Poslední cesta

19.

,,Sbalte si tedy věci a půjdeme. ''

Každý si sbalil zpátky své věci do batohů. Před odchodem si zkontrolovali, zda něco někde nenechali a mohli vyrazit.

I přes to, že bylo celkem brzy ráno, ulice města obživli. Stánky opět prodávaly své věci. Hlavní ulice se opět hemžila lidmi. Každý si hleděl svého.

,,Kde začneme? '' Ohlížela se Brenda.

,,Rozdělíme se do dvojic. Já s Brendou, Thomas s Grace a Pánvička s Jeffem. Sejdeme se na tomhle místě zase za hodinu. Zkusíme se poptat lidí. Třeba ho někdo zahlédl. Podíváme se po okolí. Hlavně opatrně. Nevíme, na koho nebo na co tu můžeme narazit. Buďte stále ve střehu amigos. '' Ujal se toho tentokrát Jorge.

,,Tak za hodinu tady. '' Vydal se Pánvička spolu s Jeffem jedním směrem.

Hned po nich se rozešli i Jorge s Brendou dalším směrem. Na Grace a Thomase zbývala cesta směrem k hlavní ulici. Pomalu se rozešli svým směrem. Rozhlíželi se do všech stran s nadějí, že ho někde zahlédnou.

,,Jsem v pohodě. Nic mi není. '' Řekla po chvíli cesty.

,,Hm? ''

,,Nemysli si, že nevím, jak mě kontroluješ. Vážně. ''

,,Jen mám o tebe strach. Nic víc. ''

Na to neměla co říct. Jen se pro sebe lehce pousmála a pokračovala dál.

Během deseti minut se ocitli na té hlavní ulici. Lidí tu mohlo být přibližně tak, jako včera. Jak teď procházeli po její délce, mohli si prohlédnout co v těch všech stáncích vlastně mají. Většina z nich měla obyčejné věci. Patřilo mezi ně oblečení, láhve s vodou, dokonce i nějaké tabletky. Pár však mělo věci na podobný způsob jako to zkažené maso. Nikomu to nevadilo, museli to brát jako normální jídlo.

,,Zkusíme se pár lidí ze stánků optat. Třeba ho zahlédli. '' Navrhl Thomas.

S kývnutím si vybrali prvního prodávajícího.

,,Prosím vás, neviděli jste tady kluka našeho věku? Blonďaté vlasy, hubená vyšší postava, kulhá na jednu nohu. Někdy dneska? '' Zkusil Thomas.

,,Bohužel ne. Omlouvám se. ''

,,Tak nic. Děkujeme. ''

Poodešli dál k dalšímu. Zkusili to tímhle způsobem ještě u pár dalších stánků, ze kterých byl dobrý výhled na okolí.

Bohužel neměli štěstí. Nikdo si chlapce tohoto popisu nevšiml. Začínali ztrácet naději, že vůbec šel tímhle směrem.

,,Tohle je beznadějný. '' Zaúpěla.

,,Najdeme ho. ''

Mohli obcházet ulici a její okolí dobrých padesát minut. Blížil se čas, kdy se měli zase všichni sejít na domluveném místě.

,,Měli bychom se vrátit. Už to bude hodina. ''

,,Dobře. ''

Během několika sekund si všimli blížícího se muže. Měl namířeno přímo k nim.

,,Zdravím. Nemohl jsem si povšimnout, že někoho hledáte. '' Zastavil se půl metru před nimi s vřelým úsměvem. Už od prvního pohledu vypadal jako milý chlap.

,,Ano. Hledáme kamaráda. Stejně starý s námi, blonďaté vlasy, kulhá. '' Dal mu Thomas popis.

,,Bohužel o ničem nevím. Ale vím o někom, kdo by mohl něco vědět. ''