Dangerous Love

XI

Probudila jsem se ve své posteli s Liamem. Objímal mě, takže jsem neměla šanci se vyprostit, aniž bych ho vzbudila.
Vtiskla jsem mu lehkou pusu a chvíli čekala na jeho reakci. Šibalsky se usmál a otevřel jedno oko. Nejradši bych mu ten jeho sexy úsměv slíbala z tváře. Přitáhl si mě těsně k sobě a ústy doslova napadl mé rty.
Můj mozek už začal pomalu vynechávat, až si vyvěsil cedulku s názvem : vrátím se za pět minut...

Liam už odešel, ale dnes večer mě pozval k sobě. Bydlí někde za městem. Jsem hrozně zvědavá na jeho dům. V osum večer mě vyzvedne, takže mám dost času si pořádně promyslet, co jsem to vůbec udělala. Všechno se to událo dost rychle a ni pořádně nevím co vlastně cítím. Ze začátku se bál mě tu nechat samotnou, ale přemluvila jsem ho pod podmínkou, že budu mít v rukávu schovaný stříbrný nůž.
Z přemýšlení mě vyrušil nějaký ruch z Lisina bytu.
Je zpátky!
Výborně, máme spolu ještě nejaké nevyřízené účty. Naposled jsem se ujistila, že je nůž v rukávu snadno vymanitelný a vyšla jsem z bytu.
Byla jsem nervózní, nejistá, jestli to chci vážně udělat, ale všechno to, co mi radilo se vrátit zpátky, přebíjela zlost a zrada.
Zlost z toho, že osoba, která dokázala tak dobře hrát přítelkyni, mě tak snadno zradila.
Dveře byly naštěstí pootevřené. Nahlédla jsem dovnitř a spatřila, jak právě zašla do kuchyně. Vklouzla jsem do bytu a nikým nespatřená jsem se přikradla k průchodu do kuchyně.
Stála tam, otočená ke mě zády si dělala čaj.
,,Máme spolu nějaké nevyřízené účty." Jakmile mě uslyšela, vylekaně se otočila a já spatřila její oči.
Ubrečené, rozteklou řasenku měla na tvářích, jako černé slzy. Chtěla jsem ji obejmout. Ne! Nesmím zapomenout, proč tu jsem.
Když si uvědomila, kdo před ní stojí, začala se histericky smát.
,,Nicolette? Ty žiješ! Díky bohu! Nemůžu tomu uvěřit." Rozběhla se ke mě, ale chvatně jsem si z rukávu vytáhla nůž a namířila ho na ni. Zastavila se a stála jako socha. Byla překvapená.
,,Kolik holek už jsi takhle podrazila?" zeptala jsem se naštvaně.
,,Hodně," odpověděla se skloněnou hlavou.
,,Proč to děláš. Jsi zrádce vlastního druhu!" Zasičela jsem.
,,Ty máš taky rodinu, pro kterou bys udělala cokoli. Každá holka nebo kluk co šla přes mě k upírům mi hlodá pod kůží. To já musím žít s tím, že jsem zrůda.  Michael mi zabil rodiče a unesla dvě mladší sestry. Musím mu shánět oběti, nebo tam pošle mě a sestry. Nevím, kde jsou.  Vím jen, že jsou v pořádku, protože mi povolí dva telefonáty měsíčně. Já své sestry miluju. Takže se mě neopovažuj soudit." To už začala křičet. Slzy se jí po tvářich koulely jedna za druhou.
,,Proč bych ti měla věřit? Vždyť jsi mě zradila." Nechtěla jsem jí věřit, ale nějaká část mé duše ji chtěla utěšit.
,,To ne, nechtěla jsem ti to udělat, ale dlouho jsem jim tam nikoho neposlala a když na mě Michael začal naléhat, zpanikařila jsem."
Můj stříbrný nůž klesl dolů a zkončil opět v mém rukávu. Líbí se mi, asi si ho nechám.
,,A teď jsi tady. Konečně mám kamarádku, která ví o upírech a se kterou můžu mluvit o věcech, které obyčejní lidé neznají," řekla a pevně mě obejmula.
,,Ale já jsem neřekla že jsme kamarádky," odstrčila jsem ji od sebe.
,,Zkus mě pochopit. Neměla jsem nikdy kamarádku, protože jsem se musela ztarat hlavně o rodinu. Pořád jsem tu sama. Prosím pomoz mi," cytla mě za ruku a hluboce mi pohlédla do očí, jakoby v nich hledala něco, co by nás mohlo zachránit.
,,Co tu chce? Kde se tu vzala!" Ozval se za námi hlas. Byl to nějaký chlap. Upír podle mě.
Vycenil tesáky a vrhl se na mě. Chytl mě za vlasy a zalomil mi krk dozadu, aby se mohl napít. Lisa ho však majzla židlí pohlavě. Trochu se zamotal. Využila jsem příležitostoti a podruhé za tento den jsem vytasila dýku. Zavřeštěl, protože mu ostří i část mého zápěstí projela hrudníkem. Padl k zemi. Čekala jsem, že to bude složitější.
Pohlédla jsem na něj a zjistila o upírech další zajímavou věc. Po smrti se začnou scvrkávat do původní podoby. Tenhle mohl mít tak  sedumdesát pět let.
,,Dobře, dám ti ještě jednu a poslední šanci," otočila jsem se k Lise.