Poslední cesta

14.

,,Zvládneme to i bez nich. Připravíme si všechny potřebné věci a zítra vyrazíme. ''

,,Zachráníme Minha. ''

,,Tak pojď. Půjdeme svolat ostatní. '' Pokynul Thomas směrem k domu.

Společně šli zpátky za ostatními. Potřebovali začít s přípravami, co nejdřív to bylo možné.

Prvně dovnitř vešel Thomas následovaný Grace. Snažila se pokud možno co nejvíc vyhnout očnímu kontaktu s kýmkoliv. I přes to na sobě cítila jejich pohledy.

Pánvička jim pravděpodobně sdělil co se ve skladu odehrálo.

,,Takže ten plán stále platí. Připravíme si vše, co bude potřeba, vezmeme dvě auta a odjedeme zachránit Minha. Podle plánu. '' Prohlásil Thomas odhodlaně.

,,Zachráníme Minha! ''

,,Joo! ''

Od všech se ozývala jen pozitivní reakce. Nikdo neměl jednu jedinou průpovídku. Každý byl odhodlaný zachránit svého přítele, ať to stojí, co to stojí. Jediná ona byla po celou tu dobu zticha. Stále myslela na to, co se právě dozvěděla.

Jak jsem to mohla nechat dopustit. Za tohle vše můžu já. Já jim to udělala. Já jim pomohla postavit Labyrinty a začít s experimenty a testy na dětech. Proč jsem jim jen pomáhala. A jak jsme se znali s Thomasem? Jak moc jsme si museli být blízcí?

,,Grace? '' Chytl ji Pánvička za ruku a ve tváři měl ustaraný výraz.

,,Co? Promiň, zamyslela jsem se. ''

,,Nechceš si promluvit? ''

Jen zavrtěla hlavou s falešným úsměvem na tváři. Ačkoliv se právě trápila z té skutečnosti.

Musím něco dělat. Ať na to tak nemyslím.

,,Připravím a rozdělím jídla a láhve s vodou. Vše nachystám na linku tak si pak každý vezměte jednu hromádku. '' Navrhla.

Po tom co to všichni odsouhlasili, se vydala do skladů. Musela potají sebrat jídla ze skladu. Přesněji tedy je ukrást. Neměli v domě tolik jídla.

,,Půjdu s tebou. '' Nabídl se Pánvička.

Vzali si sebou jednu velkou tašku, do které to chtěli vše vyrovnat. Jelikož jen v rukou by toho moc neodnesli. Potichu, hlavně opatrně, se vplížili zadním vchodem do skladu. Nikdo zde naštěstí nebyl, takže začali vyrovnávat jídlo do tašky. Brali od každého něco. Nějaké plechovky, ovoce, vakuově balené maso,.... Když už měli plnou tašku i ruce vyplížili se zase zpátky těmi samými dveřmi.

Než se vrátili, stihl se také vrátit Newt, který si zalezl do svého pokoje. Nebyl zrovna v nejlepší náladě. Snažili se to nijak neřešit a hledět si svého.

Všechny přípravy zabraly celý večer. Každý měl na konci svůj batoh naplněný tak, aby toho měli pokud možno co nejvíc, ale také, aby nebyl nijak těžký.

V noci nikdo z nich nemohl pořádně usnout. S blížícím se východem Slunce byl každý nervóznější a nervóznější z cesty. Některým z nich se i přes to podařilo alespoň na pár hodin zabrat. Grace to však vůbec nešlo. Usnula tak na pouhé dvě hodiny. Jinak ležela na zádech a sledovala strop nad nimi. Přemýšlela. Celý zbytek noci přemýšlela. Chvílemi také pozorovala spícího Newta vedle sebe. Dívala se na něj a přemýšlela jak mu pomoci. I přes vědomí neexistence dokonalého léku, někde v hloubi duše doufala, že najdou lék. Takový lék, který tu nemoc vyléčí úplně.

Když byl čas vstávání, dveře do jejich pokoje se otevřely. Vykoukl z nich Jorge, který je šel vzbudit. Všiml si, že Grace nespí a tak jen hlavou pokynul směrem k Newtovi aby ho probudila, že byl už čas.

Otočila se směrem k němu.

,,Newte. '' Řekla tiše.

,,Newte musíme vstávat. Už je čas. ''

,,Hmm. '' Zabručel a víc se zachumlal do peřiny.

Napadla ji jedna cesta jak ho vzbudit. Už mezi nimi takové buzení proběhlo. Teď si ale s jeho zdravotním stavem nebyla jistá. Tak či tak to chtěla prostě udělat. Špetka strachu tam sice byla, ale potřebovala to udělat.

,,Newte? ''

,,Mhm? ''

Natáhla se k jeho obličeji a dlouze ho políbila. To Newta dokonale probudilo. Nejdřív samým překvapením otevřel oči, které pak rázem zavřel. Chtěl si užít tu chvilku. Dlaň položil na její tvář a polibek víc prohloubil.

,,Musíme se připravit. '' Řekla, když se od sebe odtáhli.

Nic na to neřekl. Jen sledoval její oči a poté rty, ke kterým by se nejradši vrátil. Ale sám si byl dobře vědom minulého incidentu. Posledně se u toho přestal ovládat. Jak na to nemyslel, dovolil erupci, aby se projevila. Ačkoliv to ostatní neví, kdyby se tolik nesoustředil, byl by na tom už hůře. Neměl nejmenší tušení, jak šíření erupce funguje. Přišlo mu ale, že když má silnou vůli, dokáže to oddálit. Zpomalit proces nemoci. Proto se většinu času nemůže dlouhodobě začít kompletně soustředit na něco jiného. Věděl o jeho stavech. Ačkoliv to nebyl on, uvnitř stále vnímal, co dělá. Bylo to zatím spíše něco jako kdyby byl ovládaný. Jako ovládaná loutka. Takže to byl on ale zároveň také ne.

Grace našla černé kožené legíny, které dokonale obepínaly její postavu, ale zároveň byly elastické. Pak se oblékla do šedého trička a lehké černé bundy. Zvlněné vlasy sepnula do culíku. Pár kraťoučkých předních vlasů si vyndala z culíku a srovnala si je podél obličeje. Už chyběly jen boty a byla připravena.

Sešla s Newtem do kuchyně za ostatními si vzít věci.

,,Připraveni? '' Popadla svůj batoh s věcmi.

,,Ano. ''

,,Jako nikdy předtím. ''

,,Jasně. ''

,,Tak jdeme. '' Vyzval je Thomas.

Když ušli pár metrů od domu Grace se vzápětí zastavila.

Ale ne. Jak jsem ho tam málem mohla zapomenout.

,,Pokračujte ke garážím. Doběhnu vás. Něco jsem si zapomněla. '' Oznámila a rozběhla se zpátky.

Zapomněla na svůj luk. Svůj luk, na který nedala dopustit. Lehkým poklusem s lukem a šípy běžela ke garážím. Jen co opatrně otevřela plechové dveře se všichni polekaně otočili.

,,Klid, to jsem já. '' Zašeptala.

Do posledního si s úlevou oddychli. Lekli se, že je někdo právě načapal, jak si berou dvě auta.

,,Málem bych na něj zapomněla. '' Nadzvedla luk o něco výš.

,,Je skvělé tě s ním zase vidět. '' Usmál se na ni Pánvička.

,,Jo. Ani nevíš jak je to dobrý pocit mít ho zase zpátky. ''

Prohledali garáž, aby si našli auta. Bylo zde plno dodávek a osobních aut. Původně si chtěli vzít dvě auta, ale našli jedno osobní auto, do kterého se vejde všech sedm. Dokonce to auto bylo vylepšené. Mělo dané mřížky přes skleněná okna a vyztužení kolem dokola. Bylo uzpůsobeno, aby se do něj jen tak nějaký rapl nedostal. Zároveň mělo na střeše pár světel dalekého rozsahu. Ve výběru bylo tedy ihned jasno.

Potichu museli otevřít vrata od garáže, aby mohli rovnou jet. Když byl každý na svém místě, mohli vyrazit. Jorge sešlápl plyn a auto vyjelo z garáže. Jelikož všichni ještě spali, nemohl je tak nikdo zastavit. Co nejrychleji odjel pryč. I když to udělalo dost hluku, potřebovali odsud vypadnout než si jich někdo všimne.