Poslední cesta

12.

Udělala si čaj a posadila se k nim. Než se všichni průběžně probudili, společně si povídali. Když byli všichni po snídani, přišlo pokračování včerejšího dne.

Dneska nikdo nezapomněl si udělat pauzu na oběd. Poučili se z předešlého dne. Kolem poledne si zašli pro něco k jídlu.

Už začínali být slušně beznadějní. Nikoho nic moc dál nenapadlo. Vyčerpali snad všemožné nápady a jejich hromadné kombinace.

Grace nechala spadnout hlavu na dřevěný stůl. Ozvala se rána, jak čelem narazila o stůl.

,,Au. ''Řekla, i když to vůbec nebolelo.

Počkat?!

Okamžitě zvedla hlavu. V hlavě jí probleskl jeden nápad.

Co když....

Sice neměl vysoké procenta úspěšnosti, ale byl tam. Začala dál přemýšlet. Ani si nevšimla všech pohledů upnutých na ní.

To by mohlo projít.

,,Co je? Něco tě napadlo? '' Ozval se Newt.

,,Možná. Nejsem si jistá, zda by prošel, ale je to nápad. ''

,,To ses jako musela praštit do hlavy pro nějaký další nápad? '' Zasmála se Brenda.

,,Hele nech si toho. '' Hodila po ní vražedný pohled.

,,Posloucháme. '' Naznačil Jeff, aby jim ho vysvětlila.

,,No takže. Dojedeme k městu auty. Nebo spíš někam poblíž. Kdybychom dojeli až přímo k nim, byli bychom příliš nápadní. Budeme muset udělat menší divadýlko. Budu se tvářit, že jsem vás našla a zajala. Že vás jako vedu zpátky. Tak bychom se dostali skrz brány. Jenže, nevěřili by mi, kdybych vás přivedla sama. Muselo by se najít někde dvou vojáků a sebrat jim oblečení a zbraně. Jeden nebo aspoň tedy dva z vás by se do toho navlékli. Tím pádem by to vypadalo reálněji. Dostali bychom se do budovy. Našli lék a zachránili Minha. A podle našeho posledního plánu s Minhem, ukradli bychom jeden berg a odletěli zpátky. '' Vysvětlila všem. Bylo těžké to z hlavy a pouhých představ přetlumočit do srozumitelných vět aby tomu všichni rozuměli.

,,Co kdyby nás pronásledovali? '' Přemýšlela Brenda.

,,Domluvili bychom se tady s lidmi na jednom místě. Na domluvený den a čas by čekali na domluveném místě. Někde dál od tohohle. Nemůžeme je zavést až sem. Doletěli bychom až k nim a začali zpětnou palbou. Buď by se otočili a vrátili, nebo by bojovali nazpátek. Tak či tak, bojovali bychom o naší budoucnosti. O naše životy. Buď zemřeme, nebo si vybojujeme naše volné životy. '' Řekla odhodlaně.

,,Kde najdeme ty vojáky? Pro to oblečení? '' Položil Pánvička další otázku.

,,Když jsme letěli do základny vyzvednout ty děti, přelétali jsme nad jakýmsi městem. Na první pohled to vypadalo jak snad další Labyrint, díky svému kruhovému uspořádání. Ale očividně to fungovalo jako nějaké město. Třeba bychom tam něco našli. Nebo bychom vysledovali hlídku a v noci na ně zaútočili. '' Pokračovala ve vysvětlování. Potřebovala říct vše hned, dokud to měla čerstvě v hlavě.

,,To zní jako plán. '' Uculil se Pánvička, kterému se to začalo zamlouvat.

,,To by mohlo fungovat. '' Přemýšlel Thomas nahlas.

Grace se dostavovalo souhlasných pokývnutí, když uvažovali. Hned měla lepší náladu. Když to konečně vypadalo na nějaký plán. Kór ještě když s ním přišla ona sama.

,,Dobře. Nějaké protinávrhy nebo otázky k tomuto plánu? '' Vyzval je Thomas.

,,Ne. ''

,,Nic mě nenapadá. ''

,,Nenapadá mě nic dalšího. ''

Vzájemně si vyměňovali pohledy s lehkým pokývnutím. Bylo rozhodnuto.

,,Já to věděl. Takže plán máme. Skvěle Grace. '' Pochválil Thomas.

Newtovi se nelíbilo, jak se Thomas na Grace usmívá. I když tím ji Thomas dokazoval jak je dobrá. Začínal být lehce nervózní. Sám by si to nepřiznal, ale mísila se tam i trocha té žárlivosti. Obzvlášť když ten úsměv byl opětovaný. Klepal nervózně nohou do podlahy, pohledem těkal mezi Grace a Thomasem. Na jednu stranu se tomu nešlo divit. V hlavě mu pořád vysela myšlenka na to, že ti dva se spolu dvakrát líbali. Tedy o dvou incidentech věděl.

,,Půjdu to s Brendou domluvit u Hanse. Můžete zatím připravit večeři. Je pěkně pozdě. ''

,,Dobře Thomasi. '' Zvedla se Brenda ze svého místa na židli.

,,Můžu s tebou na chvíli mluvit? '' Promnul si Newt ruce nad svou klepající se pravou nohou.

,,Určitě. '' Pokynul směrem k Brendě, aby zatím počkala.

Oba šli ven za dveře. Grace měla divné tušení. Bála se, aby něco zas nevypuklo. Rozhodla se tedy postavit vedle dveří, se snahou zaslechnout jejich rozhovor.

,,Grace? '' Řekl Pánvička tázavě.

Ona na to však nic neříkala. Jen se postavila vedle dveří a levé ucho natiskla ke dveřím.

,,Myslíš, že tě nevidím? Že vás nevidím? '' Vyjel Newt.

,,O čem to mluvíš? '' Bránil se Thomas.

Dokázala si živě představit jejich výrazy a postoje těla při těch slovech.

,,O tom jak na sebe každou chvíli koukáte. Vidím, jak se na Grace usmíváš. Laskavě toho nech. To že ses s ní dvakrát líbal, neznamená, že je tvoje. Je moje. Rozumíš?! ''

,,Newte..''

,,Rozumíš. Skvěle. Nerad bych ti uštědřil ránu do tvého frasného obličeje. Takže si to pamatuj. ''

,,Newte. Za prvé, nic takového se neděje. Jen jsem se na ni usmál, za ten nápad. Přišla s nápadem, co by mohl fungovat. A za druhé......tohle nejsi ty. Ten virus ovlivňuje tvé chov-''

,,Nech si těch keců. Děkuju. Nemusíš mi připomínat můj zdravotní stav. Moc dobře si to uvědomuju. To mi můžeš věřit. ''

,,Ale já-''

,,Stačí. Jděte s Brendou za Hansem. Já mizím. ''

Zaslechla vzdalující se kroky od jejich místa. Během vteřiny se kroky přiblížili ke dveřím a tak se pohotově posunula víc za roh, aby nebyla hned vidět. Otevřely se dveře, ve kterých jen Thomas vykoukl.

,,Pojď, Brendo. Jdem najít Hanse. ''

Brenda bez řečí poslechla. Zvedla se ze židle a při odchodu pohledem přemítla na Grace namáčknuté tak dozadu, aby ji Thomas nezahlédl. Jen co se zavřely dveře, mohla v klidu vydechnout.

,,Zhoršuje se to. '' Řekla tak tiše, že zbytek sotva rozuměl jednomu slovu.

,,Najdeme pro muchacha lék. '' Konejšil ji Jorge.

,,Ten je přidá čas. Není žádný lék, co by to uzdravil. Dostaneme jen nějaký čas. '' S upřeným pohledem se vrátila na svou židli.

,,Pojď ke mně. '' Natáhl se Pánvička ke Grace.

Vzal si ji do svého pevného velkého objetí. Nejvíc se k němu přisunula, jak jen to šlo. Po tváři spadla slza, která dopadla na jeho tričko. Se zavřenýma očima svůj obličej zahrabala do jeho hrudi. Tohle právě potřebovala. Objetí od Pánvičky.