Poslední cesta

22.

Jen co se dostali ven, urychleně došli k autu a Jorge šlápl na plyn. Potřebovali odsud zmizet, než dorazí ty posily. Pak by neměli moc velké šance.

,,Tak to jsem od tebe nečekal. '' Hvízdnul Jorge a podíval se v zrcátku ke Grace.

,,Po dobrém by to stejně nešlo. Navíc, jsme neměli čas na přemlouvání. '' Potlačila úsměv z uznání.

,,Nikdo se tě o to ale neprosil. '' Usekl Newt.

,,Nemohli jsme tě tam nechat. '' Úsměv z tváře rychle opadl.

,,Bylo by to tak nejlepší. '' Otočil hlavu k okénku.

Na to už neměla co říct. Sklopila hlavu a snažila se zadržet slzy, které se draly do očí. Thomas si toho všiml a nenápadně ji chytl za ruku.

,,Děkuju. '' Špitla tak potichu, že to mohl slyšet jen Thomas.

Ten na to reagoval jen soucitným úsměvem, kterého si však Grace všimla.

Celou cestu až k městu nikdo nepromluvil. Každý byl na to až moc nervózní. Psychicky se připravovali snad na to nejhorší, co by je mohlo potkat. Hlavně se snažili přijít na to, jak najdou a přepadnou nějaké ty vojáky. Musí to být nenápadné. Tichá, rychlá akce.

Po další hodině a čtvrt na cestě v dálce zahlédli začínající okraj města. Za hradbami města se rozrostlo o dalších pár domů, než když sem Grace přiletěla. Dalo se říct, že zde je taková okrajová část města. Domy nebyly tak vysoké jako za hradbami. Postavilo se zde také pár stanů.

,,Necháme auto někde na kraji. Pak musíme pěšky. '' Připomněl Jorge.

Auto zaparkoval na samém kraji budov v zapadlé uličce. Nikdo zde nebyl, což dělalo ideální místo na schování auta. Každý si posbíral své věci a byl čas vyrazit skrz ulice.

Nezbývalo než jen doufat, že najdou nějakou hlídku.

Při prohledávání se postupně dostali až k samotné bráně skrz hradby. Grace se opět vrátila. I přes všechen ten odpor byla opět zde. Hleděla na tu hlavní budovu s myšlenkami, co zrovna teď dělají. Ava, Janson a Teresa. Jak na tom je Minho.

V tomhle okraji města bylo stále dost lidí. Drtivá většina z nich se chtěla dostat do bezpečí za branou. Mnozí z nich se tam nedostanou nikdy v životě. Vykazují totiž jisté známky nakažení. Přebývala zde spousta skupin, dokonce i rodin s dětmi, které se tam také nemají šanci dostat. Byl to smutný pohled, na malé děti s vědomím, jaký osud je tady venku může potkat.

,,Nikdy bych nevěřil, že se po tolika letech budeme chtít dostat dovnitř místo ven. '' Prohlásil Pánvička při pohledu na vysoké budovy tyčící se za hradbou.

,,To ani já. '' Přitakal Jeff.

,,Musíme najít ty stráže. '' Upoutala jejich pozornost Grace.

Už to chtěla mít a sebou. Najít Minha a zmizet z tohohle odporného města. Z vytvořeného davu před branou se museli doslova protlačit. Nikdo se nechtěl uhnout ani o milimetr. Grace se snažila protlačit co nejvíc opatrně. Nechtěně u toho strčila do vysokého urostlého muže, který se hned naštval.

,,Co si myslíš holka, že děláš?! '' Vyjel.

,,HEJ! '' Okřikl ho Newt připravený mu vrazit ránu, pokud bude muset.

Jelikož Newt nebyl jediný, který si toho všiml, Pánvička s Thomasem stáli za jeho zády s propalujícími pohledy na muže. Ten naštěstí ustoupil stranou. Grace se mlčky prosmýkla kolem. Kluci prošli bez zaváhání s varovnými pohledy v obličejích. Jen co se dostali z davu, mohli jít pátrat dál do ulic.