Poslední cesta

2.

Ode dne, kdy Grace byla přepravena do základního města, uběhly dlouhé dva týdny. Ava, jakožto její matka, ji vodila skoro všude sebou. Snažila se do toho svou dceru pokud možno co nejvíc vtáhnout. Po jejich boku byla také Teresa, která tuto práci hltala každým douškem svého těla. Se vším ochotně pomáhala, dokonce Grace ukazovala co a jak.

Čím víc dnů ubíhalo, tím víc ji začali scházet přátelé. Chyběli jí. Všichni.

Během těch dvou týdnů měla možnost vidět vytváření léku přímo z první řady. Viděla naprosto všechny kroky. Jak kamery umístěné v Labyrintech podobných, jako byl ten jejich. Testování přítomných nakažených různými verzemi vakcín a pozorování postupných následků. Stejně tak provádění testů na imunních dětech, které měli. Dokonce mezi nimi byl i Minho. Mohla ho vidět až po týdnu, kdy tam byli. Nevypadal zrovna nejlépe. Když ho viděla, byl celý upocený, jako by běhal maratony. Což u něj normálně neviděla. Byl to vynikající běžec, který vydržel od rána do večera probíhat Labyrintem. Hlavně vypadal zdrceně. Byl sám. Bez svých přátel. Sám ve výzkumném středisku.

V tu chvíli si Grace uvědomila. Ve chvíli, kdy se Minho podíval do jejích očí. Bylo v nich tolik emocí. Volal o pomoc. Pouhým pohledem se snažil o to, aby se Grace vzpamatovala. Což se povedlo. Najednou měla v sobě jasno. ZLOSIN není dobrý, jak Ava s Teresou neustále opakují. ZLOSIN dělá špatné věci na nevinných dětech. Za takové chování nestojí najít lék. Ne tímhle způsobem.

Rozhodla se pro tu nejlepší možnost, kterou by mohla udělat. Ačkoliv byla velmi riskantní. Zachránit Minha a společně se vrátit za přáteli do bezpečí.

*******************

Musím to udělat dneska. Dneska ho osvobodím a dostaneme se pryč.

Zrovna byla s Teresou na obvyklé obchůzce a kontrole všech. Pravidelně chodily na kontroly na různá oddělení. Zjišťovaly, zda jde vše jak má, zda se v něčem posunuli a jaké jsou výsledky testování. Na prvním místě tomu všemu samozřejmě velí Ava. Hned po ní jsou však Grace s Teresou hlavní pracovnice. Vědí všechny postupy, nová zjištění a mají celkový přehled o celém komplexu.

Nemůžu čekat, než se oddělím od Teresy. Nikdy mě nenechá nikde o samotě, když se mnou někam jde. Nikdy. Budu se jí muset nějak zbavit, než ho osvobodím.

Poslední na kontrolu zbývalo oddělení pro testování imunních. Se všemi záznamovými papíry výtahem sjely do desátého patra. Každé patro bylo soustředěné na jednu věc. Tím se tak vše hezky mohlo rozdělit od sebe.

Zastavili se u lůžka, na kterém byl akorát Minho připojený. Na hlavě měl několik přísavek napojené do počítače. Byly testovány různé situace, díky kterým se mohlo sledovat chování a rozhodování jednotlivých subjektů. Vše se důkladně zaznamenávalo a nahrávky byly uloženy na zabezpečeném místě.

Teď nebo nikdy.

Praštila Teresu po hlavě svými deskami se štusem papírů. Jelikož to nečekala, upadla na zem. Než se Teresa nadála, svázala jí Grace nohy a ruce šátkami, které měla u sebe ve skříni.

,,Co to děláš? Zbláznila ses? '' Vyštěkla Teresa.

,,Jo. Ale ještě ne tak moc jak ty a všichni tady. ''

,,Tohle ti neprojde! ''

,,Zatím to prochází. '' S úsměvem zavázala její ústa, aby nemohla křičet přes celé oddělení.

Zvedla se k Minhovi. Nejprve ho opatrně vzbudila. Věděla, že nesmí naléhavě a zbrkle. Tyhle zkoušky promítáním jsou i celkem dost nebezpečné, co se takových zákroků týče. Jako je například nenadálé rychlé probuzení. Mohl by se dostat do šoku, kdyby to pokazila.

,,Minho. Minho vstávej. '' Lehce s ním třásla.

Na poprvé nezareagoval. Musela to tedy zkusit podruhé hlasitěji. Přeci jen neměla zrovna moc času. Kdykoliv sem mohl někdo vejít.

,,Minho! '' Zopakovala rázněji.

Na druhé zavolání konečně otevřel oči.

,,To nic. To jsem já. Jsi zpátky. '' Uklidňovala ho, mezitím co se snažila sundat všechny ty přísavky.

,,Grace? '' Zvedl se do sedu.

,,Tak ráda tě vidím. '' Objala ho, div se nerozbrečela.

,,Já tebe. Myslel jsem, že ses dala na jejich stranu. Že jsme o tebe nadobro přišli. ''

,,Omlouvám se za to. Tehdy jsem myslela, že dělám správně pro všechny. ''

,,Přece - ''

,,Minho na povídání bude času potom dost. Teď musíme hlavně vypadnout. '' Skočila mu do řeči.

,,Jasný. ''

Odpojili všechny ty přísavky, oblékl si na sebe tričko a mohli se vydat pryč.

,,Vogo, hned mám lepší náladu tě vidět takhle svázanou. Doufám, že se po tom všem takhle cítíš pohodlně. '' Rýpnul si do Teresy, která seděla svázaná na zemi.

,,Jdem! ''

Za ruku ho vytáhla z testovací místnosti. Opatrně probíhali uličkami na patře. Když slyšeli blížící se hlasy, museli počkat za rohem, než projdou dál. Jen co byly dostatečně daleko, běželi přímo ke schodišti. Jelikož výtahem jezdí každou chvíli všichni, byla by to moc riskantní cesta.

Schody nahoru brali oba po dvou, aby byli co nejrychlejší.

Dostali se na předposlední patro, kde schody na poslední a střechu byli až na druhé straně celého patra. Potichu tedy vylezli ze dveří, a když byl vzduch čistý, vydali se tam.

,,Jaký, že je plán? '' Ptal se Minho za cesty, při rozhlížení se na všechny strany.

,,Dostat se na střechu, kde jsou dva vrtulníky. Jeden máme my a druhý patří Jansonovi. Ten má dneska někam letět, takže to nebude podezřelé, když bude jeden z vrtulníků ve vzduchu. S ním se dostaneme pryč a najdeme ostatní. ''

,,A kdo to bude řídit? Neříkej, že tě to naučili. ''

,,Neumím. Nějak si poradím. Něco jsem za tu dobu tady odkoukala ve vrtulníku. ''

,,Fajn. Jen chci, abys věděla, že jsem tě měl rád. ''

,,TÁMHLE JSOU! '' Ozval se křik za nimi.

Oba se vyděšeně otočili, v tom za sebou viděli vojáky, kteří běželi přímo za nimi.

Vydali se na útěk ke schodům. Grace ho vedla, kudy přesně běžet. Jako jediná z těch dvou, se zde vyznala.

U další uličky je srazila k zemi ochranka, která je chytře oběhla. Grace jeden z chlapů chytl za ruce, které ji pěvně držel. Minha srazili k zemi, aby si ho mohli spoutat.

,,Nechte ho! '' Křičela na ně.

Ani jeden z nich nereagoval na její slova.

,,Přikazuji vám, ať ho pustíte. Víte vy, kdo jsem?! Pusťte ho! ''

,,Vědí to. A moc dobře. '' Došel Janson přímo k nim.