kousek, avšak málem jsem úžasem oněměla, když jsem spatřila šaty, které mi ukazovala. Byly nádherné, rudě červené a dlouhé až na zem. Horní část měly ušitou z průhledné látky, která byla poseta několika vyšitými rudými květy, tak aby zakrývaly to, co je třeba. Ihned jsem si je od ní vzala a zalezla s nimi do kabinky.

,,Páni!" zvolala obdivně Tess, když jsem konečně rozhrnula závěs.

,,Myslím, že další si už ani zkoušet nemusím" usmála jsem se. Padly mi jako ulité.

Tess s mým názorem souhlasila a tak jsme se s šaty vydaly k pokladně. V dalším obchodě jsem si k nim ještě vybrala jednoduché černé lodičky na o něco menším podpatku, než jsem měla na sobě posledně. Tentokrát jsem si svou chůzí chtěla být alespoň trochu jistá. Tess sice můj výběr okomentovala hláškou, že takové boty snad nosí jen staré báby, ale mně to bylo jedno.

Druhý den večer před našim barákem, přesně ve smluvený čas, zastavilo černé draze vypadající auto. Řidič ihned vystoupil a gentlemansky mi otevřel zadní dveře. Na místě vedle seděl Barry. Na sobě měl jednoduchý černý oblek s červenou kravatou. On snad věděl, jaké šaty na sobě budu mít. Nervózně jsem si k němu přisedla.

,,Moc ti to sluší, tentokrát to raději řeknu hned, abych na to zase málem nezapomněl" obdařil mě svým úsměvem.

,,Díky" nervózně jsem mu úsměv oplatila.

Místo, ve kterém se večírek konal, nebylo daleko. Za necelých patnáct minut už naše auto stavělo u honosně vypadající stavby. Řidič se samozřejmě opět zachoval jako pravý gentleman a rychle přispěchal nabídnout mi pomocnou ruku při vystupování. Nikdy jsem takové zacházení nezažila. Cítila jsem se v té chvíli skoro jako nějaká princezna. S Barrym po boku jsme vstoupili dovnitř toho honosného domu. Vypadalo to, že večírek už je v plném proudu. Nemalá místnost byla plná společensky oblečených lidí.