𝚂𝚙𝚒𝚜𝚘𝚟𝚊𝚝𝚎𝚕 | Romance

-Kapitola 12.-

Po jeho odchodu jsem se trochu neohrabaně sesunula na svojí židli. Snažila jsem se vstřebat právě získané informace. Z mého hloubání mě vyrušil kradmý nepříjemný pocit. Trochu jsem se ošila a podívala se před sebe. Střetla jsem se s modrýma očima.

,,Nevypadáš moc nadšeně" podotkl Barry a svůj pohled přesměroval ode mě na svůj dobře vypadající zmrzlinový pohár.

,,Nevím, jestli to stihnu, vždycky mi trvá strašně dlouho, než něco napíšu" svěřila jsem se mu s mými obavami a frustrovaně si prohrábla rukou své dlouhé vlasy.

Chvilku nic neříkal, jen se spokojeně ládoval zmrzlinou.

,,Možná bych ti mohl pomoct" promluvil nakonec s plnou pusou.

,,Pomoct?" nechápala jsem.

,,Jo, mohla by si třeba vždy po kurzu zůstat déle a každý bychom psali to své, třeba by ti to pomohlo se soustředit jen na psaní a šlo by ti to rychleji"

Chvilku jsem na něho jenom bezduše civěla. Pak mi to pomalu docházelo. Vážně mi teď nabízí, abych s ním trávila ještě více času a o samotě?

,,To by možná pomohlo..jo.." řekla jsem jakoby nic i když uvnitř sebe jsem šílela radostí.

,,Skvěle" široce se na mě usmál a pak pokračoval s ujídáním své zmrzliny.

Já jsem vzala do rukou svojí stále plnou skleničku vody a celou jí na pár dlouhých loků vypila. V hlavě jsem měla tolik myšlenek, cítila jsem se, jakoby do mě někdo napumpoval radost. Už jsem ani nemyslela na to, že mám za měsíc napsat knihu a ani, že bude možná vydaná. Jediné co mi běhalo hlavou, bylo to, že budu trávit čas s Barrym.

,,Kde bydlíš?" zeptal se mě najednou Barry a tím mě vytrhl z mého šťastného zasnění.

,,Pár bloků odsud" odpověděla jsem mu, pak ve mně ale hrklo.

,,Proč?" zeptala jsem se.

,,Vyprovodím tě domů, už se stmívá" ukázal s úsměvem k francouzským oknům restaurace. Měl pravdu, venku už byla téměř tma.

,,Pokud ti to tedy nevadí" dodal ihned potom s tázavým pohledem.

,,Ne, budu ráda" vyhrkla jsem ze sebe a položila svojí prázdnou skleničku na stůl.

Barry se na mě usmál, což mi způsobilo příjemný pocit uvnitř žaludku. Pak vlídně oslovil procházející číšnici s tím, že zaplatíme.

,,Dohromady" řekl, když před nás číšnice položila účet.

Byla jsem tak omámená tím vším a hlavně jeho úsměvem, že jsem ani nestihla protestovat.

Cesta domů probíhala bez jediného slova. Prvotní nadšení a omámení ze mě hned po tom, co jsme vyšli z restaurace, opadlo a já si začínala znovu uvědomovat nebezpečí mých vysokých bod, takže jsem se na nic než na chůzi nedokázala soustředit.

,,Tak tady bydlím" zastavila jsem se před šedivým barákem a pokusila se o něco jako úsměv, při mé nervozitě to ale moc jako úsměv nejspíš nevypadalo.

,,Doufám, že mě teď neproklínáš za to, že jsem to na tebe takhle ušil" oplatil mi Barry úsměv, který byl tedy rozhodně daleko povedenější než ten můj.

,,Co?" chvíli jsem nechápala co tím myslí, ale vzápětí mi to došlo.

,,Jo ten vydavatel, ne neproklínám, jsem ráda, jen jsem nečekala, že na to bude tolik pospíchat" vychrlila jsem ze sebe.

,,Ellie?" ozval se nad mojí hlavou hlas Tess.

Zvedla jsem svůj pohled a uviděla, jak vystrkuje hlavu z okna.

,,O..pardon, nevěděla jsem, že tu si s někým" zarazila se, když si všimla Barryho.

,,To nic, stejně už musím jít, uvidíme se příští týden" promluvil Barry a nepatrně se ke mně naklonil.

,,Mimochodem, ani jsem ti nestihl říct, jak ti to sluší"