Poslední cesta

27.

Thomas jí nenápadně strčil vysílačku do kapsy, aby to nikdo z nich neviděl. Kluci se otočili a běželi zpátky. Ačkoliv se to nikomu z nich nelíbilo. Byli výslovně proti. Koutkem oka si všimla, jak Newta už museli začít lehce podepírat.

,,Postarejte se o ně. '' Přikázala za pár vteřin Ava svým vojákům. Ti rozkaz poslechli a vydali se za nimi.

,,Tak jsme tu zbyly jen my dvě drahá. '' Opět se usmála.

,,Vím, co jsi provedla. ''

,,Neměla jsem na vybranou. ''

,,To je lež. ''

,,Proč bych ti teď lhala. Podívej se ven. '' Ukázala k oknu.

Grace chvíli přemýšlela. Vážně ji má v tuto chvíli poslouchat? Snažit se něco pochopit? Po tom všem? Navíc, je sama, neozbrojená. A ona má luk v ruce a automatickou zbraň s posledními náboji pověšenou přes hlavu.

Nakonec se pomalým krokem rozešla k obrovskému oknu po levé straně. S pohledem upřeným na ulice stála u okna. Několik pater nad hotovou apokalypsou, která dole vypukla.

,,Vidíš to? Tomuhle jsme chtěli zabránit. Dát lidstvu ještě jednu šanci. Začít znovu na novém místě. '' Postavila se Ava vedle ní, po pravé ruce.

,,Ale jakým způsobem. Šlo by to i jinou cestou. '' Nepřestávala sledovat všechny ty lidi, kteří pod nimi bojují o své životy.

A pro co? Pro nový život? Nebo pouhou nadvládu nad menšinou? Chtěli si tím něco dokázat?

,,Pozabíjí se tam. '' Řekla Grace dost potichu.

,,Je to jejich volba. Neunesou tíhu, že oni jsou nakažení. Nesnesou ten pocit, že na světě existují imunní lidé. Lidé, kteří si mohou dělat, co chtějí, aniž by se měli strachovat o erupci. Děti jako jste vy. ''

,,Cože? '' To Grace zarazilo.

Přece my nejsme imunní. Newt je nakažený.

,,Grace. Ty a Thomas jste byli od mala výjimeční. Nikdo nevěděl jak nebo proč. Vy dva i většina z vaší skupiny z Labyrintu. Například ten Minho, Teresa, Pánvička. Chuck také. Ale vy dva máte dar. Nejen, že jste imunní. Ale z vaší krve dokážeme vytvořit lék, který tu nemoc uzdraví. Nadobro. Dávka vaší krve může zcela vyléčit každého nakaženého. Doslova ho zničí. '' Vysvětlovala Ava se vší klidností.

,,Ale j-jak? ''

,,Když jsme ti odebrali krev, chtěli jsme s vzorky dělat pokusy. Vyšli Grace. Podařilo se nám z něj vytvořit ten lék. '' V jejím hlase začínal být náznak toho, jako by ji chtěla přesvědčit.

To je ono. Musím to donést Newtovi. Můžeme ho zachránit.

,,Kde jsou? Ty vzorky. Kde je ten lék? '' Naléhala.

,,A proč mi to teď říkáš? '' Dodala k tomu nechápavě.

,,Jsi stále má dcera. '' Vzala ji za ruku.

,,Nejsem. Po tom všem už s tebou nemám nic společného. Podívej se ven. Prohrála jsi. Žádná záchrana lidstva nebude. Tohle už nejde zachránit. Otevři už konečně oči! '' Poslední větu měla s tou chutí zakřičet na celé patro.

,,Vím. ''

,,Co? '' Grace přestávala chápat, co zamýšlí. Nevěděla, kam tím vším míří.

,,To, že jsem na druhé straně, neznamená, že nepoznám, kdy jsem prohrála. Ať naše plány byly jakékoliv, tenhle boj jsme prohráli. Ale ty se zachránit můžeš. Ještě máš možnost. '' Usmála se na svou zmatenou dceru.