Poslední cesta

28.

Au, co se stalo?

Je mi tak zle.

Proboha to je bolest.

Chvíli musela jen tak ležet na posteli se zavřenýma očima, než se trochu vzpamatovala. Jen co se ji podařilo rozlepit unavené oči, nevěděla kde je. V jaké posteli to ležela. Ani jak se sem dostala.

Pomalu se posadila. Ten náhlý pohyb zamotal zmatenou hlavu. Ruku si položila na čelo.

Radši bych spala, než tohle.

Porozhlédla se kolem sebe. Naproti ní spal neznámý klučina. Měl obvázanou ruku s malou krvavou stopou na obvazu. Hned vedle něj na dalších dvou postelích, ležela další dívka s klukem. Ani jednoho z nich neznala. Přímo po její levé straně se nacházela ještě jedna postel. Nikdo v ní však nebyl.

Nohy posunula na okraj postele. Nohou ji projela neskutečná bolest, musela zatnout zuby, aby je nevzbudila.

To tak bolí.

Kde to jsem?

I přes tu bolest se rozhodla najít někoho, koho bude znát. Zapřela se o kraj postele. Zvládla se postavit na nohy. Lehce zavrávorala, než dostala tělo pod kontrolu.

Tak a teď se hlavně nenatáhnout.

Krok za krokem mířila ke dveřím. Snažila se poraněné noze ulevovat, co nejvíc to šlo. Kulhavým krokem se dostala ke dveřím. Opatrně je otevřela a než je zpátky zavřela, ujistila se, že ostatní stále spí. Nikdo nic neřekl.

Co to sakra?

Udělala krok ode dveří. Do obličeje přifoukl chladný vánek. Po několika desítkách metrů od domku se nacházela písečná pláž, na jejímž konci se rozléhalo moře do všech stran. Nebylo vidět ani jeho konce.

Jak nalevo tak napravo stálo několik dalších domků. Po pravé straně v dáli stálo dokonce něco většího. Nedalo se rozeznat, co to bylo. Dezorientovaná se rozhlížela kolem sebe. Neměla nejmenší ponětí, co je to za místo. Potřebovala někoho najít. Někdo kdo bude vědět něco víc.

Třeba spím. Je to celé jen sen.

Rozhodla se vydat směrem velký objekt doprava. Po cestě tam se rozhlížela do všech stran. Nic moc toho v dálce nebylo vidět, díky tmavé obloze. Jediné světlo tvořil mizející měsíc, který zanedlouho vystřídá přicházející Slunce.

Jak se tak otáčela, nekoukala před sebe. Do někoho zvládla vrazit. Leknutím vyjekla. Osoba ji chytla, aby nespadla.

,,Kluci?! '' Vydechla nadšeně.

,,Grace? Co tu děláš? '' Divil se Gally s Thomasem, který ji držel.

,,Ráda bych odpověděla, ale sama nevím. ''

,,Myslím venku. Měla bys ještě spát. Je strašně brzy. '' Nepouštěl ji.

,,Jak ti je? '' Ptal se Gally.

,,Bolí mě noha, nevím, kde jsem, jak jsem se dostala do té postele v místnosti plné cizích lidí, nevím nic. ''

,,Pamatuješ si něco? ''

,,Jo. Jak sedím vedle tebe a říkám, že nesmíme usnout. Jak tak tipuju, nepodařilo se nám to. Teda aspoň mě ne. ''

,,Ani mě. Ale doletěli jsme do tábora. Ještě ten den všechny naložili na loď a vypluli sem. Do bezpečí. '' Vysvětloval Thomas.

,,Včera? Proč mě nikdo nevzbudil? '' Vyhrkla.

,,Před dvěma dny. '' Upřesnil Gally.

,,Cože?! Byla jsem mimo dva dny? '' Udělala krok zpět, když se lehce převážila.