Dangerous Love

XXXVI

Už je to skoro rok, co jsem se odstěhovala. Za tu dobu se toho stalo tolik, že to obrátilo můj život o stoosmdesát stupňů. Jedna věc je však jistá, ničeho nelituju. Nyní jsem zpět. Můj starý dům se z venčí  nijak nezměnil, avšak je tomu tak i vevnitř?

Liam se natáhl, aby zazvonil.  Když jsem odcházela zvonek, tak úplně nefungoval. Tlumená melodie ozývající se z poza dveří, mě ujistila, že ho naši  stihli opravit. Můj společník mě mlčky povzbudil pohledem, chtěla jsem něco říct, ale nestihla jsem to, protože se vchodové dveře otevřely.

,,Konečně, už jsme se báli," prolomil ticho můj otec a přeměřil si Liama pohledem.

,,Ahoj tati," prohodila jsem a vtáhla Liama dovnitř.   

,,Už jsou tady?" Ozýval se z kuchyně hlas mé matky. Následně se vřítila do místnosti a obejme mě. poté i mého přítele a nezapomene ho políbit na obě tváře. Na mém otci bylo značně vidět, že se mu to nelíbí. nevím proč, ale nemůžu se zbavit pocitu, že ho nemá rád.

,,No, to by stačilo Eleanor, pojďte se posadit," utne to otec a zavede nás do jídelny. Ne, že bych snad nevěděla, kde máme jídelnu

-----------------------

,,Čím se vlastně živíš?" jen abych to uvedla na pravou míru, už několik hodin v naší jídelně probíhal intenzivní výslech na téma: náš vztah. Moje matka by klidně mohla pracovat u FBI. Ona byla ta co z nás tahala informace. Taťka se naopak choval jako ten, co jen tiše sedí a nahání všem hrůzu. Kdyby tu byl Ben, nejspíš by se choval stejně. 

,,Podniká," odpověděla jsem pohotově, i když se mě vůbec neptala. Šlo o to, se držet domluvené verze.

,,Aha, a kde vůbec bydlíš?" nevzdávala se. 

,,Kousek za městem mám menší vilu." Jo v té jeho ,,menší" vile jsem se nejedou ztratila. Ale odpovídal chytře tak, aby naši neměli to nejmenší podezření.

,,Necítíš se tam sám?" Aha! Už vím, o co jí jde. Snaží se mě nastrčit k Liamovi domů. Ach matko, vždy jsi byla intrikářka. Ale tentokrát ne!

,,To stačí mami. Tati, jak jdou obchody?" snažila jsem se odvést řeč jinam.

,,Dobře, líp než minulý rok."

,,To je skvělé. Mami, přineseš prosím ještě salát?" 

,,Oh jistě." Jen co se vzdálila, podívala jsem se na Liama. Mírně kývnul hlavou,což byl náš signál.

,,Tati? Nikdy jsem s tebou o tom nemluvila, ale jaký máš názor na nadpřirozeno? začala jsem opatrně.

,,Nadpřirozeno?" Očividně nevěděl, kam tím mířím.

,,Ano, duchy, zombie, vlkodlaky a tak." Upíry jsem záměrně vynechala.

,,No, já si myslím, že svět je velký a rozhodně se tu najde něco, co tak úplně nechápeme." Dobře, to možná nebude taková katastrofa, jak jsem si myslela.

,,Jsem zpět! O čem jste se tu bavili?" ozval se znovu mamčin hlas.

,,Nicol se mě ptala na nadpřirozeno." Jakmile to uslyšela, mihl se jí ve tváři stín. Snaha jej zamaskovat nebyla dost rychlá, tak si toho všiml jak Liam i všichni ostatní v místnosti. Něco skrývá. Něco, co jsem nikdy neměla zjistit.

,,Mami? Jaký na to máš názor ty?" Musela vědět, kam tím mířím. Je jenom na ní jestli bude předstírat, nebo se tomu postaví čelem.

,,Tohle podle mě existuje pouze ve filmech a knihách. Už dávno by jsme si toho všimli, no ne?" Hmm, takže si vybrala první možnost.

,,Měla by jste jí říct  pravdu Eleanor," ozvala se po dlouhé době nejspíš má jediná opora tady. Všichni jsme strnuli, Liam se s ničím moc nepárá, ale tohle naši nepřežijou.

,,Co tím, myslíš?" zeptala se koktavý hlasem. Byla značně nervózní.

,,Eleanor, už je pozdě to zamluvit," uvedl to taťka na pravou míru.

Atmosféra  v místnosti houstla čím dál více a já napjatě čekala, co se dozvím. Jakoby těch tajemství už nebylo dost.

,,Dobře, budeš si myslet, že jsem blázen. Pamatuješ si strýce Charlese?" To jméno mi nic neříkalo, tak jsem jen záporně pokývala hlavou.

,,Byla jsi tehdy ještě hodně malá. On začal se bavit s trochu jinou společností a později se stal jedním z nic." Podle jejího tónu hlasu a výrazu jsem usoudila, že to pro ji je citlivé téma.

,,Kým. Kým se stal mami?" Tahle otázka tu visela ve vzduchu, avšak pouze její odpověď mohla rozseknout tuhle situaci.

,,Bože, Liam si o nás musí myslet, že patříme do blázince. Nicol, mluvím o upírech," dopověděla konečně celý příběh. V koutku mysli jsem si myslela, že to bude mít nějakou spojitost s upíry, ale i tak je to překvapení. Pořád ale nechápu, proč jsem všechny tajemství odhalila až, když jsem poznala Liama. Jak je možné, že jsem si ničeho nevšimla dřív? Lidstvo je bezpochyby slepé. Díky bohu za mobily, jinak by jsme měli na krku vážný problém.

,,Jak je to možné?" 

,,Vždycky tu byli a po té, co se Charlie stal upírem a zabil svou snoubenku, jsme ho zavrhli. Zapřísahala jsem se, že nikdy neuvidíš upíra a celý ten druhý svět. Jsou až příliš nebezpeční." Kdyby jsi jen věděla matko!

,,Všichni nejsou takoví," zkusila jsem to.

,,Jak to myslíš, všichni jsou krvelačné bestie a vyvrženci! Ty se s nimi stýkáš? Zakazuji ti se vůbec na některého z nich vůbec podívat!" Tohle dopadne špatně.

,,Mami jsem dospělá, nemůžeš i zakázat vídat se s mým přítelem." Až pozdě jsem si uvědomila, že jsem toho řekla víc, než jsem měla.

Mohla jsem jen doufat, že jí  nedojde o kom mluvím, ale bohužel mé prosby nebyly vyslyšeny, protože se podívala na Liama pohledem, který jasně říkal: zemři v pekle ty bestie.

,,Mami..." snažila jsem se to urovnat, ale byla jsem hrubě přerušena.

,,Dost! Ty!" ukázala na Liama ,,Vypadneš odsud a už nikdy se k ní nepřiblížíš. I kdybych tě měla vlastnoručně zabít, moje dcera nebude trávit čas s něčím, jako jsi ty!" Karty se dost prudce obrátily a nutily mě vybrat si mezi mužem, kterého miluji a rodinou.

Tato kapitolka je trošku delší, než obvykle. berte to jako omluvu, že jsem tak dlouho nepřidala, ale chodím na sportovní gympl a prostě nestíhám. 

Budu ráda, když se k tomuto pokračování vyjádříte buď hlasem, nebo komentářem, které mě vždy moc potěší.

Děkuju za to, že to někdo vůbec čte.

Vaše ivus.