Záznamy

#0048 Juraj Lupták/Banskobystrický škrtič

Byl před více než dvaceti lety postrachem Banské Bystrice. Tento primitivní pastýř a alkoholik, který sotva skončil zvláštní školu, se proslavil jako „banskobystrický škrtič". Od dvanácti let vyrůstal v různých dětských domovech. Po zvláštní škole nastoupil na hornické učiliště, to však údajně kvůli vážnému úrazu nohy nedokončil. Byl zaměstnán jako závozník, pastýř či pomocný dělník na stavbě, ale pokud to nebylo nutné, raději nepracoval vůbec a jen tak se toulal a žil z čeho se dalo. Byl dvakrát ve výkonu trestu - za trestný čin krácení daně a také za maření výkonu úředního rozhodnutí.Série vražd tohoto zákeřného zabijáka začala 6. května 1978 za Banskou Bystricí. Na lesním chodníčku u Vysílače si v pěkné květnové odpoledne vystihl svou první oběť, 20 letou ženu. Přiskočil k ní zezadu a škrtil ji dokud neupadla do bezvědomí a poté ji znásilnil. Jelikož Lupták nebyl jen "úchyl", ale i zloděj ukradl ji i 500 korun, které měla v kabelce.

Od první vraždy uplynuly čtyři roky a nic podstatného se nestalo. Tedy kromě toho, že si Lupták odpykal ve vězení jeden trest. Celé čtyři roky se pohyboval na svobodě a měl zřejmě pocit, že ho asi nikdy nechytí, což by možná byla i pravda, kdyby nepřišel 2. červen 1982. Tehdy na Suchém vrchu u Banské Bystrici zavraždil svou další oběť. Byla to sotva 15 letá dívka, která ho zaujala možná nejen svým mládí, ale i batohem na zádech. Lupták opilý Okenou a vínem vraždil podruhé. Kromě toho dívce ukradl hodinky, náušnice a samozřejmě i ten batoh.

Lupták vydržel neútočit přes měsíc. 18. července 1982 už drzost tohoto vraha rostla a svou poslední vraždu spáchal téměř v centru města, u budovy tehdejšího Krajského národního výboru. Tentokrát si s sebou vzal pro jistotu velký kámen, aby se nenamáhal škrcením a měl jistotu, že si nějakou oběť skutečně „uloví". Ve tmě za budovou úřadu trpělivě vyčkával na nějakou mladou ženu. Po chvíli přišla. Netušíc prošla kolem bestie schovávající se ve tmě. Vrhl se na ni zezadu a začal ji kamenem mlátit po hlavě. Surově ji bil, dokud neztratila vědomí, ale neznásilnil ji, protože měla právě menstruaci. Když se žena po chvíli probrala, dobil ji k smrti, ukradl jí náušnice a uprchl.

Své oběti nezabíjel jen ze sexuálních pohnutek, ale také proto, aby je umlčel a zbavil se svědků. Alkohol zvyšoval jeho agresivitu. Přestože Juraj Lupták byl velmi primitivní osobností, nebezpečnost svého jednání si uvědomoval. Byl zničen alkoholem, který jako sám přiznal pil od 17 let. Své denní dávky jakoholu si doplňoval i Okenou. Mladé ženy si nevybíral jen proto, že ho starší sexuálně nepřitahovaly, ale také proto, že při nich počítal s jejich fyzickou slabostí. Při rekonstrukcích se předváděl, s chutí ukazoval, kde na své oběti čekal, jak je vraždil a kudy utíkal. Jako by byl na sebe pyšný. Teprve když se dozvěděl, že mu hrozí trest smrti, lekl se a všechno začal popírat. S absolutním trestem totiž nepočítal, myslel si, že ho odsoudí jen na několik let,

Soudní znalci zjistili, že v případě Juraje Luptáka neexistuje žádná náprava. Ani dlouhodobý trest, ani kastrace nezaručí, že nespáchá další vraždy. Šlo o polyformní psychopatickou osobnost s defektní sexualitou a citovou a sociální nezralostí. Své jednání uměl rozpoznat a účelně řídit. Na své činy se předem připravil, připravil si únikové cesty, vždy předem věděl co udělá, že bude vraždit. Jeho pobyt na svobodě byl nebezpečný a tak Krajský soud v Banské Bystrici odsoudil Juraje Luptáka za trojnásobný trestný čin vraždy, trojnásobný trestný čin krádeže a dvojnásobný trestný čin znásilnění k trestu smrti, který byl vykonán v Bratislavě 16. července 1987.

Původně jsem to chtěl rozebrat více podrobně, ale rozhodl jsem se že tu shrnu a přidám video pro ty co to bude zajímat. Uvidíme se při dalších Záznamech, btw jak jsem psal už na hlavní stránku svého účtu chcu dodat též i sem že mi už dochází nápady a nebo na ně zapomínám, tak bych byl rád kdyby jste mi něco napsali i sem a já vás příště označím.  Btw tento nápad taky nebyl plně můj a doufám že daná osoba je s touto kapitolou spokojena, i když jsem to napsal o cca. měsíc déle. Uvidíme se příště.