Poslední cesta

24.

Už se napřahovala s další ránou, v tom ji ale zabránil Thomas, který ji odtáhl. Vší silou ji objal, aby jí zabránil dalšímu útoku. Snažila se vymanit z jeho sevření všemožným způsobem.

,,Zabil mi brášku. Thomasi, zabil mi mou jedinou rodinu, kterou jsem měla. '' Brečela dál, jen vzdala praní. Jen seděla ubrečená v jeho sevření.

,,Šššššš. '' Utěšoval ji.

Gally se držel za tvář, ta nabrala rudou barvu po takové ráně. Snad poprvé v životě cítil nějakou vinu. Ačkoliv to nedával moc najevo, tentokrát mu to bylo doopravdy líto.

,,Nechte mě být! '' Vysmekla se z jeho sevření a utekla pryč.

Utíkala, ani nevěděla kam. Hlavně chtěla pryč ode všech. Narazila na schody a vydala se po nich úplně nahoru. Po vyběhnutí ze dveří se dostala na střechu, kde naštěstí nikdo nebyl. Došla až k samotnému kraji, kde se posadila. Svěsila nohy dolů, pod sebou měla slušně vysoký výhled. Tvář schovala do dlaní a brečela.

Nemohla to zastavit ani se uklidnit.

Před očima se objevila jedna z dalších vzpomínek.

************

,,Všechno nejlepší Chucku! '' Dala mu pusu na tvář.

,,Jee děkuji. Tys nezapomněla. '' Na jeho tváři se objevil upřímný úsměv plný radosti.

,,Jak bych mohla zapomenout na svého brášku. Něco jsem pro tebe udělala. '' Odešla za roh do kuchyně.

,,Co? ''

,,Tadaaaaa. '' Vrátila se s vlastnoručně upečeným dortem, který úplně miloval. Pekla ho celou noc.

,,Můj oblíbený! '' Vyskočil.

,,Jsi ta nejlepší sestřička. Děkuju. '' Objal ji.

*************

,,Ach Chucku. '' Vzdychla a otřela si mokré tváře.

Pláč pokračoval dál. Vzpomínala na společné chvíle v Place. Jak si byli blízcí.

I na to, jak bylo možné, to s Thomasem. Opravdu se znali dřív. Byli kamarádi už od dob, co byli malé děti. Možná díky tomu měli pocit, že se znali. Byli přátelé tak dlouho, že to nevzalo ani vymazání vzpomínek.

Mohla tam sedět patnáct minut, než se dveře od schodů opět zabouchly.

,,Jděte pryč. '' Ani se neobtěžovala otočit, kdo to je.

Kroky se přiblížily až k ní.

,,Mohla bys prosím od toho kraje? ''

,,Proč? Bojíš se, že spadnu? Nebo skočím? ''

,,Prosím. ''

Pevně zavřela oči, ze kterých opět tekly slzy. Po chvilce se však postavila na nohy. Stála na samotném okraji.

Stačil by jeden jediný krok.

Nakonec se otočila k okraji zády. Thomas nervózně vyčkával. Natáhl k ní ruce, aby jí mohl pomoct dolů. Nahnula se k němu a nechala si pomoct dolů. Podívala se mu do očí, viděl, jak ji to bolí. Oči měla zarudlé od pláče. Rozklepané ruce.

Soucitně si povzdechl a přitáhl si ji do objetí. Obličej mu zabořila do jeho bundy.

,,Chuck...ty....já... '' Nedokázala dopovědět větu.

,,Já vím. To bude dobrý. '' Přitiskl si ji ještě blíž k sobě a dal jí pusu do vlasů.

Chvilku tak společně stáli, než byl čas se vrátit. Ani jeden nic neřekl, než došli do místnosti.

Jen co se objevili ve dveřích, všichni zmlkli, pohledy zaměřené na oba dva. Zcela zotaveni ze zákroku, postávali v místnosti. Gally měl ještě stále rudé tváře. Musela to být fakt silná rána.

,,Hele fakt mě to mrzí. '' Rozešel se k nim.

Zatnula pěsti, až nehty zarývala do dlaně. Už mu chtěla jít naproti, když ji Thomas chytl za ruku. Zastavila se, ale pohled nespustila z Gallyho.

,,Nech si to laskavě. '' Odsekla.

Když si byl Thomas jistý, že po něm neskočí, pomalu ji pustil. Bez dalších slov jen prošla kolem něj, div do něj ramenem nevrazila.

,,Co se děje Newte? '' Všimla si, jak zrychleně dýchá.

,,Nic. V pohodě. ''

Už zase. Musíme si pospíšit.

,,Měli bychom si pospíšit. '' Vzala ji Brenda slova přímo z pusy.

,,Tak jo. Půjdeme podzemními chodbami, které naše skupina vybudovala. Zavedou nás přímo za bránu. Připravte se a půjdeme. ''

Jak řekl, tak se i stalo. Připravili si své věci a mohli vyrazit.

Následovali Gallyho po schodech zase dolů. Tentokráte šli až do sklepení. Nikdo zde nebyl, jenom vlhké a studené chodby. Celé to působilo strašidelně.

,,Tudy. '' Otevřel jedny těžké ocelové dveře.

Vedl je dlouhou chodbou. Díky vlhkým stěnám byl na zemi malý potůček vody. Grace se snažila do něj nešlapat, protože zrovna moc nevěřila, že to je jen voda z vlhka. Spíš si připadala, jak když prochází kanálem.

Na konci byl žebřík přímo nahoru. Vzpomněla si, jak se ve Spáleništi ztratila s Thomasem a museli spolu projít kanálem, na jehož konci byl totožný žebřík.

Prvně vylezl Gally nahoru a opatrně otevřel víko. Ostatní ho následovali a pomohli mu vrátit poklop na své původní místo. Venku se už dost setmělo. Ulice osvětlovaly pouliční lampy a světla z budov.

,,Páni. '' Žasl Pánvička nad městem.

,,Je to tu obrovský. '' Pokračoval Jeff.

,,Hádám, že to je támhleta. '' Ukázal Newt na největší budovu s nápisem a následně začal kašlat. Nemohli si nevšimnout, jak jeho čelo je zpocené.

Jeho stav se zhoršoval čím dál víc. Ukradení léku se stávalo důležitější každou další minutou.

,,Ano. '' Vzhlédla Grace na budovu, ve které ještě před nedávnem trávila tolika času.

,,Jak se tam dostaneme? '' Zavíral Gally poklop.

,,Zadními dveřmi. Hlavním vchodem bez našeho plánu to nepůjde. '' Odpověděla.

,,Jaký byl váš plán? '' Podíval se na Grace Gally.

,,Přepadnout vojáky, ukrást uniformy a zahrát menší divadélko, že nás vede zpátky. '' Odpověděla mu Brenda.

,,Vážně? To byl váš plán? ''

,,Nic lepšího jsme neměli. '' Pokrčil Pánvička rameny.

,,Tak teď máme. Tak jdeme. ''