Poslední cesta

18.

Zabalila se do teplé deky. Každý si našel nějaké místo, kde pro dnešní noc přespí. Jak se pokoušeli usnout a bylo zde ticho, bouřka tak díky tomu vynikala ještě více. Vše bylo najednou hlasitější. Dopadající kapky na okno a na celé okolí, hromy následované blesky problikávající mezery v oknech. Později se jí však nakonec podařilo usnout s plnou hlavou myšlenek.

*******************

Začínala přicházet k sobě. Vše ji bolelo z toho křesla. Jelikož si nemohla lehnout, natáhnout se, celé tělo měla naprosto ztuhlé. Pokusila se různě protáhnout, aby zahnala to neskutečné ztuhnutí. Promnula si rozespalé oči. S rozhlédnutím kolem sebe se ve vteřině zděsila toho, co před sebou vidí.

,,Kluci? ''

,,Kuci?! '' Postavila se na nohy.

,,KLUCI!! '' Vykřikla naléhavě.

Výkřik konečně zapůsobil. Všichni se leknutím probudili ze svých snů.

,,Co co se děje? '' Promnul si rozespale oči Pánvička.

Grace se zrychloval tep. Začínala prudce dýchat.

,,Grace? '' Zeptal se Thomas s ranním chraplavým hlasem. Zpozornil, když se na ni podíval.

Když viděl, že ze sebe není schopna vydat jedno slovo a zrychleně dýchá, zvedl se, aby mohl dojít k ní.

,,Grace, co se děje? '' Díval se do jejích zděšených očí.

,,Dveře! '' Oznámila hlasitě Brenda.

Dveře byly dokořán otevřené. Někdo se musel určitě dostat dovnitř. Ačkoliv jak, když bylo vše pečlivě zadělané.

,,Ne...Newt........Je pryč. '' Vydala konečně ze sebe.

Thomas se ohlédl kolem sebe, zda ho nenajde. Měla pravdu. Newt nikde nebyl. Dokonce ani jeho věci zde nebyly. Dveře byly dokořán otevřené. To muselo znamenat jen jedinou věc.

,,Odešel. On odešel. '' Její hlas se s tou větou zlomil.

,,Kam odešel? ''

,,Proč odešel? ''

,,Nemůže být daleko. ''

Každý měl plno otázek, na které ale nikdo neměl odpověď.

Grace se začali třást ruce.

Co když se mu něco stalo? Proč by odešel? Může někde ležet a...a....

Jako by se ji sevřelo celé tělo. Cítila se těžká. Začala mít problém s nadechováním.

,,Grace jsi v pořádku? '' Thomasův hlas se zdál najednou utlumenější.

Měla najednou sucho v puse. Do hlavy se dostavil neskutečný tlak. Jako by někdo pevně svíral její hlavu. Cítila se slabá v kolenou.

Začínalo se ji dělat i špatně od žaludku.

Z ničeho nic ji polilo horko.

,,Už jsem něco podobného viděl. Musí mít záchvat paniky. '' Zaslechla od Jorgeho. Slyšela sotva polovinu co z toho řekl.

,,Cože? '' Otočil se nechápavě Thomas.

,,Thomasi mluv na ni. Musíš ji uklidnit. Musí se hlavně soustředit na dýchání. '' Nařídil.

,,Dobře. '' Otočil se zpátky.

,,Grace, poslouchej mě. ''

Ona neslyšela. Jen dále upřeně sledovala místo před sebou. Duchem nepřítomna. Do očí ji vyhrkly slzy. Nemohla se kloudně nadechnout. Vše měla rozostřené.

,,GRACE! '' S okřiknutím zatřásl za ramena.

Jen se na něj beze slov otočila. Teď aspoň věděl, že má její pozornost.

,,Musíš se uklidnit. ''

,,Ne....nejde to. '' Mluvila rozklepaně.

Už to nebyly jen ruce, které se třásly. Třáslo se pomalu celé tělo.

,,Musíš. Grace to zvládneš. ''

Bylo vidět, že se snaží. Vůbec se ale nedařilo. Thomas si všiml, jak zase duchem mizí pryč.

,,Podívej se na mě. Grace, podívej se mi do očí. '' Začal rázně.

Jak řekl tak se splnilo. Měl zpátky její pozornost. Hleděla mu do očí.

,,My ti pomůžeme. Slibuju. Jen se teď musíš uklidnit. ''

Na hrudi měla neskutečný tlak.

,,Pojď budeš dýchat se mnou ano? Soustřeď se jen na mě a na svůj nádech a výdech. Ano? Na nic jiného. ''

Lehce pokývla hlavou.

,,Nádech......Výdech. '' Pomalu a velice zhluboka se nadechl. Vteřinku, dvě, vyčkal a poté zpátky dlouze vydechl.

,,Spolu Grace. '' Připomněl, když si všiml, že její dech se nezměnil.

Když naznačoval podruhé, už ho Grace následovala. Hleděla Thomasovi do očí, pomalu, zhluboka se nadechla ve stejný čas jako on. Dvě vteřinky vydrželi, než zpátky naráz vydechli.

,,Skvěle. '' Lehce se usmál. Nemohl zamaskovat radost, že dělají pokrok.

Celé to zopakovali.

A znovu.

Znovu.

Po čtvrtém výdechu byla klidnější. Cítila se o něco lépe. Tep se začínal zpomalovat. Tělo se přestávalo třást. Konečně zase dostávala své tělo zpátky pod kontrolu. Mohla opět v klidu dýchat.

Thomas poznal změnu. Přestal tedy s hlubokými nádechy. Grace i tak udělala jeden hluboký nádech sama.

Všimla si Pánvičky v těsné blízkosti. Pohledy byly upřené na ní a Thomase.

,,Dobrý? '' Potřeboval se ujistit. Viděl její skleněné oči od slz.

Jen kývla. Pohledem se podívala po ostatních a na křeslo, na kterém spal Newt.

,,Neboj se. Najdeme ho. ''

,,Pojď se posadit. A aspoň se trochu napít. '' Vzal ji Pánvička jemně kolem pasu.

Bez jediného slova se nechala dovést zpátky do svého křesla, ve kterém spala. Podali ji láhev s vodou. Nejdřív zkusila jeden malý lok a následně do sebe dostala polovinu lahve. Zavřela oči a stále se soustředila na své dýchání. Tlak na hrudi i v hlavě odezníval. Zápěstím si otřela uslzené oči. I do té doby stále byla středem pozornosti.

Zvedla hlavu ke všem.

,,Jsem v pohodě. ''

Pánvička přejížděl po zádech. Dělal si starosti. Stejně tak Thomas, který stál furt na tom samém místě.

,,Proč by odcházel? '' Promluvil Jeff po chvíli naprostého ticha.

,,Nevím. '' Thomas se snažil přijít na to, kam by tak mohl odejít.

,,Hlavně kam šel? Tady to není místo na nějaký procházky. '' Přidala se Brenda.

,,Musíme ho najít. Bez něj nikam nejdeme. '' Pánvička stále seděl u Grace.

,,Grace, jak ti je? Měla by sis chvilku odpočinout. '' Ačkoliv by nejraději Thomas vyrazil okamžitě, byl si vědom aktuálního stavu Grace. Měla by chvíli sedět, hlavně si trochu odpočinout. Aspoň dobrých pár minut.

,,Jsem v pohodě. Jdeme. '' Lokla si ještě jednou vody.

,,Jseš si jistá? ''

,,Ano. Musíme jít co nejdřív, než bude daleko. ''

,,Dobře. '' Nerad to dělal, ale měla pravdu. I za chvilku by se mohl dostat moc daleko.

,,Sbalte si tedy věci a půjdeme. ''

Každý si sbalil zpátky své věci do batohů. Před odchodem si zkontrolovali, zda něco někde nenechali a mohli vyrazit.