Poslední cesta

3.

,,Vědí to. A moc dobře. '' Došel Janson až k nim.

,,Jen tebe nemají co poslouchat. Velitel obranných a bojových jednotek jsem já. Oni poslouchají jen mé příkazy. Nikoho jiného. Tebe můžou poslouchat tak laboranti. Tady na rozkazování můžeš rychle zapomenout. '' Zákeřně se usmál.

,,Tak co s touhle situací uděláme? '' Tvářil se přehnaně zamyšleně. Promnul si svou bradu a nechal chvilku prostoru.

,,Pustíte ho a necháte nás jít! '' Div to Grace nevykřičela na celou chodbu.

,,Pěkný pokus. Teď můj návrh. Ava se nedozví o téhle vaší malé akcičce. Teresa má zákaz se o tom komukoliv zmiňovat a stráže mají přísný zákaz o čemkoliv mluvit. A ty na oplátku taky nic neřekneš své drahé mamince. ''

,,O čem bych jí jako měla říkat? '' Zvedla pravé obočí.

,,O tomhle. '' Řekl důrazně a vrazil Grace ránu do obličeje.

Ta tím nárazem neudržela rovnováhu a upadla na zem vedle Minha. Z nosu se spustila krev, která dopadala na zem pod ní.

,,Už tak dlouho jsem tohle chtěl udělat. ''

,,Ty zasranej frasáku. Počkej, až se mi dostaneš do rukou. Rozbiju ti ten tvůj grinďácký ksicht, že tě nikdo nikdy nepozná. '' Házel sebou Minho.

Grace si držela ruku pod nosem, která byla během chvilky celá od krve. Pomalu se posbírala ze země, aby se mohla postavit. Trochu u toho zavrávorala, než se zvládla úplně narovnat. S upřeným pohledem k němu, zvedla hlavu vzhůru, na důkaz, že nemá strach a taky si chtěla zachovat nějakou sovu důstojnost.

,,Fajn. Vypadáš, že rozumíš naší dohodě. Odveďte tady drahou Grace do svého pokoje, ať se může převléknout a ulehnout. Přeci jen je dost hodin, potřebovala by si odpočinout. '' Nařídil chladně svým dvěma vojákům.

Ti poslušně plnili rozkaz velitele. Každý se postavil z jedné strany a vzali za zápěstí.

,,Grace! Pusťte ji! Slyšíte mě? '' Křičel Minho ze země.

,,Copak? Chtěl bys taky nějaký trest? Stačí říct. '' Usmál se zákeřně Janson.

,,Ty hajzle - ''

,,Minho. To je dobrý. Zvládnu to. '' Zastavila se Grace.

,,Vidíš? Nic jí není. Tak se můžeš uklidnit. ''

,,Odveďte ji. '' Přikázal.

,,Promiň mi to. '' Řekla nakonec, než ji strážní odvedli za roh.

,,Umím jít sama. '' Vytrhla se z jejich sevření.

Ti dva ji nakonec nechali jít samotnou, ale šli hned v těsné blízkosti. Výtahem, se dostali na patro, kde měli pokoje. Dovedli Grace až přímo k jejímu a vyčkali, než zaleze dovnitř. Grace bylo jasné, že minimálně jeden z nich stojí přede dveřmi a hlídá, zda nevyjde. Nemusela se ani dívat, aby to věděla.

Její pokoj byl celkem prostorný a dobře vybavený. Velká pohodlná postel, dvě skříně na oblečení, dlouhý stůl s několika štusy papíru ohledně vývoje testů a léku. Pokoj měl svou vlastní koupelnu se záchodem. Vše bylo laděno do bílo modré a šedé jako celý zbytek budovy.

Zamířila rovnou do koupelny, aby ze sebe mohla opláchnout tu krev. Předkloněná nad umyvadlem vyčkala, než krev přestane úplně téct. Převlékla se do čistého oblečení. Jelikož to které měla na sobě, mělo skvrny od krve.

Z té rány ji dost bolela hlava. Rozhodla si tedy jít lehnout. Musela vymyslet jiný plán. Sama Minha ven nedostane. Vždy je dostihnou. Když ne tady v budově, tak vojenskými letadly. Skrz brány to ani možné nebude, protože ty jsou přísně hlídané. Bude potřebovat pomoct. Bude muset najít kluky sama. Najít je a společně pak zachránit Minha. Teď jen musí přijít s plánem, jak se z té budovy a hlavně města nepozorovaně dostat.